ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.14.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 14/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně K. P. , zastoupené Mgr. Danielem Procházkou, advokátem se sídlem v Olomouci, Božetěchova 866/9, proti žalované UNIQA pojišťovně, a.s. , se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, PSČ 160 12, identifikační číslo osoby 49 24 04 80, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o zaplacení částky 459.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 EC 432/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2013, č. j. 72 Co 144/2013-162, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.148,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. října 2012, č. j. 19 EC 432/2011-102, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 7. ledna 2013, č. j. 19 EC 432/2011-108, a opravného usnesení ze dne 10. ledna 2013, č. j. 19 EC 432/2011-114, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 354.700,- Kč se 7,75% úrokem z prodlení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.), rozhodl o vrácení části soudního poplatku (výrok III.) a náhradě nákladů řízení státu (výroky IV. a V.).
Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., IV. a V. (první výrok), změnil jej ve výroku II. tak, že výše nákladů řízení činí 42.280,- Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (druhý výrok) a žalované uložil nahradit náklady odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti části prvního výroku rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku ve věci samé, podala žalovaná dovolání, v němž označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §17 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, dále ustanovení článku 11.3. písm. d) a písm. h) všeobecných pojistných podmínek a nesplnění povinnosti předat náhradní klíč a ovládání od vozidla nepovažoval za důvod pro snížení pojistného plnění. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nepostupoval v souladu se zásadou přímosti, která je vyjádřena v ustanovení §122 odst. 1 o. s. ř. a spokojil se s protokolem o trestním oznámení, který byl pořízen v jiném řízení jako s jediným důkazem o pojistné události, přestože dovolatelka zpochybňovala samotnou pojistnou událost, tedy i pravdivost tohoto protokolu.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dosud dovolacím soudem nevyřešenou otázku hmotného práva jde. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála a spokojila se s obsáhlou a podrobnou kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, kterou založila na odlišném skutkovém základě, než jak byl zjištěn odvolacím soudem. Přitom dovolatelka pomíjí, že obvyklá (obecná) cena vozidla, s jejímž zjištěním především spojovala porušení povinnosti žalobkyně odevzdat jí náhradní klíč k vozidlu, jakožto skutečnost rozhodná pro výši pojistného plnění, byla zjištěna znalcem ustanoveným soudem prvního stupně a proti jím zjištěné obvyklé (obecné) ceně vozidla nevznesla žádných námitek.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou splněny ani ohledně otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud podle názoru dovolatelky odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, nepostupoval-li v souladu se zásadou přímosti vyjádřenou v ustanovení §122 odst. 1 o. s. ř., neboť jde o námitku vady řízení, které se měl odvolací soud dopustit tím, že se spokojil s listinným důkazem (protokolem o trestním oznámení) a neprovedl výslech poškozeného. Z důvodu, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolání podat nelze. Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že řízení před soudem prvního stupně bylo při prvním jednání konaném dne 18. října 2012 koncentrováno podle ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř. a žalovaná do protokolu o jednání uvedla, že netvrdí další rozhodné skutečnosti ani nemá návrhy na doplnění dokazování.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. února 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu