ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.148.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 148/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně TEMPLUM-společenské hry s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Radlická 49, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25776941, proti žalované Pražská energetika, a.s. , se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, PSČ 100 05, identifikační číslo osoby 60193913, o nařízení předběžného opatření v řízení o určení neplatnosti, neúčinnosti a irelevantnosti výpovědi smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 353/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2011, č. j. 25 Co 4/2011-40, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému unesení, jímž Městský soud v Praze jednak potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. listopadu 2010, č. j. 26 C 353/2010-30, o odmítnutí návrhu žalobkyně na nařízení v rozhodnutí specifikovaného předběžného opatření, a dále rozhodl, že JUDr. Š. D., soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10, není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci, není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, a dále rozhodl o návrhu na vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle §237 o. s. ř., upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení o nařízení předběžného opatření, které zpravidla meritornímu rozhodnutí soudu předchází, nemůže mít (již s ohledem na svůj účel) povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř., a to bez ohledu na to, zda odvolací soud usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na předběžné opatření, změnil či potvrdil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu o vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci, není dovolání proti němu podle §237 o. s. ř. přípustné již z toho důvodu, že uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu žádné rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Žalobkyně nesplňovala podmínku povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu