ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1779.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 1779/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce R. K., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, proti žalovaným 1) R.s. H. k. Č. r. a A. k. Č. r., a 2) B. B., národnímu podniku, zastoupenému JUDr. V. T., advokátem, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 323/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2007, č. j. 8 Cmo 351/2007-179, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce a první žalovaný nemají proti sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 034,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. V. T.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 16. července 2007, č. j. 21 Cm 323/2001-148, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na zrušení mezitímního rozhodčího nálezu specifikovaného ve výroku rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.), a jímž bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatel brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud posoudil otázku, zda podjatost rozhodce je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu soudem podle §31 písm. c) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i otázku pasivní věcné legitimace prvního žalovaného, jejichž řešení dovolatel v dovolání napadl, v rozporu s hmotným právem. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto, a proto je povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady. Prvnímu žalovanému vůči žalobci dovolací soud náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly. Náklady druhého žalovaného sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2 250 Kč podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 3. června 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu