ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.2079.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 2079/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., proti žalovaným 1) B., spol. s r. o. v likvidaci, a 2) M. h. a. s., zastoupené JUDr. Ing. P. M., Ph.D., advokátem, o zaplacení částky 44,402.150,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 361/2007, o dovolání druhé žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2008, č. j. 53 Co 334/2008-154, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - potvrdil usnesení ze dne 18. dubna 2008, č. j. 46 C 361/2007-142, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila společnost D. B. A., (dále jen „společnost“).
Proti tomuto usnesení podala druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že soudy obou stupňů dospěly k chybnému právnímu závěru o platnosti obou smluv o postoupení pohledávek, které nabyly účinnosti 16. prosince 2005, uzavřených mezi původní žalobkyní K., s. r. o. a společností. Je-li jednou z obligatorních náležitostí smlouvy o postoupení pohledávek identifikace postupované pohledávky, pak předmětné smlouvy tuto náležitost nesplňují, neboť je sporná výše postupovaných pohledávek, když tato je odlišná od výše pohledávek uplatněných v řízení. Pro neurčitost jsou tak smlouvy o postoupení pohledávek neplatné podle ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Dovolatelka namítá, že souhlas se vstupem do řízení poskytnutý společností 22. prosince 2005 není „účinným“ úkonem, když podle oznámení společnosti postoupila své sporné pohledávky na nového nabyvatele 26. března 2007, a ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně tak již nebyla věřitelkou. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí, a že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky podle ustanovení §524 a násl. obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé.
Dovolatelkou uplatněné argumenty nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Námitka, že postupní smlouvy jsou neplatné pro neurčitost, protože je v nich uvedena jiná výše postoupených pohledávek, pak - jak vysvětleno výše - není způsobilá zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř.
Nedůvodnou Nejvyšší soud shledává rovněž výhradu, že souhlas společnosti se vstupem do řízení není „účinným“ úkonem, protože v době vydání rozhodnutí soudem prvního stupně společnost již nebyla věřitelkou postoupených pohledávek. Z ustanovení §107a o. s. ř. je nepochybné, že návrh na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka je oprávněn učinit pouze žalobce (jako účastník řízení). Přitom není vyloučeno, aby v případě, kdy v průběhu řízení dojde postupně k vícenásobné sukcesi, dosavadní žalobce navrhl, aby do řízení vstoupil poslední z nepřetržité řady nabyvatelů práva (povinnosti), o něž v řízení jde. Osoba, jejíž vstup do řízení je navržen, se pak stává účastníkem řízení až právní mocí usnesení, kterým soud návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. vyhověl (a k témuž datu přestává být účastníkem řízení ten, na jehož místo nový účastník vstoupil). Do té doby zůstává účastníkem řízení ten, kdo jím byl v době vydání usnesení podle §107a o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 47/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2006, pod číslem 48). Z uvedeného vyplývá, že skutečnost, že v době vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. soudem prvního stupně společnost již nebyla věřitelkou postoupených pohledávek, nemá vliv na správnost tohoto rozhodnutí. O novém nabyvateli práva může být rozhodnuto opět za splnění podmínek určených ustanovením §107a o. s. ř.
Protože se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu