ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.218.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 218/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce JUDr. Ing. I. R., správce konkursní podstaty úpadce W. p., a.s., proti žalované M. A., o zaplacení částky 2 908,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 228/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. září 2007 č. j. 27 Co 177/2007-48, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 6. března 2007 č. j. 3 C 228/2005-39 nevyhověl návrhu žalobce, aby do řízení na místo žalobce správce konkursní podstaty úpadce W. p., a.s., JUDr. Ing. I. R., nastoupil nabyvatel pohledávky P. Č. Svoje rozhodnutí odůvodnil tak, že v průběhu řízení žalobce navrhl, aby na místo žalobce vstoupil do řízení nabyvatel pohledávky, která je předmětem řízení, P. Č., s tím, že tato pohledávka na něj přešla v rámci prodeje podniku úpadce v dražbě. Vzhledem k tomu, že nezbytnou podmínkou procesního nástupnictví na straně žalobce je souhlas toho, kdo má do řízení na místo žalobce vstoupit, vyzval soud prvního stupně vydražitele P. Č. k udělení souhlasu se vstupem do řízení, a to opakovaně. Tento souhlas předložen nebyl, a proto soud prvního stupně návrhu žalobce nevyhověl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. září 2007 č. j. 27 Co 177/2007-48 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud neshledal pochybení v postupu soudu prvního stupně. Za situace, kdy nabyvatel práva má nastoupit na místo dosavadního žalobce, může soud takovému návrhu žalobce podle §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) vyhovět pouze tehdy, pokud je doložena právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, a pokud s tím nabyvatel práva vysloví souhlas. Za situace, kdy žalobce souhlas nabyvatele pohledávky P. Č. s jeho vstupem do řízení nedoložil, splnil soud prvního stupně svoji povinnost vyžádat si jeho vyjádření beze zbytku tím, že jej k tomu dvakrát vyzval a ve druhé výzvě jej rovněž poučil, že bez jeho souhlasu nelze jeho vstup do řízení připustit. Výzvy soudu prvního stupně byly P. Č. doručeny dne 9. 8. 2006 a 30. 1. 2007. Odvolací soud dále konstatoval, že souhlas toho, kdo má vstoupit na místo účastníka řízení, nelze nahrazovat postupem podle §101 odst. 4 o. s. ř. , podle kterého v některých případech, vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. V době rozhodování soudu o návrhu podle §107a o. s. ř. však nabyvatel práva ještě není účastníkem řízení. Tímto se stane teprve v okamžiku právní moci rozhodnutí, kterým soud návrhu žalobce na vstup nového účastníka do řízení vyhoví.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam. Uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Svým rozhodnutím nastolily podle názoru žalobce soudy obou stupňů absurdní situaci, kdy objektivně nelze v řízení pokračovat, neboť původní žalobce již není vlastníkem pohledávky, která je předmětem řízení, není proto ve věci aktivně legitimován a nabyvatel pohledávky P. Č. nebyl jako nový žalobce připuštěn. Podle názoru žalobce je tak bráněno realizaci ústavního práva vlastníka pohledávky vymáhat tuto pohledávku zákonným způsobem soudní cestou. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívá podle názoru žalobce v tom, že řízení ve věci nelze nikdy skončit. Hrozilo by tedy potenciálně, že řízení nebude mít žalobce, a v důsledku toho nebude možno vzít eventuelně žalobu zpět. Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §242 odst. l a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud je podle §242 odst. 1 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, a to i z hlediska jeho obsahového vymezení v dovolání.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nabyvatel pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, nemůže bez svého souhlasu vstoupit do řízení na místo žalobce.
Podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 o. s. ř. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1 a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
V posuzované věci dovolatel svůj návrh na vstup nabyvatele pohledávky P. Č. do řízení nedoložil jeho souhlasem, jak vyžaduje ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. V takovém případě je soud povinen vyžádat takový souhlas přímo od nabyvatele práva a soud prvního stupně, jak správně dovodil odvolací soud, tuto svoji povinnost splnil tím, že nabyvateli pohledávky navrhovanému ke vstupu do řízení zaslal dvě výzvy k vyjádření k navrhovanému vstupu do řízení se současným poučením o následcích jejímu nevyhovění. Pokud nabyvatel pohledávky P. Č. na žádnou z výzev nereagoval, nebyla naplněna druhá podmínka povolení vstupu nového účastníka do řízení na straně žalobce stanovená v §107a odst. 2 o. s. ř., a proto odvolací soud nepochybil, když potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým nebyl povolen vstup P. Č. do řízení na místo dosavadního žalobce.
Taktéž další závěr odvolacího soudu napadený dovolatelem, že souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení nelze zajišťovat pomocí postupu podle §101 odst. 4 o. s. ř., není v rozporu s právními předpisy.
Podle §101 odst. 4 o. s. ř. platí, že vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.
K výzvě podle uvedeného ustanovení je však soud oprávněn přistoupit, jen týká-li se dalšího postupu a vedení řízení, nikoli návrhu ve věci samé. Výzvu podle §101 odst. 4 o. s. ř. lze např. použít, jestliže se účastník má vyjádřit k návrhu na delegaci vhodnou (§12 odst. 2 o. s. ř.), k projednání věci nebo rozhodnutí o odvolání bez nařízení jednání (§115a, §214 odst. 3 o. s. ř.), k návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (§266 odst. 1 o. s. ř.), k vhodnosti navrženého způsobu výkonu rozhodnutí (§264 odst. 1 o. s. ř.), v případě, kdy soud zjišťuje, zda odpůrce souhlasí se zpětvzetím návrhu (§96 odst. 3, §22a odst. 2 o. s. ř.) apod. V těchto případech se totiž účastník jen vyjadřuje k tomu, jaký bude další postup soudu v důsledku procesního úkonu jiného účastníka (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád, komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, str. 442).
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně o procesním nástupnictví je přípustné odvolání a proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné dovolání [§202 odst. 1 a contrario, §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. I z toho je patrno, že vyjádření souhlasu nabyvatele práva se vstupem do řízení na místo žalobce se netýká „jen“ postupu a vedení řízení, takže opatření tohoto souhlasu způsobem uvedeným v §101 odst. 4 o. s. ř. nepřichází v úvahu.
Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. března 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu