ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2485.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 2485/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně NOVA – IMPEX, s. r. o., se sídlem v Dolním Rychnově, Bergmannova 97, PSČ 356 04, identifikační číslo osoby 00871231, zastoupené JUDr. Radko Polednou, advokátem, se sídlem v Sokolově, K. H. Borovského 63, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Zelené předměstí, Masarykovo náměstí čp. 1458, PSČ 532 18, identifikační číslo osoby 45534306, o zaplacení částky 466.184,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 125/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. března 2011, č. j. 14 Co 98/2011-150, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. března 2011, č. j. 14 Co 98/2011-150, a rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. listopadu 2010, č. j. 16 C 125/2009-122, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. listopadu 2010, č. j. 16 C 125/2009-122, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 466.184,- Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 14. února 2003 byla mezi žalobkyní jako pojištěným a žalovanou jako pojistitelem uzavřena pojistná smlouva, jíž bylo (mimo jiné) sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu, s odkazem na Všeobecné pojistné podmínky – zvláštní část Pojištění odpovědnosti za škodu fyzických a právnických osob VPP ODP 2003 (dále též jen „VPP ODP 2003“) jako přílohu smlouvy. Pojištění bylo sjednáno pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jinému na zdraví, usmrcením, na věci jejím poškozením, zničením nebo pohřešováním v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného, uvedeným v živnostenském listě v příloze smlouvy. Součástí pojistné smlouvy byly též Všeobecné pojistné podmínky – obecná část VPP OC 2003 (dále též jen „VPP OC 2003“). Ty v článku VIII. odst. 15 definovaly škodní událost jako událost, která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění, přičemž nemusí být totožná s pojistnou událostí, a v článku III. odst. 1 písm. d) stanovily, že pojištěný je povinen neprodleně, nejdéle však do 15-ti dnů od zjištění škodní události oznámit pojistiteli, že škodní událost vznikla, dát pravdivá vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejích následků, předložit doklady potřebné ke zjištění okolností rozhodných pro posouzení nároku na pojistné plnění a ke stanovení jeho výše a umožnit pojistiteli pořídit si kopii těchto dokladů a umožnit provedení potřebných šetření. V článku V. odst. 1 písm. a) VPP ODP 2003 byla stanovena povinnost pojištěného oznámit pojistiteli bez zbytečného odkladu, že nastala škodní událost, a při oznámení škodní události sdělit, že poškozený uplatnil proti pojištěnému právo na náhradu škody ze škodní události, vyjádřit se k požadované náhradě a k její výši a zmocnit pojistitele, aby za něho škodní událost projednal, a v článku V. odst. 2 bylo upraveno oprávnění pojistitele odmítnout pojistné plnění, poruší-li pojištěný povinnosti uvedené v článku V. odst. 1 pod písmeny a), b) e) a f).
Žalobkyně od 1. dubna 2005 pronajímala nebytové prostory - sklad v Citicích společnosti MARKEST, spol. s r. o. Dne 30. července 2007 byl sepsán zápis „o prohlídce škodní události“, v němž se uvádí, že v době od 28. ledna do 31. března 2007 došlo z důvodu poškození okapu mrazem k zatečení vody do haly a k poškození uskladněných věcí - papírových obalů, kartónových krabic s různým obsahem a dárkových a reklamních balíčků na cca 300 paletách. Bylo provedeno rozbalení, přetřídění a přebalení, přeprava ke kompletaci a u některých výměna poškozeného obsahu. Pojištěným byla pořízena fotodokumentace s tím, že výše škody bude vyčíslena společností MARKEST a zahraničním odběratelem. Dne 16. srpna 2007 tato společnost žalobkyni vyúčtovala vzniklou škodu částkou 471.184,50 Kč, a to za dopravu, vysokozdvižný vozík, nakládku, vykládku, přepracování hotových výrobků a za poškozený materiál. Přípisem ze dne 25. září 2007 pojišťovací makléř žalobkyně sdělil žalované, že jí zasílá doklady nutné k ukončení pojistné události a že škodní událost byla nahlášena až po uplatnění škody poškozeným, tedy až po zjištění rozsahu poškození. Z téhož data pochází oznámení škodní události s označením příčiny - prasklého okapu, který způsobil zatečení do skladových prostor a následné poškození uskladněných věcí, a s uvedením data škodní události 18. leden – 31. březen 2007.
Odvolací soud se v plné míře ztotožnil též s právním posouzením soudu prvního stupně, který zdůraznil, že bylo povinností žalobkyně podle zvláštní části všeobecných obchodních podmínek oznámit pojistiteli bez zbytečného odkladu, že nastala škodní událost, a při oznámení škodní události sdělit, že poškozený uplatnil proti ní právo na náhradu škody ze škodní události, a vyjádřit se k požadované náhradě a k její výši, to vše v návaznosti na všeobecné obchodní podmínky (míněny nepochybně VPP OC 2003), podle jejichž článku III. odst. 1 písm. d) pojištěný je povinen neprodleně, nejdéle však do 15-ti dnů od zjištění škodní události oznámit pojistiteli, že škodní událost vznikla, a dát pravdivá vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejích následků. Podle názoru soudu prvního stupně nebyly nutné konkrétní údaje k nahlášení škodní události jako události, která mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění a která nemusí být totožná s pojistnou událostí, a žalobkyni tedy nic nebránilo nahlásit škodní událost již v době zjištění a dále ji pak specifikovat podle průběhu její likvidace. Odvolací soud zdůraznil, že podle článku V. odst. 1 písm. a) VPP ODP 2003 je pojištěný vedle povinností stanovených VPP ODP 2003 dále povinen oznámit pojistiteli bez zbytečného odkladu, že nastala škodní událost, a při oznámení škodní události sdělit, že poškozený uplatnil proti němu právo na náhradu škody ze škodní události, a vyjádřit se k požadované náhradě, a uzavřel, že dověděla-li se žalobkyně o škodní události dne 31. března 2007 a škodu nahlásila až v červenci 2007, je nepochybné, že povinnost zakotvenou v článku V. odst. 1 písm. a) VPP ODP 2003 porušila a žalovaná měla proto právo odmítnout pojistné plnění ve smyslu článku V. odst. 2 těchto pojistných podmínek.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, dovozujíc jeho přípustnost z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.) a spatřujíc jeho důvodnost v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] při interpretaci všeobecných pojistných podmínek.
Dovolatelka především podrobila kritice závěr odvolacího soudu, podle něhož nesplnila povinnost stanovenou v článku V. odst. 1 písm. a) VPP ODP 2003. Namítla, že bez zbytečného odkladu, ihned poté, co poškozený uplatnil proti ní právo na náhradu škody včetně požadované výše, oznámila toto „uplatnění náhrady škody včetně její výše“ žalované. Argumentovala, že tento úkon logicky nemohla provést dříve, než poškozený svůj nárok na náhradu škody uplatnil, včetně specifikace jeho výše, což jasně vyplývá již z gramatického znění citovaného ustanovení. Z toho pak podle jejího názoru vyplývá, že nelze vyvozovat sankci stanovenou v článku V. odst. 2 VPP ODP 2003, tedy odmítnutí pojistného plnění. Soudy nižších stupňů podle jejího mínění zaměnily oznámení podle článku V. odst. 1 písm. a) VPP ODP 2003 s nesplněním povinnosti pojištěného podle článku III. odst. 1 písm. d) VPP OC 2003, tedy neprodleně, nejdéle však do 15-ti dnů od zjištění škodní události oznámit pojistiteli, že škodní událost vznikla. Dovolatelka poukázala na to, že podle článku III. odst. 3 VPP OC 2003 mělo-li vědomé porušení povinností uvedených v článku III. odst. 1 nebo 2 vliv na vznik pojistné události, je pojistitel oprávněn pojistné plnění snížit podle toho, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit. Je přesvědčena, že pokud něco porušila, pak včasné oznámení škodní události podle článku III. odst. 3 VPP OC 2003, přicházelo by tedy v úvahu nikoliv odmítnutí, nýbrž snížení pojistného plnění, ovšem za předpokladu, že by bylo znemožněno nebo podstatně ztíženo zjistit příčinu pojistné události nebo rozsah následků; ten podle tvrzení dovolatelky naplněn nebyl.
Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem). Je však přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), neboť Nejvyšší soud dospěl k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce v otázce postupu soudu při výkladu právního úkonu, neboť odvolací soud při zjišťování obsahu pojistné smlouvy nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou.
S takovým závěrem se pak nutně pojí též posouzení dovolání jako důvodného, neboť dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, byl uplatněn opodstatněně.
Jsou-li pochybnosti o obsahu právního úkonu (o projevené vůli), zjišťuje se jeho obsah za použití pravidel stanovených pro občanskoprávní vztahy v §35 odst. 2, 3 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“).
Podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Nejvyšší soud vysvětlil již v rozsudku ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Je třeba přisvědčit dovolatelce, že závěry, k nimž odvolací soud dospěl při výkladu pojistné smlouvy, nemohou obstát, neboť soud při zjišťování obsahu pojistné smlouvy nevyužil výkladových postupů stanovených zákonem a specifikovaných judikaturou.
Odvolací soud (ani soud prvního stupně, s jehož postupem se odvolací soud ztotožnil) se výkladem příslušných ujednání pojistné smlouvy ve spojení s obchodními podmínkami žalované jako součásti této smlouvy vůbec nezabýval, jako by tu o obsahu smlouvy (o vůli stran v ní projevené) nebylo žádných pochybností. Nevypořádal se tudíž se vztahem (z pohledu obecného a zvláštního) mezi samotnou pojistnou smlouvou (podle jejíhož článku III. vznik škodní události oznámí pojištěný neprodleně), Všeobecnými pojistnými podmínkami – obecnou částí VPP OC 2003 [podle jejichž článku III. odst. 1 písm. d) je pojištěný povinen neprodleně, nejdéle však do 15 dnů od zjištění škodní události oznámit pojistiteli, že škodní událost vznikla, dát pravdivá vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejích následků, předložit doklady potřebné ke zjištění okolností rozhodných pro posouzení nároků na pojistné plnění a ke stanovení jeho výše], a Všeobecnými pojistnými podmínkami – zvláštní částí VPP ODP 2003 [podle jejichž článku V. odst. 1 písm. a) je pojištěný povinen oznámit pojistiteli bez zbytečného odkladu, že nastala škodní událost, při oznámení škodní události sdělit, že poškozený uplatnil proti němu právo na náhradu škody ze škodní události, a vyjádřit se k požadované náhradě a její výši]. Soud prvního stupně konstatoval, že zvláštní část pojistných podmínek je ve vztahu k části obecné v postavení speciality, a dovodil, že je třeba se „nejprve“ zabývat podmínkami sjednané v této části, zároveň však vyslovil názor, že práva a povinnosti stran byly sjednány „jednak“ pojistnými podmínkami – obecnou částí a „dále pak rozvedeny“ zvláštní částí. Dovodil, že dovolatelka porušila povinnost stanovenou v článku V. odst. 1 písm. a) zvláštní části pojistných podmínek „v návaznosti“ na článek III. odst. 1 písm. d) obecné části pojistných podmínek. Odvolací soud pak v tomto ohledu naznačil názor, že článek V. odst. 1 písm. a) VPP ODP 2003 stanovil pojištěnému další povinnosti vedle těch, které vyplývající z VPP OC 2003. Bez toho, že by si soud zjednal jasno v otázce, zda a v jakém rozsahu jsou obecná ustanovení VPP OC 2003 nahrazena (v plném rozsahu speciálně upravena) ustanoveními VPP ODP 2003, popřípadě zda jsou ustanoveními VPP ODP 2003 pouze modifikována či doplněna a v jakém ohledu, a zda neobsahuje speciální úpravu samotná pojistná smlouva, jež je i vůči zvláštní části pojistných podmínek v poměru zvláštního vůči obecnému, nelze stanovit, jakou konkrétní oznamovací povinnost dovolatelka vlastně měla (stran jakých skutečností) a v jakých lhůtách ji podle smlouvy měla (a s přihlédnutím k jejich povaze vůbec mohla) splnit.
Odvolací soud se rovněž nikterak nevypořádal s tím, že článek V. odst. 1 písm. a) VPP ODP 2003 ukládá pojištěnému nejen povinnost oznámit pojistiteli bez zbytečného odkladu vznik škodné události, nýbrž též povinnost při oznámení škodní události (sic!) sdělit, že poškozený uplatnil proti němu právo na náhradu škody ze škodní události, a vyjádřit se k požadované náhradě. Není za těchto okolností bez dalšího zřejmé, jak se s tímto ujednáním (s jeho jazykovým vyjádřením) slučuje závěr, podle něhož se počátek běhu lhůty „bez zbytečného odkladu“ pojí již s okamžikem, kdy dovolatelka zjistila vznik škodní události (definované v článku VIII. odst. 15 VPP OC 2003), bez zřetele na to, zda poškozený uplatnil vůči ní právo na náhradu škody v určité výši.
Jestliže odvolací soud neodstranil stanoveným postupem pochybnosti o obsahu právního úkonu (o vůli stran v něm projevené), je právní posouzení, na němž spočívá jeho rozhodnutí, neúplné a tudíž nesprávné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí podle ustanovení §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o nákladech odvolacího řízení [§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i toto rozhodnutí a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Bude-li to vzhledem k výsledkům dalšího řízení aktuální, soudy nižších stupňů nepřehlédnou, že i v závazkových vztazích nepodléhajících režimu obchodního zákoníku lze z principu ekvity dovodit, že jsou-li ve smlouvě použity výrazy, popřípadě formulace, které připouštějí různý výklad, je třeba je v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání takového výrazu či takové formulace použila (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 182/01, uveřejněný pod číslem 188/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu