ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2528.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 2528/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně I. s.r.o., se sídlem v ., zastoupené JUDr. M. V., advokátem se sídlem v proti žalovanému M. H., zastoupenému Mgr. R. P., advokátem se sídlem v , o určení existence smlouvy o dílo ve znění dodatků, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 16/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2008, č.j. 21 Co 12/2008-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.332,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. M. V., advokáta se sídlem v .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. února 2008, č.j. 21 Co 12/2008-138, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. září 2007, č.j. 7 C 16/2007-109, kterým bylo určeno, že smlouva o dílo uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 21.6.2004 ve znění dodatku č. 1 ze dne 12.4.2005 a dodatku č. ze dne 10.8.2006 je nadále platná a účinná; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovým i právním posouzením soudem prvního stupně, který dospěl k závěru, že smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky dne 21.6.2004 včetně dodatku č. ze dne 12.4.2005 a dodatku č. ze dne 10.8.2006, kterými byl posunut termín zahájení a dokončení stavby na končený termín zahájení stavby na listopad 2006 a dokončení na listopad 2007, je platná a nadále účinná. Odstoupení od smlouvy učiněné žalovaným pro prodlení žalobkyně s plněním v době před uplynutím sjednané posunuté doby plnění považovaly oba soudy za neplatné, nebyla-li žalobkyně v prodlení s plněním z důvodu prodlení žalovaného, jako objednatele, s plněním jeho smluvních povinností, což vyplynulo z důkazu provedeného zápisem ze dne 31.3.2005, v němž bylo oběma stranami potvrzeno, že pro zahájení plnění povinností žalobkyně, jako zhotovitelky, nebyl k dispozici potřebný dokument v podobě stavebního povolení, bez něhož žalobkyně stavbu ve sjednané lhůtě nemohla zahájit, a žalovaný se tak ocitl nejméně od 1.4.2005 v prodlení s plněním své smluvní povinnosti – předat žalobkyni stavební povolení. Odvolací soud pro posouzení věci použil ustanovení §344 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož lze od smlouvy odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo zákon. Dospěl k závěru, že v daném případě nenastaly okolnosti a předpoklady pro platné odstoupení žalovaným od předmětné platně uzavřené smlouvy o dílo včetně jejích dodatků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jenž spatřuje v nesprávném závěru odvolacího soudu o platnosti dodatku č. 2 ze dne 10.8.2006 ke smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky dne 21.6.2004. Namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně posuzoval platnost tohoto dodatku, kterým byl posunut termín zahájení a dokončení stavby, jen ve vztahu k zákonu o zadávání veřejných zakázek, ale nezabýval se tím, zda dodatek č. 2 podepsaný starostou byl odsouhlasen příslušným orgánem města. Poukazuje na to, že rada města H. schválila na svém zasedání dne 9.8.2006 pouze dodatek č. ze dne 12.4.2005, ale nikoliv dodatek č. ze dne 10.8.2006, což způsobuje jeho absolutní neplatnost, nebyl-li schválen příslušným orgánem města. Připomíná, že důvody absolutní neplatnosti právního úkonu je soud povinen zkoumat i bez návrhu účastníka. Nesprávný závěr o platnosti dodatku č. měl potom vliv na nesprávné právní posouzení prodlení žalovaného s plněním jeho smluvních povinností a následně na závěr soudu o neplatnosti odstoupení od smlouvy učiněné žalovaným. Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalovaného navrhla odmítnutí dovolání, neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Má za to, že pokud je v zápisu ze zasedání rady města dne 9.8.2006 uvedeno, že byl odsouhlasen dodatek č., jedná se v tomto zápisu o písařskou chybu. Domnívá se, že by bylo absurdní, aby se rada města dodatkem č., který byl uzavřen již v roce 2005, zabývala po více jak jednom roce poté, co oběma smluvními stranami byl tento dodatek podepsán. Je přesvědčena, dne 9.8.2006 rada města schválila dodatek č., který byl také následující den starostou za žalovaného podepsán. Má za to, že i v případě, že by dodatek č. byl neplatný, zůstala by platnou smlouva a mezi účastníky bylo učiněno v průběhu řízení nesporným, že žalovaný nedostál svým smluvním povinnostem podle této smlouvy, tudíž žalobkyně se i tak nemohla dostat do prodlení a nebyl tak naplněn důvod pro odstoupení od smlouvy.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Rovněž je namístě připomenout, že dovolací soud nemůže přihlížet ani k novým tvrzením. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován, nemohou být uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v nalézacím řízení (viz §241a odst. 4 o. s. ř.).
V daném případě dovolatel postavil svoji dovolací námitku k nesprávnému právnímu posouzení věci na tvrzení, že dodatek č. nebyl odsouhlasen příslušným orgánem města a je tedy z tohoto důvodu neplatný. Z obsahu spisu bylo však zjištěno, že dovolatel namítá neplatnost dodatku č. pro absenci jeho neschválení příslušným orgánem města až v dovolacím řízení. Jak výše uvedeno, při přezkumné činnosti dovolacího soudu nemůže být správnost rozhodnutí odvolacího soudu hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům. Při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu je nutno vyjít ze skutkového základu věci, tak jak byl před nalézacími soudy zjištěn.
V daném případě odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalovaným, jako objednatelem, a žalobkyní, jako zhotovitelkou, byla dne 21.6.2004 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení čističky odpadních vod (dále možno jen „ČOV“) ve městě H.. Dále ze zjištění, že zápisem z jednání ze dne 31.3.2005 bylo účastníky sjednáno, že bude vyhotoven dodatek č. ke smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky dne 21.6.2004, kterým se potvrdí nové termíny plnění, neboť žalovaný nedal k dispozici stavební povolení a není předáno staveniště k zahájení stavby. Dokazováním bylo rovněž zjištěno, že rada města H. schválila na zasedání dne 9.8.2006 dodatek smlouvy o dílo č. s firmou I. s.r.o. na provedení stavby ČOV H. II. etapa. Následující den byl mezi smluvními stranami uzavřen dodatek č. o změně termínu plnění – další posunutí termínu zahájení a dokončení stavby s časovým harmonogramem plnění díla, když tento dodatek, stejně jako předešlý dodatek č., byl podepsán za žalobkyni jednatelem společnosti Ing. P. V. a za žalovaného tehdejším starostou Ing. J. P. Oba soudy na základě těchto skutkových zjištění pak správně dovodily, že předmětná smlouva o dílo včetně jejích dodatků je platná.
Je třeba dát za pravdu žalobkyni, že i v případě, že by námitka dovolatele o neplatnosti dodatku č. byla důvodná, zůstává platnou uzavřená smlouva o dílo včetně dodatku č., a protože bylo mezi účastníky v průběhu řízení učiněno nesporným (viz č.l. 115), že žalobkyni nebylo předáno žalovaným staveniště, čímž nesplnila povinnosti danou předmětnou platně uzavřenou smlouvou o dílo v čl., nemohla se žalobkyně ocitnout v prodlení, byl-li žalovaný v prodlení s plněním své smluvní povinnosti.
Závěr odvolacího soudu, že žalovaný neodstoupil od smlouvy, neboť neexistoval důvod pro odstoupení od smlouvy, není s ohledem na výše uvedené v rozporu s hmotným právem, aplikoval-li soud na daný skutkový stav ustanovení §344 a 345 odst. 1 obch. zák., pojednávajících o odstoupení od smlouvy a ve spojení s §560 občanského zákoníku, podle něhož mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby,kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není přípustné, proto jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 500 Kč §5 písm d), 15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 532 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 3 332 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. října 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu