ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.2856.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 2856/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Domova pro osoby se zdravotním postižením Kytlice , se sídlem v Kytlicích ev. č. 71, PSČ 407 45, identifikační číslo osoby 70872708, zastoupeného JUDr. Petrem Haluzou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1413/41, PSČ 190 00, proti žalované Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví , se sídlem v Praze 4, Roškotova 1225/1, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 47114321, o zaplacení částky 116 901 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 162/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, č. j. 94 Co 272/2015-124, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, č. j. 94 Co 272/2015-124, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 3. 2015, č. j. 23 C 162/2014-92, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. 3. 2015, č. j. 23 C 162/2014-92, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalované zaplatit žalobci částku 116 901 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným a nahradit mu náklady řízení. Odvolací soud zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobce jako zařízení poskytující pobytové sociální služby a žalovaná zdravotní pojišťovna uzavřeli dne 14. 11. 2007 zvláštní smlouvu č. 8562681 o poskytování a úhradě ošetřovatelské a rehabilitační péče pojištěncům umístěným v zařízeních sociálních služeb s pobytovými službami (dále též jen „zvláštní smlouva“), v jejímž článku III. odst. 1. byla úhrada zdravotní péče upravena tak, že strany hodnotu bodu, výši úhrad zdravotní péče a výši regulačních omezení sjednají dodatkem. K uzavření dodatku pro rok 2012 však nedošlo, neboť žalobce návrh zaslaný žalovanou neakceptoval. Žalobce v roce 2012 řádně poskytl zdravotní péči o objemu 388 056 bodů, žalovaná na zálohách uhradila částku 349 250 Kč. Dopisem ze dne 17. 4. 2013 žalovaná učinila tzv. „finanční vyrovnání“, ve kterém jednostranně stanovila celkovou úhradu zdravotní péče za rok 2012 částkou 232 349 Kč. Údajný přeplatek ve výši 116 901 Kč žalovaná započetla na zálohové faktury žalobce za rok 2013 (čísla faktur 6, 7, 8, 9, 10 a 11). Žalobce s finančním vyrovnáním nesouhlasí a má za to, že žalovaná zálohovými platbami jím poskytnutou zdravotní péči nepřeplatila, naopak výše úhrad zdravotní péče za rok 2012 odpovídá zaplaceným zálohám.
Odvolací soud dospěl cestou výkladu ujednání v článku III. odst. 1. zvláštní smlouvy ve spojení s §17a a §22 písm. e) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, k závěru, že strany nesjednaly možnost přímé aplikace úhradové vyhlášky (jde o vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 425/2011 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění a regulačních omezení objemu poskytnuté zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro rok 2012, dále jen „úhradová vyhláška“). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého úhradovou vyhlášku nelze aplikovat ani za pomoci analogie. I s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2108/2010, který je veřejnosti dostupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách, a nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 19/13, o protiústavnosti vyhlášky č. 475/2012 Sb. proto shledal správným názor soudu prvního stupně, že pro rok 2012 připadá do úvahy pouze způsob úhrady zdravotní péče s hodnotou bodu stanovenou podle §136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), tj. částkou 0,90 Kč za bod.
Rozsudek odvolacího soudu výslovně v obou výrocích, podle obsahu dovolací argumentace však toliko ve výroku o věci samé, napadla žalovaná dovoláním.
Splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) dovolatelka spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2937/2012). Předkládá otázku, jakým způsobem má být určena výše úhrady za zdravotní služby poskytnuté žalobcem pojištěncům žalované, a to v situaci, kdy mezi žalobcem a žalovanou není pro příslušný kalendářní rok sjednán dodatek ke zvláštní smlouvě.
Dovolatelka argumentuje, že úhradová vyhláška je v případě, že mezi účastníky nedojde k dohodě o obsahu úhradového dodatku, přímo aplikovatelná podle článku III. odst. 1. zvláštní smlouvy .
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů změnil a žalobu zamítl.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Má za to, že otázku obdobnou té, kterou předkládá dovolatelka, řešil Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo 871/2006, ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2108/2010, a ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2309/2011, a polemizuje s námitkou, že odvolací soud se odchýlil od právního názoru vyjádřeného v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2937/2012.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínky povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
V době, kdy bylo podáno dovolání v souzené věci, dovolatelkou předestřená otázka hmotného práva v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena nebyla. Nejvyšší soud ji však v mezidobí vyřešil, a to v rozsudku ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1988/2014, v němž přijal a odůvodnil závěr, že není věcného důvodu, aby v případě chybějícího smluvního ujednání nebyly u zařízení sociálních služeb poskytujících zdravotnickou péči aplikovány podmínky úhrad, které jsou stanoveny závazným právním předpisem pro poskytování srovnatelné zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních, a že pro úhradové období roku 2012 se jedná o vyhlášku č. 425/2011 Sb. Z odkladu vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu z 22. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 19/13, a z důvodů tohoto odkladu pak Nejvyšší soud usoudil, že tento nález není překážkou pro aplikaci úhradové vyhlášky vztahující se k roku 2012, přičemž tento závěr lze v jeho obecném významu vztáhnout i na její analogickou aplikaci.
Protože odvolací soud tuto otázku v napadeném rozhodnutí řešil odchylným (právě opačným) způsobem a protože Nejvyšší soud v souzené věci neshledává důvod, proč by měl tuto otázku posoudit jinak (od své předchozí rozhodovací praxe se odklonit), je dovolání nejen přípustné, nýbrž zároveň i důvodné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší je tudíž, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, spolu se závislým výrokem o náhradě nákladů odvolacího řízení (§243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto zrušil i toto rozhodnutí, spolu se závislým výrokem o náhradě nákladů řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 9. 2016
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu