ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.297.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 297/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně DEBTINVEST LIMITED , se sídlem Porter Road 33, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 609191, zastoupené JUDr. Janem Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 34, proti žalovaným 1) Ing. K. T. , zastoupenému Mgr. Ladislavem Hrubým, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 608/23 a 2) J. S. , zastoupené JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, o zaplacení 121 730,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 113/2008, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. září 2010, č. j. 29 Co 471/2008-127, ve znění usnesení ze dne 18. října 2010, č. j. 29 Co 471/2008-131, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. září 2010, č. j. 29 Co 471/2008-127, ve znění usnesení ze dne 18. října 2010, č. j. 29 Co 471/2008-131, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 6. května 2008, č. j. 5 C 113/2008-60, ve výrocích, jimiž bylo žalované 2) uloženo zaplatit žalobkyni 121 730,90 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Ve výrocích, v nichž byla žaloba zamítnuta vůči žalovanému 1) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1), zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, neboť v tomto rozsahu nebyl odvoláním žalované 2) napaden (první odstavec výroku). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý odstavec výroku). Odvolací soud tak rozhodl poté, kdy Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13. dubna 2010, č. j. 32 Cdo 1183/2009-104, zrušil jeho předchozí rozsudek ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 29 Co 471/2008-82, pro procesní nedostatky a pro opomenutí zabývat se námitkou promlčení vznesenou žalovanou 2) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud v novém řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky již jen po žalované 2) jako ručitelce z titulu nesplaceného úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (Česká spořitelna, a.s.) žalovanému 1), vůči němuž (jako dlužníkovi) byla žaloba (jak se podává shora) pravomocně zamítnuta, poučil žalovanou 2) podle §118a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) o možnosti doplnit své tvrzení, že se v rozhodné době (v době doručování předvolání k jednání soudu prvního stupně) v místě doručování nezdržovala, a vyzval ji, aby v tomto směru navrhla relevantní důkazy.
Sdělením žalované 2) a předloženými listinnými důkazy vzal odvolací soud za zjištěné, že se žalovaná 2) v době konání ústního jednání před soudem prvního stupně v místě doručování nezdržovala. Za této situace podle odvolacího soudu neobstojí názor zastávaný soudy obou stupňů v předchozím řízení, že žalované 2) bylo doručeno k ústnímu jednání před soudem prvního stupně na 6. května 2008 řádně předvolání, a to formou uložení zásilky na poště dne 23. dubna 2008. Jestliže se žalovaná 2) v místě svého bydliště v rozhodné době nezdržovala, nemohlo jí být poskytnuto ani poučení ve smyslu §5 o. s. ř. ve spojení s §118a a §119a o. s. ř.
Odvolací soud, vycházeje z ustanovení §303 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), se dále zabýval důvodností námitky promlčení žalobního nároku, kterou žalovaná 2) uplatnila v odvolání. Při jejím posuzování vyšel ze zjištění, že dne 18. listopadu 1999 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelkou a žalovaným 1) jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru ve výši 150 000 Kč. Prohlášením ručitele z téhož dne se žalovaná 2) zavázala uhradit veškeré závazky žalovaného 1) vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy, neučiní-li tak žalovaný 1). Závazek žalovaného 1) se stal splatným dne 7. února 2001. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně nesplatil, vyzvala ho právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. dubna 2003 k úhradě dluhu ve lhůtě do l měsíce s tím, že opis výzvy zaslala současně i žalované 2), na niž jako ručitelku se pak žalobkyně obrátila i výzvou ze dne 14. srpna 2003. Takto stanovenou jednoměsíční lhůtu k vyrovnání dluhu vyhodnotil odvolací soud ve smyslu §306 odst. 1 obch. zák. jako přiměřenou.
Odvolací soud dovodil, že věřitelce začala běžet vůči žalované 2) jako ručitelce čtyřletá promlčecí doba den následující po skončení jednoměsíční lhůty stanovené ve výzvě adresované věřitelkou žalovanému 1), který ve stanovené době svůj závazek neuhradil. Jestliže byla tato výzva doručena žalovanému 1) dne 24. dubna 2003, skončila podle posouzení odvolacího soudu promlčecí doba vůči žalované 2) dne 26. května 2007. Podala-li proto žalobkyně žalobu vůči žalované 2) jako ručitelce dne 16. února 2007, učinila tak včas a námitku žalované 2) o promlčení žalobního nároku nelze považovat za opodstatněnou.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná 2) dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. Jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., když odvolacímu soudu vytýká nesprávnou aplikaci jak procesních předpisů a nerespektování závazného právního názoru Nejvyššího soudu ohledně účinnosti doručování žalované 2) v řízení před soudem prvního stupně, tak i norem hmotného práva při posuzování vznesené námitky promlčení. Kromě toho se domnívá, že jí předestřené otázky nebyly dosud jednoznačně judikaturou soudů řešeny.
Dovolatelka tvrdí, že odvolací soud porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, jestliže v situaci, kdy zjistil procesní pochybení soudu prvního stupně při doručování předvolání žalované 2) k jednání, žádné důsledky z tohoto závěru nevyvodil a ve věci rozhodl. Jestliže rozsudek soudu prvního stupně nezrušil a věc mu tak nevrátil k novému projednání, zatížil podle dovolatelky řízení nejen dalšími vadami, ale také nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu.
Dalšího pochybení se podle dovolatelky dopustil odvolací soud při posuzování důvodnosti její námitky promlčení. S odkazem na právní závěry v konkrétním judikátu Nejvyššího soudu namítá, že uplatnila-li námitku promlčení, šlo o promlčení hlavního závazku žalovaného 1) ke dni 7. února 2005, což ostatně uvedla i v odvolání. Odvolací soud však tuto její námitku vyhodnotil nesprávně, posuzoval-li ji jako námitku promlčení z titulu jejího ručitelského závazku.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a dovolací soud spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v otázce posouzení námitky promlčení vznesené žalovanou 2) v odvolacím řízení, kterou odvolací soud řešil v rozporu s konstantní soudní judikaturou.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, že námitka žalované 2) o promlčení žalobního nároku z titulu jejího ručitelského závazku není opodstatněná.
Zásadní právní pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolací soud v tom, že přehlédl, že dovolatelka již v odvolání (č. l. 65 spisu) proti rozsudku soudu prvního stupně vznesla námitku promlčení práva věřitelky na plnění vůči dlužníku (žalovanému 1), nikoli námitku promlčení práva věřitelky na plnění od ručitelky (dovolatelky), kterou odvolací soud řešil v napadeném rozhodnutí.
Oprávnění ručitele vznést námitku promlčení práva věřitele na plnění od dlužníka plyne z ustanovení §306 odst. 2 obch. zák., podle něhož „ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění je oprávněn dlužník, a použít k započtení pohledávky dlužníka vůči věřiteli, jestliže k započtení by byl oprávněn dlužník, kdyby věřitel vymáhal svou pohledávku vůči němu. Ručitel může použít k započtení i své pohledávky vůči věřiteli“. V tomto smyslu je zajedno jak odborná literatura, na niž dovolatelka odkazuje, tak i soudní judikatura (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2000, sp. zn. 30 Cdo 2507/1999, či ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. 32 Cdo 3911/2010).
Soud prvního stupně v rozsudku ze dne 6. května 2008, č. j. 5 C 113/2008-60, správně posoudil otázku promlčení práva věřitelky na plnění od dlužníka (žalovaného 1), když dovodil, že pro nesplnění sjednaných splátek se stal celý závazek z úvěrové smlouvy splatným dne 7. února 2001 (srov. §392 odst. 2 obch. zák.) a že v důsledku běhu čtyřleté promlčecí doby se toto právo věřitelky promlčelo ještě před podáním žaloby (dne 16. února 2007). Z tohoto důvodu též soud prvního stupně žalobu proti dlužníku (žalovanému 1) zamítl.
Namítala-li dovolatelka vadu řízení, jíž se měl dle jejího názoru dopustit odvolací soud tím, že nevyvodil žádné důsledky ze zjištěného procesního pochybení soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 2) při doručování jejího předvolání k jednání, na němž ve věci rozhodl, jsou tyto výhrady dovolatelky sice oprávněné, nicméně s ohledem na názor, který Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí zaujal k námitce promlčení vznesené dovolatelkou a vzhledem k vázanosti odvolacího soudu tímto názorem Nejvyššího soudu, nemůže mít tato vada řízení vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Lze proto uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení námitky promlčení vznesené dovolatelkou byl ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. naplněn a že rozhodnutí odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (včetně závislých výroků o nákladech za řízení před soudy obou stupňů) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. dubna 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu