ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.3095.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3095/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. O. T., zastoupeným JUDr. K. K., advokátem, proti žalované S. – g. z., a. s., zastoupené JUDr. T. S., advokátem, o 1,483.006,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 102/94, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2006, č. j. 51 Co 219/2006-473, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. června 2006, č. j. 51 Co 219/2006-473, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. března 2006, č. j. 13 C 102/94-467, jímž odmítl odvolání žalobce proti usnesení ze dne 10. února 2004, č. j. 13 C 102/94-45, pro opožděnost ve smyslu §208 odst. 1 o. s. ř. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu napadl žalobce dovoláním. Uvedl v něm, že ho podává z důvodu, že řízení je postiženo vadami, majícími za následek nesprávné posouzení ve věci a dále že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní význam podle §237 odst. 2 o. s. ř., neboť soud zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku pro nezaplacení soudního poplatku, ač tento poplatek ve skutečnosti byl zaplacen. Podle dovolatele nebylo Nejvyšším soudem České republiky ještě nikdy rozhodováno za situace, která vznikla v souvislosti s poplatkovou povinností, jako je tomu v posuzované věci.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení §237 o. s. ř. dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvého stupně, jímž bylo postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli rozhodoval-li odvolací soud o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti druhému výroku rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků, mající povahu usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž mohl přihlížet k případným vadám řízení, které mohly mít podle názoru dovolatele za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť k nim přihlíží (z úřední povinnosti) pouze v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce neměl s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. listopadu 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu