ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3309.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 3309/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Home Care Services & Supplies, s. r. o. , se sídlem v Praze 6 – Břevnově, Patočkova 1471/77, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25610619, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, PSČ 500 03, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze – Vinohradech, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, o zaplacení částky 1 297 504 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 163/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2016, č. j. 47 Co 41/2016-118, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2016, č. j. 47 Co 41/2016-118, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 2015, č. j. 11 C 163/2015-104, se mění tak, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni je místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 3 a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 3.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 2. 6. 2015 se žalobkyně po žalované zdravotní pojišťovně domáhá zaplacení částky 1 297 504 Kč s úrokem z prodlení z titulu úhrady za zdravotní služby, které poskytla pojištěncům žalované. Žalobu podala u Okresního soudu v Hradci Králové, v jehož obvodu má sídlo organizační složka žalované, regionální pobočka Hradec, pobočka pro Královéhradecký a Pardubický kraj.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 2. 12. 2015, č. j. 11 C 163/2015-104, jímž Okresní soud v Hradci Králové zamítl námitku místní nepříslušnosti tohoto soudu, kterou uplatnila žalovaná.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že místní příslušnost Okresního soudu v Hradci Králové k projednání a rozhodnutí v posuzované věci je založena ustanovením §87 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná má v obvodu tohoto soudu regionální pobočku, jež je podle §12 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 551/1991 Sb.“), organizační složkou žalované, a spor se této organizační složky týká.
Odvolací soud konstatoval, že žalovaná podle §3 zákona č. 551/1991 Sb. hospodaří s vlastním majetkem a s majetkem jí svěřeným. V obchodním rejstříku zapsána není, je však vedena v živnostenském rejstříku jako podnikatel s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a obory činnosti zpracování dat, služby databank, správa sítí, zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, ubytovací služby, poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály, realitní činnost a správa a údržba nemovitostí. Podle §7 odst. 6 zákona č. 551/1991 Sb. nesmí podnikat s prostředky plynoucími z veřejného zdravotního pojištění. Předmětem sporu v souzené věci je nárok na úhradu za poskytování zdravotních služeb, kterou žalovaná podle §40 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, provádí z prostředků plynoucích z veřejného zdravotního pojištění. Odvolací soud dovodil, že vzhledem k zákazu podnikání v této oblasti příjmů nelze na žalovanou v posuzované věci hledět jako na podnikatele ve smyslu ustanovení §421 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Usoudil však, že pojem „závod“ je v §§501 až 503 o. z. vymezen šířeji než dřívější pojem podnik a že vlastníkem závodu nemusí být pouze podnikatel. Současně vyjádřil názor, že kvalitativní změnu nepřinesla ani novelizace ustanovení §87 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu provedená zákonem č. 293/2013 Sb., neboť podle důvodové zprávy jde pouze o promítnutí terminologické změny, kterou s sebou přinesl nový občanský zákoník. Na základě toho uzavřel, že má-li žalovaná svou organizační složku a spor se týká činnosti této organizační složky, má žalobkyně možnost výběru místně příslušného soudu pro projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni podle §87 písm. c) o. s. ř., i když žalovaná není podnikatelem.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jež shledává přípustným pro řešení otázky procesního práva, v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, zda se ve sporu o plnění plynoucí z prostředků veřejného zdravotního pojištění mezi poskytovatelem zdravotních služeb a zdravotní pojišťovnou uplatní postup podle §87 písm. c) o. s. ř., když žalovaná zdravotní pojišťovna je právnickou osobou, jejíž organizační strukturu tvoří mimo jiné regionální pobočky, které jsou jejími organizačními složkami, avšak není v oblasti nakládání prostředků plynoucích z veřejného zdravotního pojištění podnikatelem a nedisponuje v tomto směru závodem ve smyslu §502 o. z.
Dovolatelka zdůrazňuje, že není (nesmí být) podnikatelem v oblasti nakládání s prostředky veřejného zdravotního pojištění a nelze na ni jako na podnikatele ve smyslu §§420 a 421 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ani nahlížet a že nedisponuje v této rovině organizovaným souborem jmění, který by jako podnikatel vytvořila a který by z její vůle sloužil k provozování této její činnosti, to jest závodem, ani jej nezískala jiným způsobem. Argumentuje ve prospěch názoru, že novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2001 zúžen okruh subjektů, u nichž má žalobce možnost využít institutu místní příslušnosti na výběr dané dle §87 písm. c), pouze na podnikatele, jejichž podnik je tvořen organizačními složkami, a účelem změny tohoto ustanovení provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. bylo pouze sjednocení terminologie. Výklad provedený odvolacím soudem má za nepřípustně extenzivní a ústavně nekonformní.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že „se návrh na vyslovení místní nepříslušnosti Okresního soudu v Hradci Králové přijímá a věc se předává k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 3 jako soudu místně příslušnému“, popřípadě aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto. Argumentuje závěry Ústavního soudu k otázce příslušnosti obecných soudů, podle nichž subjekt, jenž nebyl založen za účelem podnikání a při zabezpečování veřejných potřeb vstupuje do obchodních styků s podnikateli, má z hlediska hmotného práva postavení obdobné postavení podnikatele a je ústavně konformním postupem, jestliže obecný soud aplikuje procesní předpis v logické shodě s předpisem hmotněprávním. Žalobkyně vyjadřuje přesvědčení, že otázka místní příslušnosti soudu ve sporech vedených proti žalované podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 byla do té míry zřejmá, že neotevírala žádné výkladové problémy, a novelizace provedená s účinností od 1. 1. 2014 nepřinesla žádnou kvalitativní změnu. Poukazuje na to, že žalovaná kromě správy veřejného zdravotního pojištění vyvíjí rovněž činnost podléhající dani z příjmů a nabízí též komerční pojištění.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínky povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
V době, kdy bylo podáno dovolání v souzené věci, dovolatelkou předestřená otázka procesního práva v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu skutečně řešena nebyla, v mezidobí však k jejímu vyřešení došlo. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2023/2016, vydaném v řízení mezi týmiž účastníky, že §87 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001, předvídá možnost žalobce zvolit místně příslušný soud podle organizační složky podniku žalovaného, od 1. 1. 2014 pak podle závodu žalovaného. Tzv. závod podle §502 o. z. představuje organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. V současném znění, stejně jako ve znění do 31. 12. 2013, tak jde o organizovanou složku provozovanou podnikatelem, obchodní závod podle §502 o. z. tudíž vytváří pouze podnikatel. Místní příslušnost daná na výběr dle §87 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, tak umožňuje žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného podnikatele takový místně příslušný soud, v jehož obvodu realizuje žalovaný podnikatel svoji činnost prostřednictvím organizační složky svého závodu, za předpokladu, že projednávaná věc se této složky přímo týká. Nejvyšší soud uzavřel, že žalovaná je sice právnickou osobou, jejíž organizační strukturu tvoří mimo jiné její regionální pobočky a klientská pracoviště, není však podnikatelem a nelze ani na ni jako na podnikatele podle §420 až §421 o. z. nahlížet, žalobkyně tak nemá možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu §87 písm. c) o. s. ř.
Protože též v souzené věci je předmětem řízení nárok na plnění z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tedy nárok ze závazkového vztahu v oblasti, v níž žalovaná nevykonává výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem ve smyslu §420 odst. 1 o. z. a nemá k podnikání v této oblasti ani živnostenské nebo jiné oprávnění ve smyslu §421 odst. 2 o. z. (nemůže mít, neboť v ní má podnikání zákonem výslovně zapovězeno), nelze ji v takovém závazkovém vztahu (se zřetelem k této činnosti, srov. §420 odst. 1 o. z.) za podnikatele považovat ani nelze mít za to, že je podnikatelem [srov. shodně Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1608 až 1612]. V intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2023/2016 tak v souzené věci předpoklady pro volbu místně příslušného soudu podle organizační složky žalované ve smyslu §87 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou.
Dovolání je tedy přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené (byť později přijaté) rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Protože se Nejvyšší soud od řešení zvoleného v usnesení sp. zn. 23 Cdo 2023/2016 odchýlit nehodlá (nedospívá k závěru, že by měl příslušnou otázku procesního práva řešit jinak), je dovolání nejen přípustné, nýbrž zároveň též důvodné, neboť nelze než uzavřít, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout [§243d písm. b) o. s. ř.].
Podle §84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 3 o. s. ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Je-li výsledkem dovolacího přezkumu závěr, že žalobkyně nemá možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu §87 písm. c) o. s. ř., pak je místně příslušným obecný soud žalované, jímž je Obvodní soud pro Prahu 3.
Nejvyšší soud proto podle §243d písm. b) o. s. ř. změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, jak je uvedeno shora.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 11 2016
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu