ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3343.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3343/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně H. s.r.o., zastoupené JUDr. P. E., advokátem, proti žalovanému S. V., zastoupenému JUDr. V. J., advokátem, o 170 679,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 266/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. listopadu 2007, č. j. 4 Cmo 254/2007-70, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 967,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce JUDr. P. E.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala žalobou na žalovaném zaplacení doplatku kupní ceny ve výši 170 679,10 Kč s příslušenstvím za dodání tří kusů plynových nástěnných kondenzačních kotlů včetně nezbytných instalačních komponentů, který žalovanému doúčtovala fakturou.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. září 2006, č. j. 5 Cm 266/2003-46, zamítl žalobu v celém rozsahu a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dovodil, že zjištěný skutkový stav nelze poměřovat ustanovením §409 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), resp. jeho ustanovením §275 odst. 4, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se účastníci způsobem vylučujícím jakoukoliv pochybnost dohodli na předmětu (výrobky jakých kvalitativních a kvantitativních parametrů), času a ceně plnění. Podle posouzení soudu nelze žalobkyni přiznat žalobní nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného podle ustanovení §451 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), neboť v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zboží deklarované v dodacím listu a vyúčtované fakturou do svého držení, resp. do svého vlastnictví převzal.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 170 679,10 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud uvedl, že v zásadě přejímá jako správná skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně z jednotlivých důkazů. Konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný objednal tři kusy nástěnných kondenzačních kotlů, které měla žalobkyně v nabídce pro období od 1. ledna 2002 do 1. března téhož roku jako kotle F. K., jež byly nahrazeny kondenzačními kotli F. K. s parametry. V potvrzení objednávky žalobkyně potvrdila dodání zboží, které označila jako kotle F. K., v termínu plnění do 13. září 2002, přičemž celkovou cenu dodávky stanovila částkou 318 577,70 Kč. Žalovaný uhradil zálohovou fakturu ve výši 159 000 Kč, ne však již fakturu ve výši 170 679,10 Kč. Byť žalobkyně nedoložila, že její „potvrzení objednávky“ bylo žalovanému doručeno a že dodávku skutečně převzali jeho pracovníci, jak je uvedeno v dodacím listu, lze podle odvolacího soudu považovat tyto skutečnosti za nesporné. Realizaci dodávky potvrdil samotný žalovaný, když v řízení před soudem prvního stupně žalobkyně tvrdila a žalovaný do protokolu o jednání uvedl, že „žalobkyní byly dodány jiné výrobky než objednané“. Doručení potvrzení objednávky žalovaný nejenže nezpochybnil, ale potvrdil vyjádření žalobkyně, že jí zaplatil zálohovou fakturu, kterou mu byla fakturována záloha ve výši 50 % z kupní ceny uvedené žalobkyní v potvrzení objednávky. Tvrzení žalovaného o tom, že dodání jiných výrobků u žalobkyně rozporoval, podle odvolacího soudu nevyplývá ani z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 15. listopadu 2002, jehož obsah naopak nasvědčuje tomu, že dodávku jiných než původně objednaných kotlů akceptoval.
Odvolací soud za aplikace §43c odst. 1 obč. zák. a §275 odst. 4 obch. zák. dovodil, že žalovaný akceptoval nabídku jiných než původně objednaných kotlů včetně ceny, kterou žalobkyně učinila v potvrzení objednávky, a to konkludentně přijetím zboží a zaplacením zálohové faktury. Dospěl tak k závěru, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření kupní smlouvy podle §409 obch. zák. a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kupní cenu. Proto změnil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Uvedl, že uplatňuje dovolací důvody uvedené jak v §241a písm. a) a b) o. s. ř., t. j. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tak i v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Vady řízení se podle dovolatele dopustil odvolací soud tím, že ač deklaroval převzetí skutkových zjištění soudu prvního stupně, učinil, ač neprováděl dokazování, diametrálně odlišná vlastní skutková zjištění. Dovolatel oponuje odvolacímu soudu, označil-li v odůvodnění rozhodnutí za nespornou skutečnost, že žalovaný objednal tři kondenzační kotle a že tyto kotle měla žalobkyně v nabídce pro období od 1. ledna 2002 do 1. března téhož roku jako kotle F. K., kdy byly nahrazeny kondenzačními kotli F. K., přičemž takové zjištění neučinil ani soud prvního stupně. Podle dovolatele však naopak bylo v odvolacím řízení prokázáno, že žalobkyně měla v nabídce kondenzační kotle (pětičlánkové) vedle kondenzačních kotlů (čtyřčlánkových). Uvedl-li odvolací soud, že od 1. března 2002 byly kotle typu nahrazeny typem, převzal tvrzení žalobkyně, které však prokázáno nebylo. Provedené důkazy naopak svědčí o tom, že žalobkyně v rozhodném období nabízela oba typy kotlů současně.
Další vady řízení se podle mínění dovolatele dopustil odvolací soud porušením zásady dvojinstančnosti řízení, odchýlil-li se od skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně, aniž umožnil žalovanému se k věci vyjádřit a navrhnout případné důkazy.
V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. dovolatel nesouhlasí s těmito skutkovými zjištěními odvolacího soudu, která podle jeho názoru nemají oporu v provedeném dokazování:
- doručení tzv. potvrzení objednávky žalovanému, když doplňuje, že z důvodu uvedení jiných kotlů nejde o potvrzení objednávky, ale o novou nabídku
- potvrzení tvrzení žalobkyně ze strany žalovaného o tom, že zaplatil zálohovou fakturu, jíž mu byla fakturována záloha ve výši 50 % z kupní ceny uvedené v potvrzení objednávky
- převzetí kotle typu F. K. žalovaným.
Dovolatel oponuje odvolacímu soudu, dovodil-li zjištění o doručení tzv. potvrzení objednávky žalovanému z toho, že doručení nezpochybnil a zaplatil zálohovou fakturu. Namítá, že doručení či převzetí listiny nebylo předmětem jeho vyjádření a že nezpochybnění doručení ještě neznamená, že listinu obdržel. Doručení „potvrzení“, které nebylo předmětem dokazování, nelze podle dovolatele pak dovodit ani ze zaplacení zálohové faktury, neboť tato faktura se nevztahuje k „potvrzení objednávky“, nýbrž k jeho objednávce. Z úhrady faktury podle dovolatele nevyplývá ani odvolacím soudem učiněný závěr o konkludentní akceptaci ceny ze strany žalovaného, a kromě toho zaplacená záloha 159 000 Kč nepředstavuje ani polovinu ceny vyčíslené žalobkyní v závěrečné faktuře.
Dovolatel dále uvádí, že v řízení potvrdil, že žalobkyni uhradil 159 000 Kč na záloze, ale „nepotvrdil, že by mělo jít o 50 % ceny za zboží“. Toto zjištění odvolacího soudu nemá podle jeho názoru v provedeném dokazování jakoukoli oporu.
Podle dovolatele nebylo v řízení dokazováno, jaké konkrétní zboží žalovaný převzal. Soud prvního stupně vzal na základě shodného tvrzení obou stran za prokázané, že žalovaný převzal jiné než objednané zboží, neučinil však zjištění, že šlo o kotle typu F. K. a odvolací soud si učinil bez dokazování takový skutkový závěr sám.
Naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje dovolatel v závěru odvolacího soudu o uzavření kupní smlouvy mezi účastníky. Toto posouzení podle dovolatele nemůže obstát ani v případě, že by žalovaný potvrzení objednávky obdržel. Na rozdíl od odvolacího soudu zastává a obhajuje názor, že ke konkludentnímu uzavření kupní smlouvy dojít nemohlo a že nelze učinit ani závěr o akceptaci nabídky žalobkyně na základě převzetí dodaného zboží žalovaným, jelikož takový závěr z provedeného dokazování nevyplývá. Takové posouzení by podle dovolatele mělo své opodstatnění pouze tehdy, pokud by žalovaný přijal dodané zboží s vědomím, že jde o jiné než objednané zboží. Tak tomu však nebylo a dokazování k této otázce nebylo ani zaměřeno. Dovolatel dále poukazuje na to, že ani jeden z účastníků uzavření konkludentní dohody netvrdil. Dospěl-li proto za této situace odvolací soud k závěru o konkludentním uzavření smlouvy, překročil nepřípustně rámec tvrzení účastníků, které ani se svou novou úvahou neseznámil a nedal jim možnost se k ní vyjádřit a případně navrhnout důkazy.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu zcela ztotožnila.
Dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tyto vady dovolací soud neshledal, byť dovolatel tvrdil, že odvolací soud jimi řízení zatížil.
Dovolatelem vytýkané vady ve skutkovém zjištění odvolacího soudu ohledně obsahu nabídky žalobkyně pro období od 1. ledna 2002 do 1. března téhož roku neměly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, neboť na skutečnosti, jaké kondenzační kotle zahrnula žalobkyně do své nabídky, odvolací soud svůj závěr o uzavření kupní smlouvy mezi účastníky nezaložil. Spatřoval-li dovolatel další vadu řízení v tom, že se odvolací soud odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, pak tuto tvrzenou vadu nijak blíže nevymezil a neuvedl, která skutková zjištění, významná pro rozhodnutí odvolacího soudu, měl na mysli. Z obsahu spisu včetně odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud v podstatné části založil své rozhodnutí na jiném skutkovém základě než soud prvního stupně a že by zde nebyly předpoklady podle §220 o. s. ř. pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolací soud dále posuzoval, zda došlo k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popřípadě procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za své) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.
Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod.
V posuzované věci dovolací soud žádné pochybení odvolacího soudu v postupu podle §132 o. s. ř. neshledává. Odvolací soud svá skutková zjištění o tom, že tzv. potvrzení objednávky bylo žalovanému doručeno a že žalovaný dodávku kotlů deklarovaných v dodacím listu převzal, podrobně v napadeném rozhodnutí odůvodnil a uvedl, z jakých důkazů a skutečností, které vyšly v řízení najevo, vycházel. Pochybení odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledal ani v jeho hodnocení důkazů, které nevykazuje žádný logický rozpor. Námitka dovolatele, že jím zaplacená část kupní ceny nepředstavovala 50 %, je pro posouzení správnosti rozhodnutí odvolacího soudu bezpředmětná. Dovolací soud proto uzavřel, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. nebyl uplatněn právem.
Zbývá tak posoudit, zda jsou důvodné ty námitky, jimiž dovolatel v rámci tvrzeného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. brojil proti právnímu závěru odvolacího soudu o vzniku kupní smlouvy mezi účastníky.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §44 odst. 2 obč. zák. platí, že přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.
Tzv. potvrzení objednávky je třeba podle tohoto ustanovení považovat za nový návrh již proto, že na rozdíl od objednávky žalovaného obsahuje návrh kupní ceny.
Podle §43c odst. 1 obč. zák. včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.
Podle §275 odst. 4 obch. zák. s přihlédnutím k obsahu návrhu na uzavření smlouvy nebo v důsledku praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo s přihlédnutím ke zvyklostem rozhodným podle tohoto zákona, může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem provedením určitého úkonu (např. odesláním zboží nebo zaplacením kupní ceny) bez vyrozumění navrhovatele. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn, došlo-li k němu před uplynutím lhůty rozhodné pro přijetí návrhu.
Dospěl-li odvolací soud za aplikace §43c odst. 1 obč. zák. a §275 odst. 4 obch. zák. k závěru, že žalovaný zaplacením části kupní ceny a převzetím dodaných kotlů vyjádřil ve smyslu §275 odst. 4 obch. zák. včasný souhlas s návrhem smlouvy žalobkyně, obsaženém v tzv. potvrzení objednávky, pak je jeho právní posouzení věci s následným závěrem o vzniku kupní smlouvy mezi účastníky a povinnosti žalovaného k zaplacení zbývající části kupní ceny správné a žádné právní pochybení, jak tvrdí dovolatel, mu vytýkat nelze.
Nejvyšší soud uzavřel, že se dovolateli ani prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo. Proto dovolání žalovaného bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalobkyni náklady jejího právního zastoupení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 18 160 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 3 507,40 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 20. října 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu