ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3399.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 3399/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Nova internet a. s. , se sídlem v Ostravě – Třebovicích, Zemědělská 5295/6, PSČ 722 00, identifikační číslo osoby 28652517, zastoupené Mgr. Jiřím Kaniou, advokátem se sídlem v Opavě – Předměstí, Sadová 171/40, PSČ 746 01, proti žalovanému V. K. , podnikateli se sídlem v Ostrově, Jungmannova 1048, PSČ 363 01, identifikační číslo osoby 62645919, zastoupenému JUDr. Karlem Krejzou, advokátem se sídlem v Ostrově, Hlavní třída 716, PSČ 363 01, o zaplacení částky 14 557,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 116/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. dubna 2015, č. j. 64 Co 208/2014-104, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. dubna 2015, č. j. 64 Co 208/2014-104, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 24. září 2014, č. j. 17 C 116/2014-65, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 14 557,07 Kč se 7,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 912,50 Kč od 22. června 2013 do zaplacení, a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 7 701,95 Kč.
Krajský soud v Plzni v průběhu odvolacího řízení, zahájeného 3. listopadu 2014, v záhlaví označeným usnesením nevyhověl návrhu žalobkyně podanému 8. března 2015, aby do řízení na její místo vstoupila společnost Drápal servis s. r. o., nyní (po změnách zapsaných do obchodního rejstříku 31. března 2015) Intermediary company s. r. o., se sídlem v Bruntále, Zahradní 1455/1, PSČ 792 01, identifikační číslo osoby 28584791 (dále též jen „společnost“ či „postupník“).
Odvolací soud konstatoval, že žalobkyně předložila smlouvu o postoupení předmětné pohledávky, uzavřenou dne 20. ledna 2015, a postupník se svým vstupem do řízení souhlasí, jsou tak splněny formální předpoklady procesního nástupnictví. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu se však zabýval též otázkou, zda se nejedná o zneužití právní úpravy. Zdůraznil, že k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky došlo v situaci, kdy žalobkyně nebyla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná a vznikla jí povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 7 701,95 Kč. Obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti byl pouhých pět dnů před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky převeden na spolek J. R. Ewing a jednatelem společnosti se stal P. V. Společnost nikdy nezakládala do sbírky listin účetní závěrky, od roku 2009 nezakládala do sbírky listin ani jiné dokumenty. Není ani zřejmé, že k převodu obchodního podílu došlo za úplatu, a že tedy obchodní podíl má nějakou hodnotu. P. V. je jednatelem ve třech společnostech, které byly zrušeny rozhodnutím soudu z toho důvodu, že byly nekontaktní a neměly skutečné sídlo na adrese zapsané ve veřejném rejstříku. Ve všech společnostech se stal společníkem spolek a společnosti nezakládaly do sbírky listin účetní závěrky. Stejně tak v dalších společnostech, kde je P. V. statutárním orgánem, byly podíly převedeny na spolky a společnosti nezaložily do sbírky listin účetní závěrky za rok 2013. Ve všech společnostech je předmět činnosti zúžen na výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. K dotazu ohledně pochybností o solventnosti postupníka pro případ uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení pak žalobkyně odvolacímu soudu nesdělila žádné relevantní skutečnosti.
Z těchto poznatků odvolací soud dovodil, že jsou zde nevyjasněné pochybnosti o solventnosti postupníka a nabízí se záměr žalobkyně znemožnit v případě neúspěchu v odvolacím řízení povinnost úhrady nákladů řízení ve věci úspěšnému žalovanému pro nedobytnost pohledávky. Podle jeho názoru jde vzhledem k absenci dokumentů ve sbírce listin i absenci tvrzení a důkazů ze strany žalobkyně o zcela netransparentní činnost společnosti bez náhledu do výsledku jejího hospodaření. Odvolací soud též akcentoval, že k postoupení pohledávky došlo až v průběhu odvolacího řízení, těsně po převodu obchodního podílu na spolek J.R. Ewing a jmenování P. V. jednatelem. Usoudil, že z uvedených skutečností vyplývá „pochybnost o seriózním úmyslu žalobkyně vedoucí k záměru zbavit se v případě neúspěchu ve věci povinnosti k úhradě nákladů“; ty by měl hradit postupník, jehož majetkové poměry nejsou známy, a pohledávka by se stala nedobytnou. Odvolací soud uzavřel, že postupní smlouvu považuje za skutečnost, která si nezaslouží právní ochrany, protože jde o zneužití procesního institutu nástupnictví.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkazuje na §238a občanského soudního řádu a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že vycházel z nepodložených, ryze spekulativních úvah. Vyjádřené pochybnosti o jejím seriózním úmyslu má za irelevantní. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že návrhu žalobkyně na vstup společnosti Intermediary company s. r. o. na místo žalobkyně vyhoví.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.) Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle ustanovení §238a o. s. ř.
Dovolání je též důvodné.
Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první).
Ustanovení §2 o. s. ř. stanoví, že v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. Takový postup by byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže).
Toliko samotné pochybnosti o poctivosti pohnutek žalobkyně, na nichž odvolací soud založil napadené rozhodnutí (srov. úsudek o nabízejícím se záměru žalobkyně, resp. vyjádřené pochybnosti o serióznosti jejího úmyslu), předpokladům vytýčeným judikaturou neodpovídají. Nejvyšší soud zřetelně akcentoval, že k tak zásadnímu odepření procesní ochrany, jakým je zamítnutí návrhu podle §107a o. s. ř. za použití §2 o. s. ř., se vyžaduje jistota v otázce pohnutek žalobce.
Odvolací soud si pro posouzení poctivosti pohnutek žalobkyně shromáždil poměrně bohatý podklad. Z něho pak bylo třeba učinit zcela jednoznačné závěry. Buď zjištěné okolnosti umožňují s jistotou dovodit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni nedobytnou, anebo takový závěr spolehlivě učinit neumožňují. Pouze v případě první z uvedených variant lze návrh podle §107a o. s. ř. zamítnout prostřednictvím aplikace §2 o. s. ř.
Protože usnesení odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné a nejsou podmínky pro jeho změnu [srov. §243d písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), toto rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243g odst. 1 věta druhá, §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. února 2016
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu