ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3596.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3596/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně K., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované R. S., a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení 7 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 5 Cm 146/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 14. března 2007, č.j. 11 Cmo 326/2006-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v P. rozsudkem ze dne 14. března 2007, č.j. 11 Cmo 326/2006-122, potvrdil rozsudek Městského soudu v P. ze dne 15. června 2006, č.j. 5 Cm 146/2004-95, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 7 500 000 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že účastníci uzavřeli dne 3. 8. 1999 smlouvu o zprostředkování koupě nemovitostí, jejímž předmětem bylo obstarání příležitosti k uzavření kupní smlouvy nebo smlouvy o budoucí kupní smlouvě na pozemky zapsané na listu vlastnictví 90, kat. úz. V., obec P., s trváním smlouvy 12 měsíců; téhož dne uzavřela žalobkyně s JUDr. Z. U., správcem konkursní podstaty úpadce JUDr. J. H. dohodu (na dobu určitou) o tom, že strany uzavřou kupní smlouvu na shodné pozemky, jako v druhé uvedené smlouvě. Za zprostředkování byla sjednána provize ve výši 7 500 000 Kč, která byla žalobkyní žalované zaplacena dne 10. 4. 2001, když v dodatku č. 3 ke zprostředkovatelské smlouvě účastníci konstatovali, že žalobkyně uzavřela přičiněním zprostředkovatele (žalované) s majitelem předmětných nemovitostí smlouvu o budoucí smlouvě kupní. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že obě smlouvy ze dne 3. 8. 1999 byly uzavřeny platně a mohou vedle sebe obstát. Přisvědčil žalované, že i přes uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ji zprostředkovatelská smlouva poskytovala prostor pro další zprostředkovatelskou činnost. Smlouva o smlouvě budoucí vyžadovala splnění dalších podmínek proto, aby kupní smlouva mohla být uzavřena, přičemž zprostředkovatelská smlouva počítala i s tím, že může být uzavřena kupní smlouva i jen na část vyjmenovaných nemovitostí, zatímco v kupní smlouvě bylo počítáno s veškerými nemovitostmi; navíc žalovaná měla podle zprostředkovatelské smlouvy jednat o nabídce dalších nemovitostí ve smlouvě neuvedených. Z toho odvolací soud dovodil neoprávněnost námitky žalobkyně, že plnění podle zprostředkovatelské smlouvy bylo od počátku nemožné a že zprostředkovatelská smlouva je absolutně neplatná ve smyslu §37 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Ztotožnil se soudem prvního stupně, že částka 7 500 000 Kč byla žalované zaplacena podle platně uzavřené smlouvy o zprostředkování (§642 a násl. obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“) důvodně, nejednalo se o plnění bez právního důvodu, podle něhož by se žalovaná bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatila, proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. - nesprávného právního posouzení platnosti zprostředkovatelské smlouvy uzavřené mezi účastníky a namítá, že řízení je podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za otázku zásadního významu považuje, zda s ohledem na §37 odst. 2 obč. zák. lze mít za platně uzavřenou zprostředkovatelskou smlouvu, v níž se zprostředkovatel zavázal k obstarání příležitosti k uzavření určité smlouvy, pokud v okamžiku uzavření zprostředkovatelské smlouvy již zájemce a třetí osoba spolu podmínky takové smlouvy dojednali a dokonce je taková smlouva uzavírána současně se zprostředkovatelskou smlouvou. Za irelevantní pro posouzení platnosti zprostředkovatelské smlouvy považuje konstatování odvolacího soudu, že smlouva o smlouvě budoucí vyžadovala splnění dalších podmínek pro uzavření kupní smlouvy. Dovolatelka připouští, že do určité míry zprostředkovatelská smlouva poskytovala prostor pro další zprostředkovatelskou činnost, ale toto tvrzení má za pravdivé jen ohledně skutečností nedůležitých pro posouzení dané věci, když sjednaná provize měla zprostředkovateli náležet za zprostředkování koupě nemovitostí ve smlouvě specifikovaných. Vadu řízení spatřuje v tom, že soud prvního stupně v rozhodnutí uvádí skutková zjištění, na nichž bylo založeno rozhodnutí v dané věci, a jež byla získána na základě pěti čestných prohlášení fyzických osob, zpracovaných jimi v době řízení před soudem prvního stupně, čímž byla porušena zásada ústnosti a přímosti občanského soudního řízení. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem (§642 a násl. obch. zák.), a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Podle §642 obch. zák. smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi).
Dovolací soud dospěl k závěru, že oba soudy rozhodly v souladu s hmotným právem, tj. uvedeným ustanovením §642 a násl. obch. zák., dospěly-li k závěru, že zprostředkovatelská smlouva uzavřená mezi účastníky dne 3. 8. 1999 je platným právním úkonem, neboť skutečnost, že dovolatelkou byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí ve stejný den, kdy byla uzavřena smlouva zprostředkovatelská, jejímž předmětem bylo obstarání příležitosti k uzavření kupní smlouvy nebo smlouvy o budoucí kupní smlouvě na koupi shodných nemovitostí jako u zprostředkovatelské smlouvy, nemůže způsobit nemožnost plnění této smlouvy a tudíž její neplatnost, kterou dovolatel namítá, neboť nic nebrání zprostředkovateli obstarat příležitost k uzavření kupní smlouvy, resp. smlouvy o smlouvě budoucí. Předmětem plnění nebylo uzavření kupní smlouvy resp. smlouvy o budoucí kupní smlouvě, ale pouze obstarání příležitosti smlouvu uzavřít, což vůbec není v rozporu s uzavřenou smlouvou o smlouvě budoucí. Navíc uzavření dvou a více kupních smluv ohledně totožných nemovitostí automaticky neznamená neplatnost těchto kupních smluv pro nemožnost plnění, pokud ještě nedošlo ke vkladu do katastru nemovitostí, protože právní účinky nabytí vlastnického práva (viz §132 odst. 1, 133 odst. 2 a §588 obč. zák.) vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu.
Poukazuje-li dovolatelka na nesprávný procesní postup soudu, jenž spatřuje v porušení zásady ústnosti a přímosti občanského soudního řízení, pak by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může ale dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná, když dovolatelka pouze napadá konkrétní procesní postup soudu při dokazování.
Za procesní situace, kdy dovolání není přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. února 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu