ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3835.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 3835/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně CZECH SOLAR ENERGY PROJECT a. s. , se sídlem v Jindřichově Hradci, Jarošovská 1338, identifikační číslo osoby 28960599, zastoupené JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, proti účastnici řízení E.ON Distribuce, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, identifikační číslo osoby 28085400, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 180/2012, o dovolání společnosti OTE, a. s. , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 192/79, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Dr. Ing. Martinou Jankovskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Varšavská 714/38, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 4. 2014, č. j. 8 Co 1082/2013-459, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 4. 2014, č. j. 8 Co 1082/2013-459, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), u Okresního soudu v Českých Budějovicích 14. 6. 2012 se žalobkyně domáhá, aby soud uložil účastnici řízení společnosti E.ON Distribuce, a. s. (dále jen „společnost E.ON“) zaplatit žalobkyni od 28. 12. 2010, eventuálně od 30. 12. 2010, za elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny využívající sluneční záření umístěné v katastrálním území M. (dále jen „FVE M.“) a dodávanou do distribuční soustavy společnosti E.ON výkupní cenu určenou podle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření ve zdroji uvedeném do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010.
Mezi žalobkyní a společností E.ON je sporné datum vzniku povinnosti společnosti E.ON vykupovat elektřinu vyrobenou ve FVE M. a na to navazující určení výše výkupní ceny za elektřinu. Žalobkyně tvrdí, že k 28. 12. 2010 splnila podmínky pro podporu ve formě výkupních cen ve smyslu zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), společnost E.ON tak byla povinna počínaje tímto datem vykupovat veškerou elektřinu vyrobenou ve FVE M. za výkupní cenu určenou platným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Společnost E.ON však toto tvrzení odmítá a uvádí, že povinnost k výkupu elektřiny jí vznikla až 28. 2. 2011. Smlouva o dodávce elektřiny byla uzavřena 9. 3. 2011, společnost E.ON proto žalobkyni žádnou úhradu za odebranou elektřinu v období od 28. 12. 2010 do 9. 3. 2011 neposkytla. Závěr o vzniku povinnosti výkupu elektřiny od 28. 2. 2011 měl vliv i na výši výkupní ceny, neboť pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 je výkupní cena vyšší než pro zdroje zprovozněné až v roce 2011.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. 2. 2013, č. j. 15 C 180/2012-387, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v průběhu odvolacího řízení s ohledem na změnu právní úpravy a s odkazem na ustanovení §107a o. s. ř. navrhla, aby na místo společnosti E.ON do řízení vstoupila společnost OTE, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 192/79, identifikační číslo 26463318 (dále jen „společnost OTE“).
Krajský soud v Českých Budějovicích návrhu žalobkyně vyhověl a usnesením ze dne 25. 4. 2014, č. j. 8 Co 1082/2013-459, rozhodl, že na místo společnosti E.ON vstupuje do řízení společnost OTE.
Odvolací soud uvedl, že při posouzení návrhu žalobkyně vycházel z rozsudku soudu prvního stupně, z něhož je zřetelný předmět řízení, tedy tvrzený nárok žalobkyně na peněžité plnění za vykoupenou energii. Pro procesní nástupnictví se proto uplatní ustanovení §54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, neboť toto přechodné ustanovení dopadá na řešení přechodu práv a povinností v situaci, kdy provozovatel přenosové soustavy či provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci elektřiny zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu. V takovém případě přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona práva a povinnosti na operátora trhu, přičemž žalobkyně doložila, že společnost OTE má jako předmět podnikání mimo jiné zapsáno „činnosti operátora trhu“. Žalobkyně tedy dostatečným způsobem osvědčila splnění podmínek ustanovení §107a o. s. ř. k vyhovění návrhu na vstup společnosti OTE do řízení postupem podle ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost OTE dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení §238a o. s. ř. a tvrdíc, že „ač je dovolání ze zákona přípustné, jde zároveň o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena“. Argumentuje ve prospěch názoru, „že procesní nástupnictví není zákonné jak z důvodů ustanovení §54 zákona č. 165/2012 Sb., tak i §107a o. s. ř.“.
Dovolatelka se podrobně zabývá výkladem ustanovení §54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb. a ustanovení §107a o. s. ř. a uvádí, že není právní nástupkyní společnosti E.ON. Tvrdí, že procesní nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř. dopadá na případy, kdy po zahájení řízení (kritérium časového okamžiku) nastala právní skutečnost (kritérium události), s níž právní předpisy spojují (kritérium legality) přechod práva a povinnosti, o něž v řízení jde (kritérium existence práv a povinností). K posledně jmenovanému kritériu namítá, že až pravomocným rozhodnutím bude postaveno najisto, zda závazek provozovatele distribuční soustavy vznikl či nikoliv. Dokud nebude rozhodnuto ve věci samé, zůstává sporné, z jaké smlouvy vyplývají práva a nároky žalobkyně. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí neuvedl, z jakého právního titulu mají práva a povinnosti společnosti E.ON přejít na dovolatelku. Ke kritériu právní skutečnosti uvádí, že nikdo nemůže být (ani na základě zákona) povinen převzít závazek, který není postaven najisto, aniž by na základě smlouvy sjednal podmínky, za kterých závazek převezme. Odvolací soud v rozhodnutí nevymezil právní skutečnost a její důsledky pro vznik procesního nástupnictví dovolatelky. Pokud jde o kritérium časového okamžiku, má za to, že odvolací soud rozhodl nesprávně, vyhověl-li návrhu žalobkyně, neboť návrh na vstup do řízení na místo společnosti E.ON byl podán za odvolacího řízení, ačkoli měl a mohl být podán již za řízení před soudem prvního stupně. Ustanovení §54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb. nabylo účinnosti 30. 5. 2012, celý zákon pak 1. 1. 2013, tedy ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé 25. 2. 2013. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil ustanovení §107a o. s. ř. z hlediska koncentrace řízení, a dovozuje, že za této situace nelze v odvolacím řízení o procesním nástupnictví rozhodnout.
Proto navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Společnost E.ON ve vyjádření k dovolání uvádí, že ztratila pasivní legitimaci, neboť povinně vykupujícím subjektem elektřiny je od 1. 1. 2013 výlučně společnost OTE. Předmětem řízení je jednoznačně návrh žalobkyně na peněžité plnění za vykoupenou energii, a proto je nutno považovat za právní skutečnost ve smyslu §107a o. s. ř. právě ustanovení §54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Podle ustanovení §238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Podle ustanovení §4 zákona č. 180/2005 Sb., který byl účinný do 31. 12. 2012 a byl zrušen zákonem č. 165/2012 Sb., provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatelé distribučních soustav jsou povinni na svém licencí vymezeném území přednostně připojit k přenosové soustavě nebo k distribučním soustavám zařízení podle §3 (dále jen „zařízení“) za účelem přenosu nebo distribuce elektřiny z obnovitelných zdrojů, pokud o to výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů (dále jen „výrobce“) požádá a pokud splňuje podmínky připojení a dopravy elektřiny stanovené zvláštním právním předpisem (odstavec 1). Výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, má právo si vybrat, zda svoji elektřinu nabídne k výkupu podle odstavce 4, nebo zda za ni bude požadovat zelený bonus (odstavec 3). Provozovatelé regionálních distribučních soustav a provozovatel přenosové soustavy jsou povinni vykupovat veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, a uzavřít smlouvu o dodávce, pokud výrobce elektřinu z obnovitelných zdrojů nabídl, za podmínek podle §5 a za ceny podle §6 (odstavec 4).
Z ustanovení §6 odst. 1 téhož zákona vyplývá, že Energetický regulační úřad stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů (dále jen „výkupní ceny“) samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů (…).
Podle přechodných ustanovení §54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb. práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi, zabývaje se výkladem ustanovení §107a o. s. ř., vyložil, že navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva nebo ten, na něhož přešla povinnost, vstoupil do řízení, soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti (zda tedy naopak nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů přechod nebo převod práva či povinnosti za následek mít nemůže), zda tato skutečnost opravdu nastala (tedy např. že smlouva byla skutečně uzavřena) a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde (tedy, že se týká práva či povinnosti, o něž v řízení jde). Naopak otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle žalobcem uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud nezabývá, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, nýbrž teprve a jen v rozhodnutí o věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 37/2004, usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2004, a usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné rovněž ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 46/2012).
Postupem podle ustanovení §107a o. s. ř. lze zajistit odpovídající reakci procesního práva na hmotněprávní nástupnictví. Spojuje-li ustanovení §107a o. s. ř. procesní nástupnictví s právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, lze toto ustanovení použít i v situaci, kdy přechod práva nebo povinnosti je spojen s účinností nové právní úpravy.
V ustanovení §54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb. je výslovně zmíněn přechod práv a závazků vzniklých do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, na operátora trhu.
V projednávané věci jde o spor výrobce elektřiny (žalobkyně) a provozovatele regionální distribuční soustavy (společnosti E.ON) o výkupní cenu za elektřinu. Společnost E.ON vyplácela výkupní cenu od pozdějšího data, než od jakého ji požaduje žalobkyně (od 9. 3. 2011 místo od 28. 12. 2010), a navíc podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu pro zařízení připojená v roce 2011, místo v roce 2010. Mezi stranami není sporu o tom, že závazek společnosti E.ON k úhradě výkupní ceny výrobci vznikl, spor je veden o době a výši výkupní ceny, na niž by měla mít žalobkyně nárok.
Soud prvního stupně žalobu zamítl na základě zjištění, že 9. 12. 2010 bylo sice předávací místo FVE M. zprovozněno, ale pouze za účelem odběru elektřiny z distribuční soustavy, nikoliv za účelem dodávky vyrobené elektřiny do elektrizační soustavy. Z protokolu o schválení výrobny elektřiny z 30. 12. 2010 vyplývá, že k tomuto datu bylo připojeno 28 kusů fotovoltaických panelů (z celkového počtu 3 330 kusů) o výkonu 6,59 kWp (namísto plánovaného výkonu 766 kW), to znamená, že k datu 30. 12. 2010 elektrárna prokazatelně neexistovala. Žalobkyně skutečnost, že byla připojena jen malá část panelů, ani nerozporovala. K dokončení elektrárny došlo až v roce 2011. Elektrárna o plánovaném instalovaném výkonu 766 kW nemohla být v roce 2010 pro svou nedokončenost uvedena do provozu. Podmínkou připojení elektrárny do distribuční soustavy společnosti E.ON je i první paralelní připojení podle ustanovení §25 odst. 10 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. K řádnému připojení elektrárny k distribuční soustavě společnosti E.ON došlo na základě vystavení protokolu o uvedení do provozu 28. 2. 2011 a k uzavření smlouvy o dodávce elektřiny mezi žalobkyní a společností E.ON došlo až 8. 3. 2011, s účinností k 28. 2. 2011.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není pochyb o tom, že závazek společnosti E.ON k úhradě výkupní ceny elektřiny z FVE M. vznikl přede dnem 1. 1. 2013, kdy nabyl účinnosti zákon č. 165/2012 Sb., a podle ustanovení §54 odst. 13 tohoto zákona došlo k přechodu práv a povinností vůči výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů ze společnosti E.ON na operátora trhu, jímž je společnost OTE.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, podle něhož závazek společnosti E.ON k úhradě výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů přešel na operátora trhu, jímž je společnost OTE, je správný.
Nesprávný je však závěr o splnění předpokladů vyplývajících z ustanovení §107a o. s. ř., za nichž lze návrhu na změnu účastníka řízení podanému za odvolacího řízení vyhovět.
V projednávané věci se z obsahu spisu podává, že při jediném jednání před soudem prvního stupně konaném 15. 2. 2013 byly účastnice poučeny podle ustanovení §250d odst. 1 o. s. ř. o koncentraci řízení a zástupce žalobkyně uvedl, že nečiní žádné návrhy a nenavrhuje důkazy. Poté bylo jednání odročeno k vyhlášení rozsudku na 25. 2. 2013 a toho dne soud prvního stupně vyhlásil rozsudek.
Otázkou předpokladů, za nichž lze vyhovět návrhu podanému podle ustanovení §107a o. s. ř. v odvolacím řízení, se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2005, pod číslem 123. V něm dovodil, že přezkoumává-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v systému tzv. neúplné apelace, uplatní se toto procesní nástupnictví, jen jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo nastala sice za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, popřípadě důkazy nebo jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle ustanovení §205a odst. 1 písm. d) [nyní jde o písm. e)] o. s. ř.
Odvolací soud se posouzením, zda návrh na vstup do řízení na místo dosavadní účastnice řízení byl podán důvodně až poté, kdy soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem, za situace, kdy řízení před soudem prvního stupně bylo v souladu s ustanovením §250d odst. 1 o. s. ř. koncentrováno, ve smyslu závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 301/2005 nezabýval. Jeho právní posouzení je neúplné, a proto i nesprávné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn důvodně.
Poněvadž nejsou podmínky pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu [srov. §243d písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), toto rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc podle ustanovení §243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část věty za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§243g odst. 1 věta druhá, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 3. 2016
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu