ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3895.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3895/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně V.-C., s.r.o., , zastoupené JUDr. F. S., advokátem, proti žalované E. a.s., , zastoupené JUDr. M. R., advokátem, o ochraně práv vlastníka ochranné známky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 64/2004, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2007, č.j. 3 Cmo 344/2006-106, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 27.239,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. M.R., advokáta.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala ochrany proti neoprávněnému zásahu žalované do svých práv z ochranné známky podanou žalobou, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se označování svých výrobků punčochového zboží slovem E., povinnost stáhnout z trhu a zničit obaly výrobků punčochového zboží obsahující označení E., povinnost zaplatit žalobkyni zadostiučinění v částce 200.000,- Kč a dále povinnost uhradit žalobkyni náklady soudního řízení.
Dle žalobního tvrzení se žalovaná dopustila porušení práva žalobkyně k ochranné známce „E.“ čpodle §8 odst. 2 a 3 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. května 2006, č.j. 32 Cm 64/2004-60, u l o ž i l žalované povinnost zdržet se jednání spočívajícího v označování svých výrobků punčochového zboží slovem „E.“ (výrok I.), povinnost stáhnout z trhu obaly od výrobků punčochového zboží obsahující slovo „E.“ (výrok II.), povinnost zaplatit žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění částku 200.000,- Kč (výrok III.), z a m í t l žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zničit obaly výrobků punčochového zboží obsahující slovo „E.“ (výrok IV.), rozhodl o nákladech řízení (výrok V.) a uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem (výrok VI.).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. února 2007, č.j. 3 Cmo 344/2006-106, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a v části výroku III. tak, že žalobu o povinnosti žalované stáhnout z trhu obaly od výrobků punčochového zboží obsahující slovo „E.“ a zaplatit žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění částku 160.000,- Kč z a m í t l , jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku III. v rozsahu povinnosti zaplatit 40.000,- Kč potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním žalované, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (podle §206, §212 a §212a občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“). a po jednání ve věci (podle §214 o.s.ř.) dospěl k závěru, že: odvolání žalované, které směřovalo do výroku I. až III. rozsudku soudu prvního stupně, je zčásti důvodné.
Podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí k dispozici skutková zjištění v potřebném rozsahu a z těchto zjištění vyvodil i správný právní závěr o tom, že jednáním žalované k zásahu do práv žalobkyně z ochranné známky došlo. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku. I přes uvedené považoval odvolací soud za potřebné některé rozhodné důkazy zopakovat, zejména si ověřit způsob užití ochranné známky a kolidujícího označení na výrobcích účastnic tak, aby mu vlastní zjištění umožnila posoudit správnost skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně, dokazování ještě nepatrně doplnil k návrhu žalobkyně o doklady, týkající se prodeje výrobku žalované v současné době.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně se po právu (podle §8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění platném do 25.5.2006) domáhá ochrany svého výlučného práva užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky, pro něž je zapsána, proti jednání žalované. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že volbu označení a jeho způsob užití žalovanou při totožnosti druhu výrobků účastníků považuje za zásah do práv žalobkyně podle §8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách.
Odvolací soud na základě svých zjištění a s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně právem uplatnila z titulu vlastníka ochranné známky nárok na zdržení se jednání žalované i v budoucnu (jak jí náležel podle §8 odst. 4 zákona o ochranných známkách, dnes podle §4 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví), a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná upustila od závadného jednání až na základě příkazu vydaného předběžného opatření. Rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované zdržet se závadného jednání odvolací soud považuje za věcně správné a proto je podle §219 o.s.ř. potvrdil.
Odvolací soud však vzhledem k informacím stěžejních odběratelů žalované o ukončení prodeje výrobků, s přihlédnutím k datu vydání předběžného opatření, jež žalované zakázalo další distribuci závadně označeného zboží a k nespornosti tvrzení žalované o změně názvu konkrétního druhu výrobku, považoval vyhovění uvedenému zdržovacímu nároku za dostatečnou ochranu práv žalobkyně s tím, že požadavek na stažení obalů od výrobků punčochového zboží obsahujících slovo „E.“ snad ještě na trhu ze zásob drobných odběratelů se vyskytujících se jeví jako již neadekvátní. Proto rozsudek soudu prvního stupně v tomto směru odvolací soud podle §220 odst. 1 o.s.ř. změnil a žalobu v rozsahu požadavku na stažení obalů z trhu zamítl.
Podle názoru odvolacího soudu nevzal soud prvního stupně pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v úvahu skutečnost, že žalobkyně dlouhodobě strpěla užívání posléze jí vytýkaného označení (E.) a pokud k rozmělnění označení podle ochranné známky jednáním žalované došlo, pak valnou částí pro nečinnost žalobkyně (v r. 2004 po čtyřech letech dodávek na trh teprve žalobkyně požadovala ukončení zásahů do svých práv k ochranné známce). Odvolací soud považuje nehmotnou újmu žalobkyně, spočívající dle jejího tvrzení v rozmělnění rozlišovací způsobilosti ochranné známky, její příznačnosti pro žalobkyni a její produkci v období let 2004-2005, za podstatně menší, než byla tvrzena žalobkyní a akceptována soudem prvního stupně. S přihlédnutím k tomu, že žalovaná užívá sama znění kmene své obchodní firmy v ochranných známkách (E.), jež má zachyceny jako dominující na krabičkách (obalech) svého zboží, takže intenzita zásahu do práv žalobkyně užitím označení E. nebyla podle názoru odvolacího soudu natolik výrazná, považuje odvolací soud zaplacení částky 40.000,- Kč za nehmotnou újmu žalobkyně za přiměřenou náhradu. Pouze v tomto rozsahu proto výrok soudu prvního stupně o úhradě zadostiučinění podle §219 o.s.ř. odvolací soud potvrdil, jinak s použitím §220 odst. 1 o.s.ř. jej změnil a žalobu zamítl.
Vzhledem ke změně rozsudku podle §224 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud rozhodl nově o nákladech řízení před soudem prvního stupně (podle §142 odst. 2 o.s.ř.), dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (podle §224 odst. 1 a §142 odst. 2 a 3 o.s.ř.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Důvodnost svého dovolání opřela žalobkyně, jak vyplývá pouze z obsahu dovolání, o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že v daném případě pochybil a projevil bezmeznou vstřícnost tvrzeným názorům žalované. Podle dovolatelky informace stěžejních odběratelů žalované o ukončení prodeje výrobku musely být vědomě nepravdivé, pokud bylo prokázáno, že uvedené zboží bylo běžně k dostání s označením E. v síti supermarketů B. ještě v říjnu 2006. Dovolatelka konstatuje, že není na místě ani bagatelizace jednání žalované ze strany odvolacího soudu (viz text odůvodnění, že požadavek na stažení obalů /výrobků/ s kolidujícím označením snad ještě na trhu ze zásob drobných odběratelů se vyskytujících se jeví jako dnes již neadekvátní), pokud bylo kontrolním nákupem žalobkyně zjištěno, že zboží žalované s označením E. nabízely dokonce prodejny sítě supermarketů B.. Dovolatelka k argumentaci odvolacího soudu, že žalobkyně dlouhodobě strpěla užívání posléze jí vytýkaného označení a pokud k rozmělnění označení dle ochranné známky došlo, pak valnou částí pro nečinnost žalobkyně, sděluje, že začala podnikat kroky teprve po té, kdy zjistila soustavný pokles prodeje vlastních výrobků se shodným označením; ekonomický vývoj, vyvolávající nutnost obrany, prokázala žalobkyně přehledem vývoje prodeje výrobků E. v řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud tento listinný důkaz však nevzal v potaz. Dovolatelka považuje část odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, že žalovaná užívá sama znění kmene své obchodní firmy v ochranných známkách, které má zachyceny jako dominující na krabičkách (obalech) svého zboží, jako údajný liberační důvod jednání žalované, za nonsens, neboť takový názor nemá oporu ani v platném právním řádu ČR ani v konstantní judikatuře ČR nebo EU. Navíc, dle sdělení dovolatelky, odvolací soud nerespektoval vysvětlení žalobkyně, že krabičky jsou označeny ochrannou známkou žalované na přední straně, avšak ve stojanech v obchodech jsou krabičky umístěny „naležato“ a směrem k zákazníkovi je právě pouze zasouvací manžeta krabičky, která neobsahuje označení E., ale naopak dokonce duplicitně 2x označení E., zákazník tedy vidí z krabičky pouze nápis E., avšak nikoliv E.. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (viz odůvodnění odvolacího soudu, že intenzita zásahu do práv žalobkyně užitím označení E. nebyla natolik výrazná a proto přiměřená za nehmotnou újmu žalobkyně je částka 40.000,- Kč) podle názoru dovolatelky odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně požaduje zadostiučinění za nehmotnou újmu jednak až za období po vydání předběžného opatření, které stejně nebylo žalovanou respektováno, jednak s ohledem na další opodstatnění zadostiučinění nehmotné újmy, spočívající v tom, že žalovaná dlouhodobě zneužívala již zavedenou značku punčochového zboží na trhu k vlastnímu obohacení a dále s ohledem na faktické vytlačení žalobkyně z trhu. Podle názoru dovolatelky je soudem prvního stupně přiznané zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč ročně (zde jde zřejmě o přepis částky, která byla v záhlaví dovolání dovolatelkou uvedena správně: 200.000,- Kč) při milionových obratech při prodeji punčoch E. je přiměřené, snížení částky odvolacím soudem na 20.000,- Kč (zde je rovněž nesprávně uvedená částka, která však byla v záhlaví dovolání dovolatelkou uvedena správně: 40.000,- Kč) nemá podle dovolatelky jakýkoliv smysl, a to ani preventivní.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná podala své vyjádření k dovolání, v němž v úvodu uvádí, že sama nepovažovala za nutné podávat dovolání proti napadenému rozhodnutí vzhledem k jisté bagatelnosti předmětu sporu. Přesto však nesouhlasí zcela s názorem odvolacího soudu, že použití názvu E. jakožto doplňujícího a rozlišujícího označení k nosné a dominantní ochranné známce je porušením práva k ochranné známce žalobkyně. Žalovaná vytýká dovolatelce, že neuvádí důvody dovolání ve smyslu §241a o.s.ř., že tudíž není patrné, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu. Navíc se žalovaná pozastavuje nad tím, že žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tj. včetně té části výroku, jíž potvrzuje výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (stanovení povinnosti žalované zdržet se označování svých výrobků punčochového zboží slovem „E.“). Žalovaná zdůrazňuje, že v tomto konkrétním případě užití vlastního jména E. neplnilo základní známkoprávní roli, neboť označením, které odlišovalo výrobky žalobkyně od výrobků téhož druhu jiných soutěžitelů (tedy i žalované), byla jeho dominantní a nosná ochranná známka E.. Proto se žalovaná domnívá, že tuto právní otázku oba soudy řešily nesprávně a není spolehlivě řešena ani v dosavadní judikatuře. Žalovaná považuje dovolání žalobkyně ve vztahu k II. až V. výroku za neodůvodněné až nepřípustné. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaná připojuje k návrhu dovolatelky na zrušení rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k I. výroku odvolacího rozsudku, a navrhuje, aby dovolací soud věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve zbylém rozsahu (II. až V. výrok) žalovaná považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby je dovolací soud zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací posuzoval dovolání, které podala žalobkyně, a zjistil že bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Dovolací soud je podle §242 odst. 1 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka napadá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, který změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu, jímž byla žalované uložena povinnost stáhnout z trhu obaly od výrobků punčochového zboží obsahující slovo „E.“ a zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 160.000,- Kč (přestože sama rozsah dovolání neomezila, takže by se dalo usuzovat, jak uvádí mj. ve svém vyjádření k dovolání žalovaná, že dovoláním napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu). Dovolání nesměřuje proti potvrzujícímu výroku, kterým bylo soudem prvního stupně ve výroku I. a III. žalobě vyhověno.
Dovolací soud považuje právní závěr obou soudů o tom, že jednáním žalované došlo k zásahu do práv žalobkyně z ochranné známky E., za správné. Dovolací soud se dále ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu (odlišným od názoru soudu prvního stupně), že vyhověním zdržovacímu nároku žalobkyně byla žalobkyni poskytnuta dostatečná ochrana jejích práv z ochranné známky a že požadavek na stažení obalů (výrobků) s kolidujícím označením se jeví dnes již jako neadekvátní. Dovolací soud souhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, jímž přiznal žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění za jí tvrzenou nemateriální újmu pouze částku ve výši 40.000,- Kč (v souladu s §4 zákona o ochranných známkách ve znění do 25.5.2006: vlastník ochranné známky může se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, a to i v penězích; z citovaného ustanovení vyplývá, že nepeněžitá forma zadostiučinění měla mít přednost před peněžitou).
K námitkám dovolatelky uvedeným v dovolání dovolací soud konstatuje, že odvolací soud zvažoval správně všechny okolnosti i detaily uvedeného případu, z nichž vycházel při svém rozhodnutí (o jeho bezmezné vstřícnosti vůči žalované nelze vůbec uvažovat). Jednou z těchto významných okolností bylo použití slova „E.“ na boční straně obalu výrobku žalované, a to obyčejným a drobným písmem (nešlo v daném případě vůbec o přesnou podobu kombinované ochranné známky žalobkyně ani o jakékoliv její napodobení, pouze o použití slova, které lze mj. chápat jako zdrobnělinu španělského křestního jména), zatímco na přední straně krabičky byla velmi výrazně provedena ochranná známka žalované E.. Přesto, že u dnešního tzv. průměrného spotřebitele má být míra jeho pozornosti posuzována přísněji než dříve (již nejen povrchní či zběžná pozornost, ale „rozumná míra pozornosti a opatrnosti“ - viz bod 18 preambule Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách: „Tato směrnice, v souladu se zásadou proporcionality a pro zajištění účinné ochrany v ní obsažené, vychází z pojmu průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory, jak je vykládán Soudním dvorem. Pojem průměrného spotřebitele není statistickým pojmem. Pro stanovení typické reakce průměrného spotřebitele v daném případě budou muset vnitrostátní soudy a orgány vycházet z vlastního úsudku, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora.“), oba soudy shodně konstatovaly, že došlo k zásahu do práv žalobkyně z ochranné známky E., zvláště proto, že výrobkem obou účastnic, označovaným na krabičce (obalu) slovem E., je punčochové zboží (posuzují se tedy v daném případě jako průměrní spotřebitelé zejména ženy a dívky).
Dovolací soud konstatuje, že odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, které má podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, správně věc posoudil po právní stránce a rozhodoval v souladu s hmotným právem.
Lze tak uzavřít, že dovolatelkou uváděný dovolací důvod, tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) nebyl v souzené věci naplněn. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání žalobkyně z a m í t l (§243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).
O nákladech dovolacích řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243 b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.. Bylo-li dovolání žalobkyně zamítnuto, žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 21.750,- Kč (§3 odst. 1, §8, §16, §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stává paušální odměny ze zastoupení účastníka advokátem nebo notářem, při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení – advokátní tarif. a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 4.189,50 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.) tedy celkem ve výši 27.239,50Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 1. srpna 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu