ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.4309.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 4309/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. P. S. , zastoupeného JUDr. Petrem Noskem, advokátem, se sídlem v Semilech 2, Nádražní 24, PSČ 513 01, proti žalované UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, PSČ 160 12, identifikační číslo osoby 49240480, zastoupené JUDr. Petrem Kazdou, advokátem, se sídlem v Nymburku, Palackého třída 223/5, o zaplacení částky 57.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 229/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2010, č. j. 25 Co 33/2010-43, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2010, č. j. 25 Co 33/2010-43, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 3. září 2009, č. j. 10 C 229/2009-13, zamítl žalobu o zaplacení částky 57.600,- Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že dne 13. května 2008 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o havarijním pojištění motorového vozidla tov. zn. ŠKODA OCTAVIA COMBI (dále jen „vozidlo“) se sjednanou spoluúčastí ve výši 10% z pojistného plnění, nejméně 2.560,- Kč. Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky - obecná část (dále též jen „VPP“) a Všeobecné pojistné podmínky pojištění vozidel – zvláštní část (dále též jen „VPPPV“). Podle článku 7.4 VPP je žalovaný povinen bez zbytečného odkladu pojistiteli oznámit, že nastala pojistná událost, a podle článku 8.2 VPP je pojistitel oprávněn snížit pojistné plnění v případě porušení povinností uvedených v právních předpisech nebo v pojistné smlouvě, mělo-li toto porušení podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh nebo zvětšení rozsahu jejích následků anebo na zjištění nebo určení výše pojistného plnění, a to úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah povinnosti plnit. Podle článku 11.1 VPPPV je žalobce jako pojistník povinen dodržovat právní předpisy upravující provoz na pozemních komunikacích a podmínky provozu vozidel a podle čl. 11.3 písm. g) VPPPV je povinen oznámit neprodleně příslušnému policejnímu orgánu každou škodu, pokud tato povinnost vyplývá z právních předpisů nebo jestliže škoda vznikla za okolností vzbuzujících podezření z trestného činu nebo pokusu o něj. Žalobce dne 19. srpna 2008 oznámil žalované pojistnou událost, k níž mělo dojít dne 1. července 2008 tak, že pojištěné vozidlo řízené dcerou žalobce L. S., najelo na břeh a narazilo do betonového sloupku, přičemž došlo k poškození spodní části pravého nárazníku a spodní části vozidla s možným poškozením motoru, s předpokládanou výší škody 50.000,- Kč. Policie k dopravní nehodě přivolána nebyla. Žalovaná dopisem ze dne 23. září 2008 předložila žalobci výpočet výše škody v částce 128.000,- Kč s tím, že v případě odsouhlasení bude tato částka akceptována jako výchozí pro výpočet výše pojistného plnění v souladu s Všeobecnými pojistnými podmínkami. Poté, co žalobce tuto částku odsouhlasil, žalovaná dopisem ze dne 3. října 2008 provedla vyúčtování pojistné události se snížením pojistného plnění o 50%, tj. na 64.000,- Kč, z důvodu nepřivolání policie a se zaúčtováním spoluúčasti ve výši 10%, tj. v částce 6.400,- Kč. Výsledná částka ve výši 57.600,- Kč byla žalobci vyplacena.
Soud prvního stupně usoudil, že vzhledem k popisu poškození vozidla v hlášení škodné události se žalobce nemohl domnívat, že předpokládaná výše škody činí pouze 50.000,- Kč. Na základě toho dovodil, že pokud řidič vozidla k dopravní nehodě nepřivolal policii, došlo k porušení povinnosti žalobce vyplývající z ustanovení §47 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném k 1. červenci 2008, a z pojistné smlouvy a toto porušení povinnosti mělo podstatný vliv na zjištění a určení výše pojistného plnění. Zdůraznil, že důvodem nepřivolání policie k dopravní nehodě mohla být i skutečnost, že řidič v době nehody neměl oprávnění k řízení motorových vozidel nebo byl pod vlivem alkoholu, případně k dopravní nehodě mohlo dojít ještě před datem uzavření pojistné smlouvy. Tomu by podle jeho názoru odpovídala i skutečnost, že žalobce ohlásil žalované pojistnou událost téměř dva měsíce po jejím vzniku, jakož i skutečnost, že dcera žalobce, která měla řídit vozidlo, byla ve věku, kdy v době dopravní nehody ještě nemusela mít oprávnění motorové vozidlo řídit. Tím žalobce porušil ustanovení článku 7.4. pojistných podmínek ukládajících pojištěnému ohlásit pojistnou událost bez zbytečného odkladu. Snížení pojistného plnění o 50% shledal soud prvního stupně úměrným porušení žalobcových povinností i rozsahu škody, neboť žalobce si musel být vědom, že při nepřivolání policie k dopravní nehodě nebude mít nárok na vyšší pojistné plnění, než je zákonem stanovená částka 50.000,- Kč.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce změnil v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě na zaplacení částky 57.600,- Kč s úrokem z prodlení vyhověl, a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud zdůraznil, že žalovaná při vyřizování oznámení pojistné události nezpochybňovala, že k pojistné události došlo tak, jak to popsal v jejím oznámení žalobce, neověřovala např. stav vozidla ani to, zda řidička měla řidičské oprávnění či zda nepožila alkohol, a nevyzvala žalobce k předložení důkazů o vzniku pojistné události (označení svědků) a rozsahu jejích následků a důvodech, proč nebyla přivolána policie. Žádné další šetření ke konkrétním okolnostem pojistné události a výši škody neprováděla, základ výše pojistného plnění vypočetla podle svých pomůcek a tuto částku krátila. Odvolací soud uzavřel, že prokázáno bylo pouze to, že žalobce nesplnil povinnost ohlásit nehodu policii a včas nehlásil nehodu pojišťovně, tvrzení žalované ohledně splnění dalších podmínek pro krácení pojištění, totiž zda toto porušení mělo podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh nebo na zvětšení rozsahu jejích následků anebo na zjištění nebo určení výše pojistného plnění, jsou však zcela obecná, nevztahují se ke konkrétním okolnostem pojistné události a jsou v rozporu s postupem žalované při vyřizování oznámení pojistné události. Žalovaná neunesla stran smluvených podmínek ke krácení pojistného plnění břemeno tvrzení a důkazní břemeno.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jež z hlediska přípustnosti opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. a co do důvodů o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka namítla, že smyslem povinnosti účastníka dopravní nehody oznámit nehodu policii a práva pojistitele krátit pojistné plnění v případě nesplnění této povinnosti je zajistit řádné a úplné podklady pro šetření pojistné události a pro správné vyčíslení pojistného plnění. Argumentovala, že v souzeném případě jí bylo v důsledku žalobcova opomenutí zcela znemožněno zjistit významné okolnosti dopravní nehody, včetně toho, zda se nehoda v uvedený den vůbec stala, zda nebyl nehodový děj zcela jiný, zda se nehoda nestala v jiném místě, zda ji nezavinila třetí osoba v jiném vozidla, kdo vozidlo skutečně řídil a zda tu nebyly důvody, pro které je pojistitel oprávněn pojistné plnění krátit. Za této situace, zejména když nehoda jí byla ohlášena s časovým odstupem téměř dvou měsíců od data, kdy k ní údajně došlo, měla prakticky nulové možnosti, jak ověřit, že se škodná událost stala skutečně tak, jak ji popsal žalobce v hlášení pojistné události, a nešlo např. o pojistný podvod. Dovolatelka proto nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že pojistné plnění nebylo kráceno po právu.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu, dovolání označil za zjevně bezdůvodné a navrhl, aby bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), při splnění podmínek povinného zastoupení předepsaných ustanovením §241 o. s. ř., Nejvyšší soud dovodil, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Nejvyšší soud tedy přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v tomto výroku z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jsa jimi v zásadě vázán, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.), a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Jestliže dopravní nehoda, jež měla být příčinnou pojistné události, nebyla šetřena policií, neboť jí nebyla ohlášena, a jestliže pojistník ohlásil pojistiteli, že nastala pojistná událost, s téměř dvouměsíční prodlevou, pak závěr o tom, že porušení příslušných, tímto jednáním dotčených povinností pojistníka mělo podstatný vliv na zjištění, popř. na určení výše pojistného plnění, lze spolehlivě dovodit cestou logické úvahy, aniž bylo třeba dalších skutkových zjištění. Zjevným účelem (smyslem) ustanovení článku 11 bodu 3 písm. g) VPPPV je, jak správně dovozuje dovolatelka, zajistit, aby tam, kde nejde o škodu zjevně menšího rozsahu, byla škodná událost bezprostředně poté, co k ní došlo, objektivně a kvalifikovaně prošetřena a zdokumentována. Lze jistě připustit, že vzhledem k okolnostem případu nemusí mít porušení povinnosti ohlásit nehodu policii vždy za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši. Jestliže však v souzené věci pojistník zásadním způsobem porušil též svou oznamovací povinnost vůči pojistiteli stanovenou v článku 7 bodu 7.4 VPP a pojistitel se tak o tom, že mělo dojít k pojistné události, dozvěděl s takřka dvouměsíčním odstupem, pak je bez dalšího zřejmé, že jeho možnosti zjistit spolehlivě rozhodné okolnosti vlastním šetřením byly podstatně ztíženy. Za těchto okolností žalovaná postupovala v souladu s pojistnou smlouvou (s článkem 8 bodem 8.2 VPP), jestliže od šetření pojistné události ustoupila a pojistné plnění krátila.
Postup žalované „při vyřizování oznámení pojistné události“, předcházející krácení pojistného plnění, jímž mimo jiné argumentuje odvolací soud (shodně s žalobcem), není z hlediska článku 8 bodu 8.2 VPP právně významný.
Nejvyšší soud tedy neshledává správným právní posouzení, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu a podle něhož zjištěný skutkový stav věci neumožňuje závěr, že porušení povinností vyplývajících pro žalobce jako pojistníka z pojistné smlouvy a z právních předpisů mělo podstatný vliv na zjištění nebo určení výše pojistného plnění ve smyslu ustanovení článku 8 bodu 8.2 VPP.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedeného důvodu správné, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení [§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. listopadu 2012
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu