ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.593.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 593/2019-473
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 32/26, proti žalované T. R. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Mgr. Rudolfem Leškou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, o zaplacení částky 105 690 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 18/2015, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j. 4 Cmo 264/2018-404, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2018, č. j. 52 Cm 18/2015-401, opravil usnesení téhož soudu ze dne 19. 9. 2018, č. j. 52 Cm 18/2015-392, v záhlaví tak, že namísto nesprávně uvedeného ustanoveného zástupce J. T. uvedl správně R. L. (výrok I.), nevyhověl návrhu, kterým se žalovaná domáhala provedení opravy odůvodnění usnesení téhož soudu ze dne 10. 8. 2018, č. j. 52 Cm 18/2015-388, tak, že v bodu 2 větě první bude výraz „opatrovník“ nahrazen výrazem „zástupce“ (výrok II.) a nevyhověl návrhu, kterým se žalovaná domáhala provedení opravy odůvodnění usnesení téhož soudu ze dne 10. 8. 2018, č. j. 52 Cm 18/2015-388, v bodu 1 ve věci mylného údaje o ustanovení zástupce M. P. (výrok III.).
Poté v souladu s ustanovením §165 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze, který v záhlaví označeným usnesením nevyhověl návrhu žalované na opravu odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2018, č. j. 52 Cm 18/2015-388, tak, že v bodu 2 větě první bude výraz „opatrovník“ nahrazen výrazem „zástupce“ (první výrok) a nevyhověl návrhu, kterým se žalovaná domáhala provedení opravy odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2018, č. j. 52 Cm 18/2015-388, v bodu 1 ve věci mylného údaje o ustanovení zástupce M. P. (druhý výrok.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238a o. s. ř. je dovolání dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §165 o. s. ř. pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno (odstavec 1). Nevyhoví-li soud prvního stupně návrhu, předloží věc odvolacímu soudu, který o opravě rozhodne (odstavec 2). O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat (odstavec 3).
Podle ustanovení §167 odst. 2 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
Dovolání v této věci nesměřuje proti žádnému z usnesení uvedených v ustanovení §238a o. s. ř. a lze tak jeho přípustnost posuzovat pouze podle ustanovení §237 o. s. ř. (ve spojení s omezeními podle §238 o. s. ř.).
Jak plyne přímo z dikce ustanovení §237 o. s. ř., dovoláním je možno napadnout (vedle usnesení uvedených v §238a o. s. ř.) pouze rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí. Jedná se tak o základní podmínku objektivní přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 NSČR 110/2016 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), vysvětlil, že rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na opravu odůvodnění podle ustanovení §165 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř. je specifickým nástrojem sloužícím za vymezených podmínek k opravě odůvodnění rozhodnutí, neboť odvolání pouze proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. ustanovení §202 odst. 3 o. s. ř.). Tento procesní institut však není návrhem na zahájení řízení a není ani odvoláním (srov. dále např. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 1964, sp. zn. Cpj 143/64, uveřejněné ve Sborníku Nejvyššího soudu o občanském soudním řízení v některých věcech pracovněprávních, občanskoprávních a rodinněprávních III, SEVT Praha 1980, str. 335-336, nebo stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu SSR ze dne 2. 9. 1975, sp. zn. Cpj 4/75-9, uveřejněné pod číslem 19/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČSSR, v literatuře k tomu pak např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1123-1125).
Ze své povahy tedy nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu podle ustanovení §165 odst. 2 o. s. ř. rozhodnutím v odvolacím řízení, neboť to je zahajováno pouze na základě odvolání jakožto samostatného a od návrhu podle ustanovení §165 o. s. ř. odlišného institutu procesního práva. Odvolací soud v takovém případě rozhodnutí soudu prvního stupně (který návrhu účastníka na opravu odůvodnění nevyhověl) nepřezkoumává (jak by tomu bylo v řízení odvolacím), ale sám o návrhu podle ustanovení §165 o. s. ř. bez dalšího procesního úkonu účastníka přímo s konečnou platností rozhoduje.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovoláním je napadáno rozhodnutí odvolacího soudu, kterým nebylo rozhodnuto v odvolacím řízení (a ani se jím tedy nekončí) a současně ani nejde o žádné z rozhodnutí uvedených v ustanovení §238a o. s. ř. Není tak splněna základní podmínka přípustnosti podaného dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, poněvadž nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu