ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.622.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 622/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně TRIANGOLO spol. s r.o ., se sídlem v Hulíně, Wolkerova 845, identifikační číslo osoby 47906600, zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovaným 1) K. E. , 2) M. E. , a 3) nezl. I. E. , zastoupené zákonnou zástupkyní I. H., bytem tamtéž, všem zastoupeným Mgr. Martinem Blaškem, advokátem v Ostravě-Plesné, Martinovská 256/125, o 318 181 Kč s příslušenstvím oproti vydání 23 080 kg materiálu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Cm 14/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2010, č. j. 2 Cmo 420/2005-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci (poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. října 2008, č. j. 32 Cdo 2168/2007-141, zrušil jeho předchozí rozsudek ze dne 14. prosince 2006, č. j. 2 Cmo 420/2005-116, a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení) změnil vyhovující rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. července 2005, č. j. 22 Cm 137/2000-88, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 4. srpna 2005, č. j. 22 Cm 137/2000-100, tak, že zamítl žalobu o 318 181 Kč s příslušenstvím oproti vydání 23 080 kg materiálu – ocelových tyčí o průměru 120 mm č. tavby 52560 v jakosti 14 109.0 (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je však zjevně bezdůvodné.
Z obsahu dovolání se podává, že závěr odvolacího soudu o tom, že mezi žalobkyní a V. E. (právním předchůdcem žalovaných) nedošlo ke vzniku smlouvy, na němž odvolací soud své zamítavé rozhodnutí založil, napadla dovolatelka pouze z důvodu, že odvolací soud nerespektoval ve smyslu ustanovení §120 odst. 4 o. s. ř. shodné tvrzení účastníků o tom, že mezi nimi byla uzavřena kupní smlouva.
Podle §120 odst. 4 o. s. ř. soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.
Z dikce uvedeného ustanovení nepochybně vyplývá, že účastníci mohou učinit nespornými pouze skutkové okolnosti, a nikoli jejich právní hodnocení (srov. shodně například právní závěr v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 76/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), které je výlučně věcí soudu. Pokud tak účastníci přesto učiní a shodně tvrdí právní hodnocení skutkových okolností, je pro soud zcela irelevantní, že tvrzení účastníků jsou shodná. Tato situace nastala i v posuzované věci, neboť závěr o tom, zda byla či nebyla uzavřena (zda vznikla či nevznikla) smlouva, je závěrem právním, nikoli skutkovým.
Za stavu, kdy dovolací soud neshledal ani existenci vad, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovaným v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. května 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu