ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.935.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 935/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. P., a. s., zastoupené JUDr. D. V., advokátem, proti žalovanému Ing. arch. J. S., zastoupenému JUDr. P. P., advokátem, o zaplacení 158.673,70 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Cm 150/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 7 Cmo 220/2006-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. D. V.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 1. 2006, č. j. 34 Cm 150/2002-82, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 158.673,70 Kč s 16% úrokem z prodlení od 24. 2. 1999 do zaplacení (výrok I.) a na nákladech řízení 40.039,- Kč (výrok II.).
Na základě provedených důkazů, a to výslechů účastníků, výpovědí svědků i listinných důkazů, soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem došlo k uzavření smlouvy o dílo podle §536 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) dne 3. 6. 1998 na dodávku a montáž zboží (laminátové podlahy) dle přiložené specifikace, žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, avšak žalovaný nezaplatil za provedené dílo dohodnutou cenu v plné výši. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žaloba je důvodná včetně požadovaného úroku z prodlení podle §369 odst. 1 a §502 obch. zák.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.).
Odvolací soud s ohledem na námitky odvolatele vztahující se ke kvalitě a předání díla doplnil dokazování výslechem svědka J. N., zaměstnance žalobkyně, avšak žádná nová skutková zjištění neučinil.
Pokud namítal žalovaný absolutní neplatnost smlouvy o dílo, odvolací soud konstatoval, že šlo o zcela nové skutečnosti, které nebyly žalovaným v řízení před soudem prvního stupně tvrzeny a ani jinak v řízení nevyšly najevo, a proto k nim odvolací soud v souladu s ust. §205a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) nepřihlédl.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o dílo, v níž byl vymezen předmět díla a jeho cena, dílo bylo řádně zhotoveno a předáno. Pokud zaslal žalovaný žalobkyni „reklamaci“, nešlo o reklamaci díla, ale reklamaci faktury co do výpočtu výměry jednotlivých položek a vyčíslené ceny. Namítal-li žalovaný, že mu dílo nebylo dosud žalobkyní předáno, vyvrací jeho obranu fakt, že sám dílo jako řádně dokončené a bez vad předal svému (dalšímu) odběrateli a ten je převzal a zaplatil. Tím je prokázáno převzetí díla žalovaným, jemuž tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni cenu díla (§554 odst. 1 věta první, §548 odst. 1 obch. zák.).
Pro úplnost odvolací soud dodal, že tvrzení žalovaného, že údajné vady díla byly zohledněny v konečné ceně díla, kterou obdržel žalovaný od investora, je tvrzením neurčitým, které nebylo žalovaným v průběhu řízení specifikováno a žalovaný tak neunesl břemeno tvrzení, takže tato okolnost nemohla být ani předmětem dokazování (§120 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, a to výslovně proti výroku I. s tím, že přípustnost dovolání podřazuje ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jako dovolací důvody uvádí důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Zásadní právní význam spatřuje dovolatel v otázce „právní povahy vztahu námitky absolutní neplatnosti právního úkonu a zákazu uplatnění nových skutečností podle §205a odst. 1 o. s. ř.“. Dovolatel má za to, že tato právní otázka nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu řešena (§237 odst. 3 o. s. ř.). Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2004 sp. zn. 33 Odo 438/2002 týkající se relativní neplatnosti právního úkonu a zákazu uplatnění nových skutečností v odvolacím řízení podle §205a odst. 1 o. s. ř., avšak tím spíše by to mělo podle názoru dovolatele platit pro absolutní neplatnost, k níž musejí soudy přihlížet z úřední povinnosti.
Dovolatel se především domnívá, že předmětná smlouva z 3. 6. 1998 je absolutně neplatná, neboť v ní není jednoznačně vymezen závazek zhotovitele, ani cena díla a jsou nedostatečně označeny strany smlouvy. Zhotovitel se zavazuje provést montáž zboží, ale nikoliv jeho dodání. Dílo nebylo ve smlouvě dostatečně specifikováno, specifikace měla být provedena v příloze, kterou však žalobkyně předložila ve dvou verzích, aniž by určila, která je pravá, a do obou bylo dodatečně dopisováno. Až dodatečně si žalobkyně vybrala verzi, do níž bylo dopisováno více. Některé položky v příloze nazvané „Specifikace pro dodání zboží““ nejsou čitelné a nelze z nich určit všechen materiál, který měl být použit. Vymezení materiálu je zčásti nesrozumitelné. Zejména však není určeno místo (místnosti v domě), kde měla být montáž provedena, v jakém rozsahu a jakým způsobem. Cena díla je stanovena jen jako předběžná, není jednoznačně vymezen způsob jejího určení. Objednatel byl určen vadně jako „S. f. Ing. arch. J. S.“, správně mělo znít označení „Ing. arch. J. S.“ jako fyzická osoba – podnikatel pod svým jménem a příjmením.
Dovolatel zdůrazňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy měl přihlédnout již soud prvního stupně z úřední povinnosti a pokud tak neučinil, bylo úlohou soudu odvolacího, aby toto pochybení napravil. Odvolací soud se ani s argumentací odvolatele o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy konkrétně nevypořádal.
Podle mínění dovolatele nelze souhlasit ani s hodnocením soudů obou stupňů, které zápis z jednání ze dne 15. 1. 1999 považovaly za předávací protokol, ač se v něm předání a převzetí díla nepotvrzuje. Dílo nebylo provedeno řádně a bez vad a nebylo převzato na základě předávacího protokolu, jak bylo ve smlouvě ujednáno. Nesplňuje tak podmínky stanovené v §548 a §554 odst. 1 obch. zák.
Podle názoru dovolatele nebyla dodnes zhojena procesní vada v žalobě, kde není uvedeno bydliště žalovaného (§79 o. s. ř.), ale „sídlo“, tj. adresa místa podnikání.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání má za to, že dovolání je nepřípustné a bylo podáno jen účelově k oddálení exekuce. Navrhuje odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti podle zákona (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání, poněvadž podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v daném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (na něž rovněž dovolatel odkazuje), pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu cit. ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již z oblasti hmotného práva anebo v rovině procesní), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného výroku I. rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává.
Dovolatel označil za otázku zásadního právního významu, že – podle jeho mínění – dosud dovolací soud neřešil otázku vztahu námitky absolutní neplatnosti právního úkonu v odvolacím řízení a zákazu uplatnění nových skutečností podle §205a odst. 1 o. s. ř.
S touto námitkou dovolatele nelze souhlasit, neboť uvedenou otázku řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, v jehož odůvodnění vysvětlil, že předestře-li účastník ve sporném řízení teprve po rozhodnutí soudu prvního stupně (v odvolacím řízení) nová, v dosavadním řízení neuplatněná tvrzení a navrhne k nim provedení důkazů (a nejde o případy uvedené v ust. §205a odst. 1 o. s. ř.), nesmí odvolací soud k těmto tvrzením přihlížet a ani sám z vlastní iniciativy provádět důkazy, které by toto (nepřípustné) tvrzení měly prokazovat, bez ohledu na to, že z takového tvrzení by mohla vyplývat absolutní neplatnost právního úkonu.
V této souvislosti je na místě odkázat též na komentářovou právní literaturu, podle níž „soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu … i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti; podle soudní praxe to platí vzhledem k projednací zásadě, která ovládá občanské soudní řízení (§101 odst. 1 o. s. ř.) jen za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s absolutní neplatností spojeny, vyjdou v řízení najevo“ (viz Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J., a kol., Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, s. 244).
V posuzovaném případě, v němž dovolatel uplatnil námitky směřující k absolutní neplatnosti smlouvy až v odvolacím řízení, odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku výslovně konstatoval, že šlo o zcela nové skutečnosti, které nejen nebyly žalovaným v řízení před soudem prvního stupně tvrzeny, nýbrž „ani v průběhu tohoto řízení jinak nevyšly najevo“, a proto k nim v souladu s §205a odst. 1 o. s. ř. nepřihlížel.
Odvolací soud tudíž nepochybil, když se „novými“ námitkami odvolatele nezabýval. Přitom v odůvodnění svého rozhodnutí se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že mezi účastníky byla uzavřena řádná smlouva o dílo, v níž byl vymezen předmět díla včetně jeho ceny a dílo bylo řádně zhotoveno a předáno. Toto právní hodnocení není v rozporu s hmotným právem a neodporuje ani výše cit. procesním ustanovením.
Zbývající námitky dovolatele jsou irelevantní. Hodnocení zápisu z 15. 11. 1999 je hodnocením písemného důkazu, jež pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (resp. přípustnosti pro rozpor s hmotným právem) podřadit nelze. Neobstojí ani nepodstatné výtky procesní povahy o označení žalovaného a jeho bydliště či místa podnikání, které přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř. založit nemohou.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.], aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto a je proto povinen nahradit žalobkyni náklady řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastoupení advokátem podle §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., v částce 10.000,- Kč, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., v částce 300,- Kč, z náhrady za 19 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. v částce 1.957,- Kč, tedy celkem ve výši 12.257,- Kč, kteroužto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu