ECLI:CZ:NS:2017:32.ND.99.2017.1
sp. zn. 32 Nd 99/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně České provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě , se sídlem v Opavě, Rybí trh 185/16, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 44941439, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, proti žalovanému Vojenské lesy a statky ČR, s. p. , se sídlem v Praze 6 – Dejvicích, Pod Juliskou 1621/5, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 00000205, zastoupené JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem v Brně – městě, Radnická 376/11, PSČ 602 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 215/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 215/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1, případně „jinému Obvodnímu soudu v Praze či Okresnímu soudu v Praze“.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále se žalobkyně domáhá nahrazení souhlasu žalované s „dohodou o vydání jiných než zemědělských nemovitostí“.
Podáním ze dne 27. 1. 2017 žalobkyně navrhla, aby věc byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1, případně „jinému Obvodnímu soudu v Praze či Okresnímu soudu v Praze“, a to „z důvodu hospodárnosti, rychlosti a efektivního vedení všech dotčených sporů“. Svůj návrh odůvodnila tím, že s ohledem na četnost sporů je nereálné, aby její právní zástupce téměř každý den či obden cestoval do Bruntálu, Opavy či Olomouce. Argumentuje časovou náročností takového cestování a značnými náklady na dopravu i ubytování, neboť s ohledem na dobu nařízených jednání je třeba cestu k soudu absolvovat již předchozího dne.
Žalovaný s návrhem na přikázání věci nesouhlasil. Nepokládá za vhodné, aby řízení vedl soud vzdálený přes 300 km od předmětu sporu. Připomněl, že jde o komplikovaný spor s množstvím podkladů, s nímž už je Okresní soud v Bruntále seznámen a přikázání věci soudu v Praze by podle jeho názoru délku sporu naopak prodloužilo. Uvedl také, že jeho právní zástupce to má blíž do Bruntálu než do Prahy.
Podle ustanovení §12 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Bruntále a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (případně jinému soudu se sídlem v Praze) návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze v ojedinělých případech, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně opodstatňovaly průlom do tohoto ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
V projednávané věci je podle ustanovení §88 písm. b) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2014) místně příslušným soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, tedy Okresní soud v Bruntále. Sídlo žalobkyně se nachází v Opavě, tedy ve vzdálenosti necelých 40 km od Bruntálu a cca 300 km od Prahy. Skutečnost, že sídlo právního zástupce žalobkyně se nachází v obvodu soudu, jemuž má být věc delegována, a že je pro něj cestování k místně příslušnému soudu časově a finančně náročné, není adekvátním důvodem delegace podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud ji nepovažuje za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zákonného soudce. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště či zástupce účastníka nemá sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Je nutno zdůraznit, že je zcela na žalobkyni, kterého právního zástupce si zvolí, tedy i to, zda si zvolí zástupce se sídlem vzdáleným několik set kilometrů od příslušného soudu. Stejně tak je věcí zástupce žalobkyně, zda udělí substituční plnou moc pro účast na soudních jednáních advokátu se sídlem v obvodu příslušného soudu, čímž náklady na cestování minimalizuje. Rovněž bylo nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s přikázáním věci nesouhlasil. Z argumentů uváděných žalobkyní nelze dovodit, že by přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (nebo jinému soudu se sídlem v Praze) bylo dosaženo hospodárnějšího a rychlejšího projednání věci.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně nevyhověl a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (ani jinému soudu se sídlem v Praze) k projednání a rozhodnutí nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2017
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu