ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1026.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1026/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobkyně O., spol. s r.o., zastoupené JUDr. M. P., advokátkou, proti žalovanému V. Š., zastoupenému JUDr. J. J., advokátem, o zaplacení 65.177,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 19/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 9. března 2004, č. j. 19 Co 543/2003 - 54, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. března 2004, čj. 19 Co 543/2003 – 54, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22. května 2003, čj. 5 C 19/2003, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 25. května 2003, č.j. 5 C 19/2003 – 34, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni Kč 65.177,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a nahradil jí náklady řízení (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení ceny ze smlouvy o dílo sjednané dne 7. ledna 2002, a to za řešitelský servis k dodanému software za období měsíců prosince 2001 a dubna až července 2002. Skutkově vzal soud za prokázané, že dne 7. ledna 2002 byla z firmy žalovaného faxem odeslána (a žalobkyni takto doručena) smlouva o dílo (zřejmě smluvní návrh), na které bylo otištěno razítko žalovaného a přičiněn nečitelný podpis nezjištěné osoby. Listinu uvedeným způsobem vybavenou žalobkyně obdržela také poštou. Po podpisu ze strany žalobkyně byla smlouva doručena firmě žalovaného a od té doby byla účtována smlouvou sjednaná odměna, jejíž část je předmětem řízení. I když smlouvu nepodepsal žalovaný osobně a nebylo prokázáno, že by ji za žalovaného podepsala osoba pověřená podle §15 obchodního zákoníku, okresní soud dospěl k závěru, že smlouva žalovaného zavazuje podle §16 obchodního zákoníku, protože za žalovaného jednala jiná osoba v jeho provozovně, která dne 7. ledna 2002 odeslala faxové vyhotovení smlouvy, toto vyhotovení podepsala a opatřila razítkem žalovaného, které bylo v kanceláři firmy (jak svědecky vypověděla hlavní účetní žalovaného) přístupné. S přihlédnutím k prokázanému dlouhodobému jednání o uzavření smlouvy i tomu, že žalovaný podle smlouvy za dobu tří měsíců platil (a tím svůj závazek uznal), uzavřel soud prvního stupně, že žalovaný o smlouvě věděl, její obsah mu byl znám, smlouva jej zavazuje, a proto žalobě zcela vyhověl.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 9. března 2004, č.j. 19 Co 543/2003 - 54, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud přejal skutková zjištění nalézacího soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. K námitce neplatnosti písemné smlouvy o dílo (smlouvy o řešitelském servisu k dodanému software) ze dne 7. ledna 2002 z důvodu, že smlouvu uzavřel některý ze zaměstnanců žalovaného a nikoli žalovaný, přičemž žalobkyně mohla vědět, že jiná osoba jednající v provozovně žalovaného k tomu není oprávněna, odvolací soud odkázav i na rozsudek soudu prvního stupně, uzavřel, že po žalobkyni nebylo lze spravedlivě požadovat, aby se zabývala otázkou, zda osoba, která na straně žalovaného smlouvu (smluvní návrh) podepsala, k tomu byla oprávněna, neboť jí bylo zaměstnancem žalovaného sděleno, že žalovaný smlouvu podepíše. Krajský soud zopakoval, že žalovaný o uzavírání smlouvy věděl, její obsah mu byl znám a na základě smlouvy žalobkyni řešitelský servis za měsíce leden až březen 2002 uhradil. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nemohla mít důvod k pochybnostem o nedostatcích podpisu smlouvy za žalovaného, smlouva je platná, smlouvy mají být dodržovány a žalobkyně má na dohodnuté plnění právo.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §237, odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241a, odst. 2, písm b) o.s.ř.. Namítl, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce, zda faxová zpráva (a nikoli originál listiny) je důkazem o existenci písemnosti a jejím obsahu, v otázce, zda jsou důkazem nepotvrzené písemnosti posílané elektronickou poštou a konečně v otázce, zda bylo pro žalovaného závazné jednání jiné osoby (ve smyslu §16 obchodního zákoníku) v jeho provozovně, pokud druhá strana, které byl písemný právní úkon posléze doručen, nebyla u vlastního jednání (podpisu smlouvy – přesněji smluvního návrhu) přítomna. Posléze uvedenou otázku označil dovolatel za právně zásadní a navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc vrátit Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném po 1.1.2001.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti v pořadí prvému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li dovoláním napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Ve vztahu k otázkám, zda faxová zpráva (a nikoli originál listiny) je důkazem o existenci písemnosti a jejím obsahu a zda jsou důkazem nepotvrzené písemnosti posílané elektronickou poštou, neshledává dovolací soud dovolání podle §237, odst. 1, písm. c) přípustným. Procesní přípustnost důkazu faxovou zprávou či písemností zaslanou elektronickou poštou nemůže založit zásadní právní význam rozhodnutí ve věci samé pro rozpor s hmotným právem (srov. §237, odst. 1, písm c/, odst. 3), navíc přesvědčení dovolatele o apriorní zapovězenosti určitých důkazních prostředků koliduje s ustanovením §125 o.s.ř., podle něhož za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci.
Za otázku zásadního právního významu považuje dovolatel adekvátnost použití ustanovení §16 obchodního zákoníku, podle něhož podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna.
V naposled předestřené otázce shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným, protože odvolací soud aplikoval ustanovení §16 obchodního zákoníku v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud se při aplikaci shora citovaného §16 obchodního zákoníku zabýval pouze tím, zda žalobkyně v postavení třetí osoby mohla vědět, že jednající osoba není k jednání oprávněna, a uzavřel, že žalobkyně neměla důvodu toto zkoumat, nezabýval se však vůbec otázkou, zda jsou dány ostatní podmínky pro použití tohoto ustanovení.
Nelze opomenout, že obchodní zákoník v ustanovení §7, odst. 3 definuje provozovnu jako prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Provozovna musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení.
V předmětné věci soud prvního stupně ani soud odvolací nezjistily, kdo podepsal za žalovaného návrh smlouvy o řešitelském servisu, ani to, zda k podpisu skutečně došlo v provozovně žalovaného, ale spokojily se se zjištěním, že z kanceláře (provozovny) žalovaného byl odeslán fax s textem smluvního návrhu a dovodily, že nebyla-li zjištěna osoba, která návrh podepsala, jedná se o jinou osobu, jejíž jednání podnikatele zavázalo ve smyslu §16 obchodního zákoníku. Nebyla-li identifikována podepsaná osoba, ani určeno místo, kde byla listina podepsána, nebylo možno bez dalšího aplikovat §16 obchodního zákoníku. Ze skutečnosti, že na listině je otištěno razítko podnikatele (byť by toto bylo pravidelně umístěno v kanceláři) nelze dovodit, že tento otisk (a neidentifikovaný podpis) byl připojen právě v provozovně odpovídající shora citované definici a to i proto, že se z obsahu spisu nepodává, že naplnění znaků charakterizujících provozovnu (zejména výkon určité podnikatelské nikoli například pouze administrativní činnosti podnikatele a formální označení prostoru) bylo vůbec v řízení zkoumáno. Lze uzavřít, že právní posouzení otázky jednání podnikatele podle §16 obchodního zákoníku, tak jak je učinil odvolací soud, je neúplné, a proto z hlediska hmotného práva nesprávné.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci byl naplněn, a proto dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. března 2004, čj. 19 Co 543/2003 - 54, zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (§243b, odst. 3, věta druhá o.s.ř.), byl zrušen i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. května 2003, čj. 5 C 19/2003 - 34, a věc se mu vrací k dalšímu řízení (§243b, odst. 3, věta druhá o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d, odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d, odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu