ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1153.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1153/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně M P. s.r.o., proti žalované Č., a.s., o zaplacení částky 348 223 955,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 61 Ro 4395/2004, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2005, č.j. 12 Cmo 69/2005-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce Mgr. K. B.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. ledna 2005, č.j. 61 Ro 4395/2004-36, kterým Městský soud v Praze zamítl žádost žalované o prominutí zmeškání lhůty k pozdě podanému odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 3. září 2004, č.j. 61 Ro 4395/2004-9, a tento odpor žalované pro opožděnost odmítl (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že platební rozkaz byl žalované řádně doručen v souladu s ustanovením §47 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Bylo prokázáno, že platební rozkaz převzala k tomu pověřená osoba ve smyslu §47 odst. 2 o. s. ř. - zmocněnec žalované. Za tohoto stavu posoudil jako nedůvodné tvrzení odvolatelky (žalované) o tom, že uvedená zásilka byla soudem nepřípustně doručována tzv. náhradním způsobem, které je v případě zásilky určené do vlastních rukou vyloučeno. Jako nepodstatnou pak označil okolnost, zda zmocněnec žalované převzal předmětnou zásilku v jejím sídle nebo dle jejího tvrzení na poště prostřednictvím P. O. Boxu. V této souvislosti vysvětlil, že případný nesprávný postup pošty při doručování, která v rozporu se zákonem nedoručovala zásilku do místa sídla žalované, nýbrž ji ponechala na základě dohody se žalovanou na poště v přiděleném P. O. Boxu, byl zhojen tím, že žalovaná předmětnou zásilku prostřednictvím pověřené osoby převzala. Za tohoto stavu a za situace, kdy žalovaná neprokázala, ani netvrdila žádné omluvitelné důvody pro prominutí zmeškání lhůty pro podání odporu, rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalované o prominutí zmeškání lhůty k pozdě podanému odporu proti platebnímu rozkazu, jakož i o odmítnutí jejího odporu do platebního rozkazu potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu výslovně v rozsahu všech jeho výroků napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., z důvodu postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jakož i z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Zásadní vady řízení se podle dovolatelky dopustily soudy obou stupňů tím, že vycházely, ačkoli tomu tak nebylo, z procesně řádného doručení platebního rozkazu, přičemž se nijak nevypořádaly s vadami při jeho doručování. Právní pochybení pak dovolatelka spatřuje v postupu soudu prvního stupně, který rozhodl formou platebního rozkazu, aniž žalobkyně ve svém žalobním návrhu uvedla takové skutečnosti, z jejichž hmotněprávního posouzení by plynulo právo na náhradu škody. Dovolatelka tvrdíc, že jí napadené rozhodnutí řeší otázku v rozporu s hmotným právem, snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů i vydaný platební rozkaz a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání ho označila za nedůvodné, účelové a v souladu s poučením odvolacího soudu i za nepřípustné, neboť napadeným rozhodnutím nebylo rozhodnuto ve věci samé. Podle její názoru byl platební rozkaz žalované řádně doručen, žalovaná podala odpor opožděně, aniž současně požádala o prominutí zmeškání lhůty a aniž uvedla omluvitelný důvod své žádosti. Za této situace rozhodly soudy obou stupňů správně a ani jeden z dovolacích důvodů uváděných dovolatelkou nebyl naplněn. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud odmítl dovolání žalované jako nepřípustné.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již z toho důvodu, že dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o zamítnutí žádosti žalované o prominutí zmeškání lhůty k pozdě podanému odporu proti platebnímu rozkazu, jakož i o odmítnutí odporu je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není.
Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalované o prominutí zmeškání lhůty k pozdě podanému odporu proti platebnímu rozkazu, jakož i o odmítnutí odporu nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., podle něhož lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle §174 odst. 3 o. s. ř. odpor proti platebnímu rozkazu.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, majícímu charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 2059/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst.5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska (podáním nepřípustného dovolání) zavinila, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalobkyni vůči ní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7 500,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 22. února 2006
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu