ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1295.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1295/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně A. H., proti žalované Ing. E. S., o zaplacení částky 152 360 Kč příslušenstvím, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 63/97, o dovolání žalobkyně do rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2002 č. j. 3 Cmo 110/2002-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 995 Kč k rukám JUDr. J. M., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. září 1999 č. j. 26 Cm 63/97-111 zamítl žalobu s návrhem na zaplacení částky 152 360 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. listopadu 2002 č. j. 3 Cmo 110/2002-169 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem podle §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), přičemž za odnětí možnosti jednat před soudem označuje neprovedení navržených důkazů. Důvody dovolání pak vymezuje odkazem na §241 odst. 3 písm. a), b), c) a d) o. s. ř. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 - dále jen “o. s. ř.”). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán dne 8. září 1999.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle §239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil možnost podání dovolání.
Zbývá tedy ještě posoudit, zda není dán poslední v úvahu přicházející důvod přípustnosti dovolání, který je upraven v §239 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné tehdy, učinil-li účastník nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku návrh na vyslovení přípustnost dovolání, odvolací soud však tomuto návrhu nevyhověl a dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Vzhledem k tomu, že dovolatel nepožádal ve výše stanovené lhůtě o připuštění dovolání, není jeho dovolání přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud se dále zabýval vznesenou námitkou vady řízení, kterou dovolatelka uplatnila podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., z níž dovozuje přípustnost dovolání. Podle tohoto ustanovení platí, že dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže byla účastníku řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Za namítanou vadu řízení označila dovolatelka postup soudu, kterým odmítl provedení některých jí navržených důkazů. Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává, přičemž pro přípustnost dovolání není rozhodné, zda k odnětí těchto jeho práv došlo v odvolacím řízení nebo v řízení před soudem prvního stupně. Nejvyšší soud však v posuzované věci neshledal, že by dovolatelce byla odňata možnost jednat před soudem, kdy z obsahu spisu se podává, že právní zástupci jak dovolatelky, tak jejího zemřelého manžela, byli k jednání soudů obou stupňů řádně předvoláni a těchto se také osobně zúčastnili. Měli a také využili možnosti činit ve věci přednesy, návrhy na provedení důkazů, původní žalobce byl vyslechnut jako účastník řízení, jeho právní zástupce využil možnosti činit závěrečné přednesy. S dovolatelkou proto nelze souhlasit, pokud dovozuje, že soud odňal žalobci možnost před ním jednat s tím, že neprovedl důkazy které navrhovala žalovaná strana. Podle §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. bylo věcí soudu, aby rozhodl, které z navrhovaných důkazů provede. Jestliže soud účastníkem navrhovaný důkaz neprovedl, nelze dovodit, že mu tím odňal možnost jednat před soudem, jak to má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Protože procesní postup soudů obou stupňů odpovídal zákonu, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když náklady úspěšné žalované spočívají v odměně advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 6 840 Kč [§1 odst. 1, §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 28. srpna 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu