ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1334.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1334/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné v právní věci žalobkyně L. a. s., proti žalovanému P. J., o zaplacení částky 313.402,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 14C 1314/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci ze dne 6. září 2004, č.j. 30 Co 1/2003-122, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. září 2004, č.j. 30 Co 1/2003 –122 a rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. října 2002, č.j. 14C 1314/97 – 9, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v České Lípě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 10. října 2002, č.j. 14C 1314/97 – 98 zamítl žalobu na zaplacení částky 313.402,30 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně tak rozhodl v dalším řízení poté, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. března 2000, č.j. 17 Co 152/98 – 46, zrušil předcházející v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 1. 1998, č.j. 14C 1314/97 – 14 ve výrocích, jimiž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni částku 313. 402,30 Kč a náklady řízení, a to pro nesprávné právní posouzení smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 21.10.1996, která byla soudem prvního stupně posouzena podle §409 a násl. obch. zák. jako kupní smlouva., ačkoli podle skutečného obsahu smlouvy se jedná o smlouvu o dílo podle §536 a násl. obch. zák. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako zhotovitelka s žalovaným jako objednatelem uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení 10.000,- kusů publikací „Možnosti studia na UK“, s dohodnutou cenou 32,70 Kč/1 kus + 5% DPH. Sjednaná záloha 30.000- Kč byla žalovaným uhrazena při podpisu smlouvy, zůstatek ceny díla žalobkyně vyúčtovala fakturou č. 611653 dne 26.11.1996 podle dodacího listu č. 01534 za dodaných celkem 9.950 kusů výtisků ve výši 313.402,30 Kč. Výtisky byly se souhlasem žalovaného převzaty dne 18.11.1996 společností L. C. s. r. o., a to skutečně v počtu 9.950 kusů. Dne 20.1.1997 zaslal žalovaný žalobkyni reklamaci s odůvodněním, že publikace jsou neprodejné pro kvalitativní vady spočívající v nestejnoměrné barevnosti (některé stránky byly přebarvené a jiné naopak šedé), nečistotě tisku a chybějící strany. Dovodil, že dílo vykazovalo nejen množstevní vady, když byla smluvena dodávka 10.000 kusů avšak předáno a převzato bylo pouze 9.950 kusů, ale i vady kvalitativní spočívající u jedné publikace v chybném ořezu stran a u druhé publikace v chybějících stránkách č. 157 až 172. Dospěl k závěru o nadbytečnosti posouzení kvality díla soudním znalcem a o obsahu smlouvy o dílo, v níž nebyla sjednána splatnost ceny díla. Uzavřel, že splatnost ceny díla v předmětné věci je vázána na provedení díla, tudíž bylo-li plněno vadně, dílo nebylo doposud provedeno a nárok na zaplacení ceny díla nevznikl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. září 2004, č.j. 30Co 1/2003 – 122, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud setrval na již dříve vysloveném závěru, že v důsledku nedodržení formálních náležitostí nemůže žalovaný od uzavřené smlouvy odstoupit. Neshledal důvodnou námitku žalobkyně o nesprávnosti interpretace §548 odst. 1 věta druhá obch. zák. ve spojení s §324 odst. 3 obch. zák., protože tato by mohla mít význam pouze v tom případě, že by doba zaplacení ceny za dílo byla sjednána ve smlouvě podle §548 odst. 1 věta první obch. zák. Pouze v takovém případě by bylo možné přiměřeně použít §439 odst. 5 obch. zák., podle něhož do doby odstranění vad není objednatel povinen platit část ceny díla odpovídající jeho nároku na slevu, pakliže by vady nebyly odstraněny. Dovodil že soud prvního stupně jsa vázán dříve vysloveným právním názorem odvolacího soudu správně posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o dílo podle §536 obch. zák. a správně interpretoval čl. II. předmětné smlouvy ze dne 21.10.1996, ve smyslu vzniku nároku na zaplacení ceny díla až jeho provedením. Za rozhodující považoval provedení díla s vadami, když vadu množstevní spočívající v nedodání 50 kusů výtisků označil za nespornou Dospěl k závěru, že dílo má vady, tudíž není řádně ukončeno a povinnost k provedení díla nadále trvá, přičemž obsah závazku zhotovitele se mění tak, že odpovídá nárokům objednatele, vzniklým z vadného plnění a závazek zaniká až uspokojením práva z vadného plnění. Uzavřel proto podle §324 odst 3 obch. zák ve spojení s §548 odst. 1 věta druhá obch. zák., že žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla nevznikl.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) a z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), přičemž jako další dovolací důvod uvedla, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst 3 o. s. ř.). Za správná měla pouze skutková zjištění o opožděné volbě nároků z odpovědnosti za vady ze strany žalovaného a s tím souvisejícím vysloveným závěrem o nemožnosti žalovaného odstoupit od uzavřené smlouvy. Brojila však proti právnímu názoru, že zhotoviteli nenáleží ani část sjednané ceny díla, ačkoli žalovaný od smlouvy o dílo již nemůže odstoupit, celé plnění si ponechal a neučinil žádný další úkon, jímž by provedl volbu práva z odpovědnosti za vady. Měla zato, že vyslovený závěr odvolacího soudu je v rozporu s §324 odst. 3 obch. zák. ve spojení s §564 obch. zák. a §436 až 441 obch. zák. Vytýkala odvolacímu soudu neprovedení důkazů písemnými prohlášeními svých zaměstnanců jakož i zadáním znaleckého posudku, majícími vypovídací hodnotu ke stanovení příčiny a rozsahu vadnosti publikací. Poukazovala na skutečnost, že žalovaný nedodání 50 kusů výtisků u žalobkyně nereklamoval vůbec, přesto jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se touto vadou plnění zabývaly a hodnotily ji po stránce skutkové i právní. Podle mínění dovolatelky je pro posouzení věci rozhodné i to, že za vady díla nenese žalobkyně odpovědnost, neboť tato byla způsobena vadnými výrobními podklady předanými žalovaným. Za zcela zásadní spatřovala nesprávný postup žalovaného, který nekonal při uplatnění práv z odpovědnosti za vady jako při nepodstatném porušení smlouvy podle §437 odst. 1 obch. zák., nepožadoval ani dodání chybějícího množství, ani odstranění ostatních vad, ani slevu z kupní ceny, v důsledku čehož nemohla žalobkyně dodat chybějících 50 kusů, vyměnit vadné výtisky za bezvadné či provést opravu vadného ořezu stran. Proto navrhovala, aby rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a současně, aby v řízení před odvolacím soudem věc projednal a rozhodl jiný senát, než ten, který ve věci doposud rozhodoval.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písmo b) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.) a shledal dovolání žalobkyně důvodným.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že vztah ze smlouvy je třeba posuzovat podle §536 a násl. obch. zák., neboť předmětem závazku byl tisk, tedy zhotovení publikací. Bylo proto na místě posoudit zda úsudek odvolacího soudu o vadnosti díla a v důsledku toho o tom, že dílo nebylo řádně ukončeno a povinnost k jeho provedení trvá a žalované tak nevznikla povinnost zaplatit cenu díla, je v souladu s hmotným právem.
Podle §560 odst. 1 a 2 obch. zák. má dílo vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě; spočívá-li dílo ve zhotovení věci, platí obdobně ustanovení §420 až 422 a §426 obch. zák. Podle §564 obch. zák. při vadách díla platí přiměřeně §436 až 441 obch. zák. Rozhodnou otázkou pro právní posouzení věci je, zdali žalovaný nároky z vadného plnění, tak jak jsou upraveny v 420 odst.1 obch. zák. uplatnil u žalobkyně způsobem vyplývajícím z §436 resp. 437 obch. zák. a vady řádně označil, zda splnil zákonnou podmínku včasného provedení volby nároků z možností, jež shora cit. zákonná ustanovení připouští, neboť tato volba je omezena ( srov. §436 odst. 2 obch. zák. a §437 odst. 5 obch. zák.), zda bylo dílo vadné a popřípadě v jakém rozsahu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil závěru odvolacího soudu o množstevní vadě, spočívající v nedodání 50 kusů publikací. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně dílo zhotovila a předala k vyvázání třetímu subjektu, který nebyl účastníkem závazku sjednaného mezi žalobkyní a žalovaným, jenž následně dne 18.11.1996 podle dodacího listu v počtu 9.950 kusů svázanou publikaci předal se souhlasem žalovaného dalšímu subjektu tj. společnosti L.-C. s.r.o., která deklarované množství také řádně převzala. Podle §422 odst. 2 obch. zák., jestliže z přepravního dokladu nebo z prohlášení prodávajícího vyplývá, že dodává zboží v menším množství nebo jen část zboží, nevztahují se na chybějící zboží ustanovení o vadách zboží. Pakliže tedy nebylo převzato menší množství publikací, než kolik jich uváděl dodací list, tj.naopak bylo-li převzato 9.950 kusů v dodacím listu uvedených, nejde o množstevní vadu předávaného díla. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že dílo v rozsahu 50 nedodaných kusů bylo vadné, řešil tuto rozhodnou otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu rovněž nesprávné zjištění a následně posouzení jednak absence kvalifikovaného a včasného úkonu žalovaného, jímž by řádně provedl volbu nároku z práva z odpovědnosti za vady, jednak otázky, zdali dílo vykazovalo vady kvalitativní a pokud by tomu tak bylo v jakém rozsahu a namítá i nevyhodnocení důkazů k vadnosti výrobních podkladů, které pro vytištění knih předal sám žalovaný.
Dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané, a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §214a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, anebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Z obsahu spisu, stejně tak jako z dovoláním napadeného rozsudku se podává, že kvalitativní vady byly zjištěny u celkem dvou kusů publikací a to u jedné z nich ve formě chybného ořezu stran, u druhé v chybějících stranách č. 157 až 172. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že dílo bylo vadné v celkově předaném rozsahu, tedy že stejné popř. jiné vady vykazovalo i zbývajících 9.948 kusů, aniž z obsahu spisu má rozhodnutí v podstatné části oporu v provedeném dokazování, došlo podle §241a odst. 3 o. s. ř. k naplnění i tohoto dovolacího důvodu.
Pokud soudy dovodily, že žalobkyně nemá právo na zaplacení ceny díla z důvodu vad zjištěných u dvou publikací, aniž se zabýval otázkou, zda žalovaný řádně a včas uplatnil právo z odpovědnosti za vady u žalobkyně a nevzniklo mu tak např. pouze právo na slevu z ceny díla), je tento právní závěr nesprávný. V případě, že by žalovaný např. právo na slevu z ceny díla uplatnil, je třeba ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhovět.
Podle §241a odst. 2 písm a) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada řízení spočívá obvykle v postupu soudu, který při rozhodování věci vycházel z neúplného nebo nesprávně zjištěného skutkového stavu věci proto, že při provádění důkazů nepostupoval podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, anebo neprovedl navržený důkaz ačkoli tento byl rozhodný pro posouzení věci apod.
Dovolatelka spatřovala tuto jinou vadu řízení v neprovedení důkazu znaleckým posudkem, jímž měly být určeny příčiny a rozsah vadnosti publikací . Podle §120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. rozhoduje soud, které z navržených důkazů provede. V daném případě je s ohledem na výše uvedené zřejmé, že pro posouzení věci je určující, jestli vůbec a v jakém rozsahu vykazovaly publikace kvalitativní vady a zda jejich příčina byla na straně zhotovitele. Provedení navržených důkazů pro zjištění rozhodných skutečností je třeba pokládat za podstatné. Z uvedeného vyplývá, že řízení trpí i touto namítanou vadou.
Lze tak uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., i dovolací důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), byl v souzené věci naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil (§243b odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvého stupně, bylo dle §243b odst. 3 o. s. ř. zrušeno i rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Návrhem dovolatelky, aby v řízení před Krajským soudem – pobočkou v Liberci věc projednal a rozhodl jiný senát než ten, který rozhodoval ve věci sp. zn. 30 Co 1/2003 se Nejvyšší soud nezabýval, neboť v dovolání nebyly uvedeny žádné konkrétní námitky, zejména však se tento návrh netýkal soudu prvního stupně, který bude po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci znovu jednat a rozhodovat (srov. §243d odst. 1 a §221 odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. února 2006
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu