ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.138.2002.1
sp. zn. 32 Odo 138/2002-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Z. a. s., proti žalované Č. r. – K. h. s. Z. k. se sídlem ve Z., o zaplacení částky 343.321,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 8 C 197/98, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2001, č. j. 20 Co 253/2001-115, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2001, č. j. 20 Co 253/2001-115, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně ve výroku označeným usnesením odmítl – odkazuje na ustanovení §47 odst. 2, §204 a §218 odst. 1 písmeno a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – jako opožděné odvolání O. h. s., proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. prosince 2000, č. j. 8 C 197/98-92, a to jeho vyhovujícímu výroku, jímž jí bylo uloženo zaplatit žalobkyni 241.271,80 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupkyni žalované doručen podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. 25. prosince 2000 a ode dne následujícího, tj. od 26. prosince 2000, začala žalované běžet lhůta k podání odvolání, která „doběhla“ 9. ledna 2001. Odvolání žalované podané osobně u soudu 18. ledna 2001 proto odvolací soud považoval za zjevně opožděné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (O. h. s. v U. H.) včasné dovolání, namítajíc, že její zástupkyně JUDr. J. T. se v době, kdy jí bylo doručováno rozhodnutí soudu prvního stupně, v místě sídla své kanceláře, ani v místě bydliště v U. H., nezdržovala, neboť od 20. prosince 2000 čerpala dovolenou. Po dobu dovolené se zdržovala u svých rodičů v T., přičemž skutečnost čerpání dovolené byla řádně vyznačena i na dveřích její advokátní kanceláře. Nebylo jí tak možné doručit rozhodnutí za použití fikce uvedené v ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. a odvolání mělo být posouzeno jako včasné. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukazuje na skutečnost, že JUDr. T. byla „ve své advokátní kanceláři“ již pravděpodobně 2. ledna 2001, a měla tak dostatek času podat odvolání včas. Dále by měl soud posoudit, zda odvolání bylo podáno legitimovanou osobou, když žalovaná jako subjekt práva zanikla a jejím procesním nástupcem se ke dni 1. ledna 2001 stala Č. r.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.
Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda dovolatelka – O. h. s. se sídlem v U. H. – je způsobilým účastníkem dovolacího řízení a nositelkou oprávnění k podání dovolání v této věci. Jelikož odvolací soud, jak je zřejmé z dovoláním napadeného rozhodnutí, O. h. s. v U. H. považoval za způsobilého účastníka odvolacího řízení, a svým rozhodnutím o odmítnutí jí podaného odvolání z důvodu opožděnosti zcela nepochybně zasáhl do jejích práv, Nejvyšší soud uzavírá, že jí právo podat proti tomuto rozhodnutí dovolání, rovněž svědčí.
V průběhu dovolacího řízení dnem 1. ledna 2003 zanikly O. h. s. a příslušnost k hospodaření s majetkem Č. r., se kterým ke dni 31. prosince 2002 hospodařila O. h. s. v U. H., včetně veškerých práv a závazků, přešla na K. h. s. Z. K. se sídlem ve Z. (srov. ustanovení části 117, čl. CXVII., bodu 16., 17. a 19. zákona č. 320/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, a dále předávací protokol včetně přílohy č. 5 - č. l. 150 až 152, a prohlášení M. z. Č. r. ze dne 11. listopadu 2002, č. j. 31334/2002, o zřízení krajských hygienických stanic).
Jelikož krajské hygienické stanice jsou správními úřady (srov. §82 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů), tj. mají povahu organizační složky státu (srov. §3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů), Nejvyšší soud nadále jednal se žalovanou – Č. r. – K. h. s. Z. k. se sídlem ve Z.
Po obsahové stránce (co do nesouhlasu s výsledky šetření odvolacího soudu o včasnosti odvolání) jsou dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., prostřednictvím kterého lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle obsahu spisu (srov. doručenku u č. l. 95 p. v.) byl rozsudek soudu prvního stupně jako zásilka určená do vlastních rukou a doručovaná zástupkyni žalované JUDr. J. T., advokátce, na adresu „U. H., V. 176“, uložen na poště 22. prosince 2000 (k prvnímu pokusu o doručení došlo 21. prosince 2000). Zásilku zástupkyně žalované osobně převzala na poště 4. ledna 2001.
K prokázání důvodu dovolání dovolací soud provedl ve smyslu ustanovení §243a odst. 2 o. s. ř. prostřednictvím soudu prvního stupně doplnění dokazování.
Jak je zřejmé z protokolu o výslechu svědka Ing. L. A. ze dne 14. května 2003 (srov. č. l. 164), JUDr. J. T. se od 20. prosince 2000 do 1. ledna 2001 zdržovala u rodičů v T., když oba rodiče byli vážně nemocní a zejména o otce bylo nutno soustavně pečovat. Svědek se s JUDr. T. v péči o rodiče střídal. Potvrdil tak tvrzení JUDr. J. T. o tom, že se ve dnech 21. a 22. prosince 2000 nezdržovala v U. H.
Podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle ustanovení §49 odst. 1 o. s. ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.
Na základě dokazování provedeného v dovolacím řízení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v době, kdy jí měl být doručen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. prosince 2000, č. j. 8 C 197/98-92, se zástupkyně žalované JUDr. J. T. v místě sídla advokátní kanceláře, kam byla písemnost zaslána, nezdržovala.
Jelikož závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou nemůže ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 věty první o. s. ř. obstát, není-li splněna podmínka, že adresát písemnosti, který nebyl zastižen, se v místě doručení při prvním pokusu o doručení písemnosti zdržuje, dospívá dovolací soud k závěru, že výsledky šetření o okolnostech doručení, na nichž odvolací soud založil závěr o opožděnosti odvolání, nejsou správné, a dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem.
Dnem doručení rozsudku soudu prvního stupně byl tedy 4. leden 2001, kdy zástupkyně žalované zásilku osobně převzala, a odvolání učiněné osobně u soudu 18. ledna 2001 je tedy včasné.
Argumentaci žalobkyně, podle které žalovaná mohla i za této situace „dodržet lhůtu k odvolání“, když byla v místě kanceláře pravděpodobně již 2. ledna 2001, Nejvyšší soud nesdílí. Nebyl-li rozsudek soudu prvního stupně zástupkyni žalované před datem 4. ledna 2001 doručen, nemohla žalované před tímto datem ani začít běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 1 věty za středníkem, odst. 2 a odst. 5 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právním názorem dovolacího soudu o včasnosti odvolání je odvolací soud vázán (§243d odstavec 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. září 2003
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu