ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.139.2003.1
sp. zn. 32 Odo 139/2003-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S. l., spol. s r.o., proti žalovanému J. M., podnikateli, o zaplacení 247.205,- Kč, 17.000,- Kč a o smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 929/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2002, č.j. 27 (28) Co 572/98-173, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 18. května 1998, č.j. 7 C 929/96-131, zamítl žalobu na zaplacení částek 247.205,- Kč a 17.000,- Kč, smluvní pokuty ve výši 500,- Kč za každý den prodlení od 24. ledna 1996 do zaplacení (výrok I.), jakož i vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 133.060,- Kč s 19% úrokem z prodlení ode dne 2. ledna 1997 do zaplacení (výrok II.). Soud prvního stupně dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a jak žalobkyni (výrok IV.), tak i žalovanému (výrok V.) uložil zaplatit náklady řízení státu.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. srpna 2002, č.j. 27 (28) Co 572/98-173, změnil k odvolání žalobkyně směřujícího proti výrokům I., III. a IV. rozsudek soudu prvního stupně v části jeho zamítavého výroku I. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 247.205,- Kč (bod I. výroku), potvrdil ho v další části tohoto zamítavého výroku o zaplacení smluvní pokuty (bod II. výroku) a zrušil ho ve zbývající části tohoto výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 17.000,- Kč a ve výrocích III. IV. a V. a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (bod III. výroku).
Rozsudek odvolacího soudu v bodech I. a III. výroku napadl žalovaný dovoláním ze dne 3. ledna 2003, které téhož dne doručil do podatelny Okresního soudu ve Znojmě. Jeho přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 téhož právního předpisu (dovolatel cituje tento právní předpis ve znění účinném od 1. ledna 2001). Prostřednictvím uvedených dovolacích důvodů odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I.ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV.ÚS 560/01).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen, jak vyplývá z doručenek založených ve spisu na č.l. 177, právnímu zástupci žalobkyně dne 4. listopadu 2002 a právnímu zástupci žalovaného dne 6. listopadu 2002, přičemž tohoto dne nabyl právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 6. prosinec 2002 (pátek). Dovolání podané žalovaným až dne 3. ledna 2003 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl jako opožděné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalovaný, který podáním opožděného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2003
JUDr. Miroslav Gallus,v. r.
předseda senátu