ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1397.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1397/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně G. P. a.s., proti žalované A. H. s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 14 C 167/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. května 2005, č.j. 11 Co 332/2005-120, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. května 2005, č.j. 11 Co 332/2005-120, a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 27. září 2004, č.j. 14 C 167/2002-96, se zrušují, a věc se vrací Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 27. září 2004, č.j. 14 C 167/2002-96, poté co jeho dřívější vyhovující rozsudek byl zrušen Krajským soudem v Plzni a vrácen k dalšímu řízení se závazným právním názorem, zamítl žalobu na zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. V souladu s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož nelze směšovat odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem podle §420 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a právo pojistitele (žalobkyně) proti pojištěnému (žalované) na náhradu toho, co za ni plnila poškozenému, okresní soud v dané věci dospěl k závěru, že právo žalobkyně na úhradu vyplacené částky poškozenému proti žalované, podle pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla AVIA A 31.1 N, kterým dne 6. 2. 2001 zaměstnanec žalované po předchozím požití alkoholických nápojů způsobil dopravní nehodu, není podle §10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dáno, protože žalovaná neporušila základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích, když podle §10 odst. 2 písm. f) cit. zákona nepředala řízení vozidla osobě uvedené v §10 odst. 2 písm. c), d) nebo e) zákona č. 168/1999 Sb. Vycházeje ze zjištění, že zaměstnanec žalované - řidič vozidla, který způsobil dopravní nehodu, byl při nástupu k výkonu práce u žalované držitelem řidičského průkazu opravňující jej k řízení nákladního automobilu, neměl uložený trest zákazu řízení vozidla a žalovaná vůči němu splnila i povinnosti uložené jí zákoníkem práce, když zajistila proškolení a kontrolu zaměstnance ohledně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž v době, kdy řidič vozidla nastupoval do práce, nebyl zjevně pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně nemohla uplatnit proti žalované postihové právo.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. května 2005, č.j. 11 Co 332/2005-120, potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který se při rozhodování řídil jeho předešlým právním názorem, že pojištěný, který není fyzickou osobou a není totožný s řidičem, je možno postihovat pouze podle §10 odst. 2 písm. f) cit. zákona a nikoliv podle §10 odst. 2 písm. e) cit. zákona. Dále konstatoval, že odpovědnost podle ustanovení §10 odst. 2 písm. f) cit. zákona může pojištěný nést jen v případě, kdy neověřil zjistitelné skutečnosti a neučinil žádná opatření k tomu, aby vozidlo nebylo svěřeno k řízení osobě, u níž by existovala překážka uvedená v §10 odst. 2 písm. c) cit. zákona, tj. řízení vozidla osobou, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění, dále pod písm. d), tj. řízení vozidla osobou, které byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, v době tohoto zákazu a písm. e), tj. řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. Uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by žalovaná některou z těchto povinností porušila, proto soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyně nemohla uplatnit proti žalované postihové právo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatela především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pojištěného, který není fyzickou osobou a není totožný s řidičem, je možno postihovat pouze podle §10 odst. 2 písm. f) cit. zákona a nikoliv podle §10 odst. 2 písm. e) cit. zákona. Má za to, že podmínky pro uplatnění postihového práva pojišťovny není možno hledat jen v zákoně č. 168/1999 Sb., ale rovněž v obecném předpisu – v ustanovení §420 a násl. obč. zák., zejména §420 odst. 2 obč. zák., podle něhož je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použila, přičemž tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají. Na rozdíl od odvolacího soudu se domnívá, že za dané situace lze postihovat pouze právnickou osobu (žalovanou), která použila řidiče, který se v průběhu jízdy při plnění pracovních úkolů opil a nikoliv samotného řidiče (zaměstnance pojištěného - žalované). Dovolatelka je toho názoru, že nastala-li skutečnost uvedená v §10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. při plnění pracovních úkolů zaměstnancem v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli nebo v přímé souvislosti s ním, má pojistitel (žalobkyně) právo na náhradu vůči pojištěné (žalované). Dovolatelka se zároveň domnívá, že v řízení prokázala i postihový důvod vůči žalované podle §10 odst. 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. – předání řízení vozidla osobě pod vlivem alkoholu. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání, neboť se domnívá, že dovolání není důvodné, jestliže soudy na daný skutkový vztah aplikovaly správnou právní normu, kterou i správně vyložily. Za správný považuje názor obou soudů, že nelze směšovat odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem podle §420 odst. 2 obč. zák. s postihovým právem pojistitele (žalobkyně) proti pojištěnému (žalované).
Dovolání je v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí okresního soudu zrušil. Dovolání, které splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalobkyní), řádně zastoupenou (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a vychází z možného dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelkou uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávně danou věc posoudil.
Ustanovení §10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vymezuje pod písmeny a) až f), kdy má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil.
Pro účely uvedeného zákona se rozumí podle §2 písm. f) pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje.
Odvolací soud aplikoval na danou věc ustanovení §10 odst. 1 písm. b) cit. zákona, podle něhož má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá.
Vzhledem k tomu, že v §10 odst. 1 cit. zákona je pojištěný definován jako ten, kdo odpovídá pojistiteli za škodu způsobenou mu tím, že za pojištěného plnil poškozenému, je nutno v daném případě vymezit, kdo je touto odpovědnou osobou. V případě odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků ve smyslu §427 odst. 1 obč. zák. je jí osoba provozující dopravu, tedy provozovatel. V posuzované věci je tímto provozovatelem žalovaná. Odpovědnost řidiče, jež v době nehody řídil při plnění pracovních povinností vozidlo svého zaměstnavatele, jako provozovatele pojištěného vozidla, nepřichází vůči žalobkyni ve smyslu §10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. v úvahu, protože jeho jednání se podle §420 odst. 2 obč. zák. přičítá jeho zaměstnavateli – provozovateli vozidla, když toto ustanovení stanoví, že škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, byla-li způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použila.
Pokud odvolací soud aplikoval v dané věcí ustanovení §10 odst. 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., podle něhož se porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích pro účely tohoto zákona rozumí předání řízení vozidla osobě uvedené v písmenech c), d) nebo e), tj. řízení vozidla osobou, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění, či řízení vozidla osobou, které byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, v době tohoto zákazu, anebo řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, jedná se o porušení povinností zakládajících odpovědnost provozovatele vozidla ve smyslu §427 ost. 1 obč. zák. Z tohoto důvodu se proto žalobkyně, jako pojistitelka, může domáhat náhrady škody jen vůči provozovateli dopravního prostředku, a nikoliv vůči jeho zaměstnanci, který řídil jeho pojištěné vozidlo.
V posuzovaném případě tedy neměla žalobkyně volbu, zda uplatní postižní právo ve smyslu cit. zákona 168/1999 Sb. po provozovateli vozidla, anebo po osobě, která byla k plnění úkolů provozovatele použita (srov. např. komentář k §420 a §427 - viz Občanský zákoník, komentář, Jiří Švestka, Oldřich Jehlička, Marta Škárová, Jiří Spáčil, C.H.BECK, 10. vydání, r. 2006 a Judikáty R 55/1971, R 29/1979).
Je třeba ještě konstatovat, že výjimku z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků stanoví §430 obč. zák., podle něhož místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil. Taková situace ale v posuzovaném případě nenastala.
Dovolací soud uzavřel, že postihové právo ve smyslu §10 odst. 2 písm. e) cit. zákona stíhá nikoliv řidiče, který jako zaměstnanec pojištěného způsobil škodu poškozenému v opilosti, ale pojištěného, i když je právnickou osobou, jako zaměstnavatele řidiče, který tohoto řidiče použil pro plnění svých úkolů v rámci pracovněprávního vztahu.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.(tj. že pojištěného, který není fyzickou osobou a není totožný s řidičem, je možno postihovat pouze podle §10 odst. 2 písm. f) cit. zákona, a nikoliv podle §10 odst. 2 písm. e) cit. zákona), byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně je v posouzení postihového práva žalobkyně vůči žalované správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek tohoto odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i rozsudek Okresního soudu v Chebu, a věc vrátil tomuto soudu, jako soudu prvního stupně, k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu