ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1421.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1421/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobkyně K. b., a.s., proti žalovanému JUDr. J. S., o zaplacení částky 17 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 4236/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. května 1999 č. j. 17 Co 39/98-49, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. května 1999 č. j. 17 Co 39/98-49, rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 26. ledna 2000 č. j. 12 C 4236/96-63, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. února 2002 č. j. 17 Co 7/2001-98 a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 11. října 2002 č. j. 12 C 4236/96-83 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 3. října 1997 č. j. 12 C 4236/96-33 zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. května 1999 č. j. 17 Co 39/98-49 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 500 Kč, ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 26. ledna 2000 č. j. 12 C 4236/96-63 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni úrok z prodlení ve výši 5 % p. a. od 21. 12. 1994 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud usnesením ze dne 28. února 2002 č. j. 17 Co 7/2001-98 rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. ledna 2000 č. j. 12 C 4236/96-63 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 11. října 2002 č. j. 12 C 4236/96-83 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni úrok z prodlení ve výši 5 % od 16. 1. 1995 do zaplacení z částky 17 500 Kč, ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 11. května 1999 č. j. 17 Co 39/98-49 podal žalovaný dovolání z důvodu stanoveného v §241 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že v řízení došlo k vadě uvedené v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Tato vada podle dovolatele spočívá v tom, že mu byla v průběhu odvolacího řízení odňata možnost jednat před odvolacím soudem, který jednání nařízené na den 11. května 1999 provedl bez jeho účasti. Dovolateli nebylo doručeno předvolání k tomuto jednání, stejně jako napadený rozsudek odvolacího soudu, který si vyzvedl osobně až 9. 10. 2002. Dovolatel dále uvedl, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.]. Naplnění tohoto dovolacího důvodu dovolatel dovozuje z toho, že ze spisu se ztratil originál smlouvy o závodním stravování podepsané oběma účastníky řízení, který dovolatel společně s fotokopií smlouvy soudu předložil. Dovolatel také poukázal na chyby v datech a termínech použitých odvolacím soudem v odůvodnění napadeného rozsudku. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17 hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen opět jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je důvodné.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a namítl, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Tím je i právo účastníka, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti (článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR jako součást ústavního pořádku České republiky). To ovšem neznamená, že by soud nemohl jednat a rozhodnout ve věci bez jeho přítomnosti; soud je však vždy povinen poskytnout účastníku řízení možnost, aby věc v jeho přítomnosti projednána byla. Ustanovení §115 o. s. ř. ukládá soudu, aby, nestanoví-li zákon jinak, nařídil k projednání věci jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba, přičemž předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě. Na účastníku řízení pak je, zda svého práva využije, či nikoliv.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že jednání před odvolacím soudem bylo nařízeno nejprve na 16. dubna 1999 a z důvodu nepřítomnosti žalovaného bylo bez jednání odročeno na 11. května 1999. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručováno, jak vyplývá z doručenky na č. l. 46 spisu na adresu v M.
Podle §47 odst. 1 o. s. ř. je třeba doručit do vlastních rukou písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu. V dané věci občanský soudní řád nestanovil nezbytnost doručení vyrozumění účastníka řízení o času a místě jednání doručením do vlastních rukou, a nerozhodl tak ani předseda senátu. Při doručování bylo proto třeba postupovat podle §46 o. s. ř. Občanský soudní řád v tomto ustanovení umožňuje pro případ, že adresát není zastižen, ačkoliv se v místě bydliště zdržuje, doručit písemnost jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Z protokolu na č. l. 47 Nejvyšší soud zjistil, že odvolací soud konstatoval před zahájením jednání dne 11. 5. 1999, že žalovaný byl k jednání na tento den řádně předvolán, k jednání se však nedostavil. Žalovanému bylo předmětné předvolání doručováno na adresu M. Ze zprávy Městského úřadu v M. ze dne 31. 5. 2000 na č. l. 68 se podává, že žalovaný byl ke dni 15. 12. 1997 odhlášen z adresy M., na adresu Ž. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný se při doručování předvolání na jednání odvolacího soudu dne 11. 5. 1999 na adrese M., nezdržoval, toto předvolání mu tedy nebylo řádně doručeno a tudíž o tomto jednání nebyl řádně vyrozuměn. Uvedeným postupem odňal odvolací soud žalovanému jeho právo být přítomen jednání soudu a uplatňovat svá procesní práva, která mu občanský soudní řád dává, a tím způsobil, že řízení trpí vadou podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Takto došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu a navazující rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, aniž se za této situace zabýval dalšími námitkami žalovaného.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2005
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu