ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1437.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1437/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně F.. a.s., proti žalovanému J. V., o zaplacení částky 149 595,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 367/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2004, č.j. 39 Co 419/2004-50, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2004, č.j. 39 Co 419/2004-50, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora označeným usnesením odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání ze dne 14. února 1996, č.j. 5 C 367/95-14, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 149 595,26 Kč a náklady řízení (první odstavec výroku). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý odstavec výroku).
Odvolací soud uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen formou náhradního doručení podle ustanovení §47 odst. 2 občanského soudního řádu v tehdy platném znění (dále též jen „o. s. ř.“), jehož podmínky má v této věci za splněné. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dne 21. února a 22. února 1996 byly učiněny poštou dva marné pokusy o doručení uvedené písemnosti do vlastních rukou žalovaného a posledně uvedeného dne byla zásilka uložena na poště, o čemž byl její adresát vyrozuměn. Doručováno mu bylo na adresu v P., P. L., na níž jako na další soudu známou adresu se mu soud předtím pokusil marně doručit i předvolání k jednání poté, co se mu tato zásilka vrátila jako nevyzvednutá zpět po marném pokusu o její doručení na soudu tehdy známou adresu trvalého bydliště žalovaného v P., B. se sdělením, že se adresát na ní nezdržuje. Jelikož si žalovaný zásilku obsahující rozsudek do tří dnů od jejího uložení nevyzvedl, odvolací soud, vycházeje z ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř., považoval poslední den třídenní lhůty za den doručení. Za stavu, kdy fikce doručení rozsudku nastala dnem 26. února 1996, počala žalovanému plynout dne 27. února 1996 zákonná patnáctidenní lhůta k podání odvolání, která marně uplynula v úterý dne 12. března 1996. Podal-li proto žalovaný odvolání až dne 5. dubna 2004, stalo se tak až po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání odvolání a odvolacímu soudu nezbylo, než toto jeho podání jako opožděné odmítnout.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, namítaje, že mu byla postupem soudů odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ve znění účinném v době projednávání sporu soudem prvního stupně. Namítá, že odvolání proti rozsudku pro zmeškání podal včas, jelikož tak učinil v rámci zákonné lhůty běžící od okamžiku, kdy se o jeho existenci dozvěděl. Odvolací soud podle jeho názoru pochybil, pokud vycházel z fikce doručení podle §47 odst. 2 o. s. ř., jelikož mu byl rozsudek doručován pouze na adresu v P., P. L., tedy do místa, kde se nezdržoval, které neměl uvedené v žádném z úředních registrů a kde žádnou zásilku od soudu, která by směřovala na tuto adresu, nepřevzal. O tom, že se na obou adresách (tj. na adresách v P., P. L. a v P., B.) nezdržuje, měl podle dovolatele soud důkaz z vlastních pokusů o doručování. V této souvislosti poukazuje i na skutečnost, že odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí ani neuvedl, jak byla adresa v P., P. L. zjištěna a z čeho usoudil, že se na ní žalovaný zdržuje. Dovolatel uvádí, že se v době doručování předvolání k jednání a rozsudku nezdržoval ani na jedné ze shora uvedených adres, ale že k zastižení byl a prakticky denně se zdržoval ve své provozovně na adrese v P., V. Soud mohl tuto adresu podle dovolatele snadno zjistit, jelikož ji má zapsánu v živnostenském rejstříku jako adresu provozovny, kde vykonával činnost související s předmětem sporu. Konečně se dovolatel domnívá, že již v průběhu řízení (tedy nejen pro doručení rozsudku) došlo na jeho straně ke splnění zákonných předpokladů pro ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř., který by při troše pečlivosti bez problému zjistil místo, kde se zdržoval a případně i uplatnil námitku promlčení žalobního nároku.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení i rozsudek pro zmeškání.
Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně domnívá, že dovolání není přípustné. Tvrzení dovolatele o tom, že se na adrese v P., B. nezdržoval, žalobkyně oponuje zjištěním, že dovolatel má tuto adresu až dosud uvedenou v živnostenském rejstříku jako místo podnikání. Podle mínění žalobkyně jde i o trvalé bydliště dovolatele, jelikož tuto adresu má uvedenou i v katastru nemovitostí. Pokud se na této adrese fakticky nezdržuje, nemůže to jít podle žalobkyně k její tíži. Žalobkyně označila dovolací tvrzení za účelová a ničím nepodložená a navrhla dovolání žalovaného odmítnout.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, a je i důvodné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), a je-li dovolání přípustné, i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Tzv. vady zmatečnostní [s výjimkou tvrzení o odnětí možnosti jednat před soudem podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.] nebyly dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, přičemž dovolací soud ani nezjistil, že by řízení trpělo nějakou jinou vadou řízení.
Vadou podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., kterou má dovolatel na mysli tvrzením, že mu byla odňata možnost jednat před soudem, odvolací řízení postiženo není, protože hodnotící úsudek, že odvolání je opožděné, nesprávný „postup soudu v průběhu řízení“, který toto ustanovení předpokládá, zjevně nepředstavuje (srov. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 42). Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. (tj. že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237) proto dán není.
Po obsahové stránce (co do nesouhlasu se závěrem, že odvolání bylo podáno opožděně), jsou však dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav použil nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně nesprávně aplikoval.
Dovolacímu přezkumu ve smyslu §242 odst. 3, věty prvé, o. s. ř. podrobil dovolací soud správnost právního posouzení odvolacím soudem v otázce doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému.
Jak je uvedeno v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení, vyšel odvolací soud v otázce doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému z fikce doručení podle §47 odst. 2 o. s. ř. v rozhodném znění.
Podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném v rozhodném znění (tj. ke dni 21. února 1996, kdy byl učiněn první pokus o doručení rozsudku žalovanému) nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Jen řádné a předpisům vyhovující doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počíná běžet osobě, které je doručováno. Základním předpokladem, bez něhož závěr o náhradním doručení písemnosti do vlastních rukou neobstojí, je, že adresát písemnosti (který nebyl zastižen) se v místě doručování zásilky v době, kdy je mu zásilka doručována, zdržuje (srov. §47 odst. 2, větu první, o. s. ř.).
Namítá-li účastník, že zákonné předpoklady pro vznik fikce doručení nebyly naplněny, je povinností soudu provést šetření ke zjištění opodstatněnosti námitek. Případná neúplnost nebo nesprávnost takového šetření (a jemu odpovídající nesprávnost závěru o opožděnosti odvolání) se totiž dotýká základního procesního práva účastníka na opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. na jeho věcné projednání (srov. článek 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a článek 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod, dále §201 o. s. ř.).
V této souvislosti dovolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž již vysvětlil, jak má soud postupovat při zkoumání, zda bylo rozhodnutí účastníku doručeno. Vyplývá z něho, že soud vychází ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, popřípadě ze skutečností o okolnostech doručení zjištěných pomocí šetření, které provedl. I když při zjišťování těchto skutečností nejde o dokazování, soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení §122 a násl. o. s. ř. Z toho vyplývá, že účastníci mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků (§126 o. s. ř.), výslechu účastníků (§131 o. s. ř.) či provádění důkazu listinou (§129 o. s. ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření (srov. §123 o. s. ř.).
Podle obsahu spisu soud doručoval rozsudek žalovanému prostřednictvím pošty na adresu v P., P. L. První pokus o doručení byl učiněn 21. února 1996 (středa) a po výzvě byl bezvýsledně opakován dne 22. února 1996 (čtvrtek), kdy byla písemnost (s účinky doručení v pondělí dne 26. února 1996 – srov. §57 odst. 2, větu druhou, o. s. ř.) uložena na poště, která ji posléze vrátila soudu zpět jako nevyzvednutou.
Dovolatel namítá, že se na adrese v P., P. L. v době doručování nezdržoval, což dle jeho názoru mohl soud zjistit z neúspěšných pokusů o doručování na tuto adresu. V této souvislosti dále uvádí, že byl prakticky denně k zastižení ve své provozovně na adrese v Praze 4, Vídeňská 619, kterou má zapsánu v živnostenském rejstříku.
Z obsahu spisu dovolací soud zjistil, že se soud v průběhu řízení pokoušel doručovat žalovanému na dvě adresy - v P , B. a dále v P., P. L. Platební rozkaz a žalobu soud doručoval na adresu v P., P. L., odkud pošta vrátila tuto zásilku pro nevyzvednutí v úložní době zpět. Předvolání k jednání včetně žaloby soud nejprve bezvýsledně doručoval na adresu v P., B., odkud pošta tuto zásilku vrátila zpět jako nevyzvednou v úložní době s poznámkou, že se adresát na uvedené adrese nezdržuje. Jelikož z relace pošty měl soud potvrzeno, že se žalovaný zdržuje na adrese v P., P. L., doručoval na tuto adresu předvolání k jednání včetně žaloby; odtud se však zásilka vrátila soudu rovněž jako nevyzvednutá zpět. Na posledně uvedenou adresu soud pak doručoval i rozsudek pro zmeškání.
Ve smyslu §46 odst. 1 o. s. ř. adresátu lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen.
Jak bylo již shora vysvětleno, fikce náhradního doručení podle §47 odst. 2 o. s. ř může nastat jen při splnění podmínky, že se adresát v době doručování písemnosti v místě doručení zdržuje. I když za zjištění, zda se adresát v místě doručování zdržuje, odpovídá pošta, v případě situace, kdy soud převezme nesprávný závěr pošty o této skutečnosti a adresát dodatečně prokáže opak, jde o doručení neúčinné.
Soud prvního stupně doručoval rozsudek pro zmeškání na adresu v P., P. L., která se poprvé ve spisu objevuje v záhlaví vydaného platebního rozkazu (č.l. 4 spisu), kde je adresa žalovaného vyplněna „P., B., .. t.č. P., P. L.“. Ze spisu však vůbec nevyplývá, z čeho a jak soud adresu v P., P. L. zjistil, přičemž soudem tvrzená „relace pošty“, jíž má soud v usnesení ze dne 24. května 2004, č.j. 5 C 367/95-33a), potvrzeno, že se žalovaný na této adrese zdržuje, se ve spisu nenachází.
Ačkoli žalovaný namítal, že se na adrese v P., P. L. v době doručování nezdržoval, odvolací soud vůbec nezkoumal a nešetřil, zda byla splněna podmínka pro fikci náhradního doručení ve smyslu §47 odst. 2 o. s. ř., tj. že se žalovaný v místě doručení zdržuje, a to tím spíše, nepodává-li se z obsahu spisu, jak soud prvního stupně adresu zjistil. V důsledku tohoto opomenutí nemůže závěr odvolacího soudu o opožděnosti podaného odvolání obstát, jelikož odvolací posoudil otázku, zda a kdy byl žalovanému doručen rozsudek pro zmeškání, neúplně, a tudíž nesprávně.
Nejvyšší soud uzavřel, že odvolací soud pochybil při aplikaci ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř., na němž založil svůj závěr o doručení rozsudku pro zmeškání žalovanému a o opožděnosti jeho odvolání, a proto byl dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř naplněn.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a, věta první, o. s. ř.), zrušil (§243b odst. 1, část věty za středníkem, o. s. ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta první a odst. 5 o. s. ř.). Za účelem posouzení, zda je odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání opožděné, v něm bude nutné prověřit, zda byl žalovanému rozsudek řádně doručen. K tomu bude třeba provést šetření ve shora již naznačeném směru a v jeho rámci poskytnout žalovanému možnost se vyjádřit a osvědčit svá tvrzení, že se na adrese v P., P. L. v době doručování rozsudku nezdržoval.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2007
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu