ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1548.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1548/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce JUDr. F. K. , advokáta správce konkursní podstaty úpadce Nemocnice města B. , proti žalovanému Město B. , zast. advokátem, o zaplacení částky 15,965.413,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn 35 Cm 51/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2006, č.j. 3 Cmo 245/2005 - 84, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. dubna 2005, č. j. 35Cm 51/2002 – 64, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 15,965.413,- Kč (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení.
Žalobce se žalobou ze dne 6. 5. 2002 domáhal zaplacení částky 15,965.413,- Kč s odůvodněním, že žalovaný je zřizovatelem úpadce příspěvkové organizace Nemocnice Města B. a že žalobce zapsal do konkursní podstaty pohledávku za žalovaným ve výši 15,965.413,- Kč, která vznikla tím, že žalovaný umožňoval úpadci ztrátové hospodaření a ztrátu nepokrýval z vlastních prostředků. Dne 1.1.1999 žalovaný převedl předmět činnosti úpadce na B. nemocnici a podle názoru žalobce porušil povinnost úpadce svým rozhodnutím zrušit. Soud prvního stupně nejprve řešil otázku, je-li dána povinnost města jako zřizovatele příspěvkové organizace hradit závazky příspěvkové organizace po dobu její existence, přitom postupoval podle §31 odst. 4 zák. č. 576/1990 Sb., a dovodil, že tato povinnost dána není. Soud prvního stupně uzavřel, že jelikož úpadce nebyl zrušen, nemá žalovaný jako zřizovatel příspěvkové organizace v daném případě povinnost hradit vzniklé závazky.
Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a dovodil, že jestliže právní úprava spojuje přechod závazků až s okamžikem zrušení příspěvkové organizace rozhodnutím zřizovatele, nelze než uzavřít, že žalovaný jako zřizovatel úpadce povinnost hradit jeho závazky dříve, než rozhodne o jeho zrušení, nemá. Odvolací soud posoudil věc i z hlediska případné odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu a dospěl k závěru, že k uplatňování náhrady škody vzniklé věřitelům úpadce žalobce není aktivně věcně legitimován. Z těchto důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které opírá co do přípustnosti o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že žalobce namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Podle názoru dovolatele odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) nesprávně posoudil otázku, zda město B. odpovídá za ztrátu jím zřízené příspěvkové organizace a v důsledku toho za škody vzniklé jejím věřitelům. Dovolatel má za to, že pokud žalovaný příspěvkovou organizaci nezrušil, jednal v rozporu s dobrými mravy a porušil povinnost občanskoprávní prevence stanovenou v ust. §3 odst. 1 a 2 a §415 občanského zákoníku. Dovolatel dále namítá, že jednání žalovaného bez právního důvodu podstatně zasáhlo do vlastnického práva věřitelů, jež jsou chráněna Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že splňuje i další náležitosti a podmínky stanovené zákonem (§241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], (tato přípustnost není v daném případě dána) a dále jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Vzhledem ke skutečnosti, že otázka právní odpovědnosti zřizovatele za závazky příspěvkové organizace, popř. za škodu způsobenou touto organizací věřitelům, posuzovaná soudem prvního stupně i odvolacím soudem, jejíž řešení bylo dovoláním napadeno, nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, shledal ji dovolací soud zásadně právně významnou ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., avšak není důvodné.
Při posouzení otázky, zda město jako zřizovatel příspěvkové organizace je povinno hradit závazky příspěvkové organizace, popř. nést odpovědnost za škodu touto organizací způsobenou věřitelům, je třeba vycházet ze znění §31 odst. 4 zákona č. č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), kterým se daný právní vztah řídí. Zákon zde předpokládá přechod závazků na zřizovatele, avšak teprve dnem zániku příspěvkové organizace jako právnické osoby. Zrušená příspěvková organizace pak zaniká dnem uvedeným v rozhodnutí o zrušení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 32 Odo 981/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK, svazek 24/2003). Odpovědnost zřizovatele za závazky příspěvkové organizace vůči věřitelům (vyplývající ze ztráty v hospodaření příspěvkové organizace), a to v průběhu existence této organizace, by musela být koncipována v zákoně jako specifická odpovědnost za zákonem stanovených podmínek. Takový zvláštní druh odpovědnosti však zákon nekonstruuje.
Pokud by měla být odpovědnost zřizovatele posuzována z hlediska obecné odpovědnosti za škodu, vzniklou věřitelům úpadce, odvolací soud správně usoudil, že v tomto ohledu je dán v této věci nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce.
Protože dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl dovolatelem uplatněn důvodně a jeho prostřednictvím se žalobci správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. zamítl.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. František F a l d y n a, CSc.,
předseda senát