ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1751.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1751/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce F. K., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti žalovanému M. P., zastoupenému Mgr. R. Š., advokátem, o zaplacení 811.445,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 269/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. srpna 2006, č.j. 25 Co 77/2006-181, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. srpna 2006, č.j. 25 Co 77/2006-181, a rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 10. listopadu 2005, č.j. 7 C 269/2004-157, ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 10. listopadu 2005, č.j. 7 C 269/2004-157, v napadeném výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 628.782,15 Kč. Dále ho změnil ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 85.487,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal podanou žalobou v řízení po žalovaném doplacení ceny díla, které zhotovil pro žalovaného na základě uzavřené smlouvy o dílo a které žalovaný převzal. Žalovaný založil obranu na argumentaci, že žalobce dílo nedokončil řádně a včas, proto žalobci za porušení smluvní povinnosti vyúčtoval dohodnutou smluvní pokutu, kterou započetl proti zažalované pohledávce žalobce.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, přičemž se ztotožnil i s právními závěry, které soud prvního stupně ze skutkových závěrů dovodil. Podle shodného posouzení soudů obou stupňů byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo ve znění jejího dodatku č. 1. Odvolací soud, vycházeje z ujednání v jejím článku IX., podle něhož „v případě výskytu vad a nedodělků bránících řádnému užívání díla objednatelem k termínu předání a převzetí, nebude dílo převzato až do jejich odstranění“, a jímž se podle jeho názoru její účastníci odchýlili od ustanovení §554 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), dovodil, že případné vady a nedodělky, které nebrání užívání hotového díla, nemohou zakládat nedokončenost díla. Jestliže tedy v zápise o předání a převzetí díla ze dne 26. září 2000 jsou zaprotokolovány jen drobné vady a nedodělky a je u nich uvedeno, že nebrání užívání díla, bylo dílo podle posouzení odvolacího soudu ve smyslu smluvní modifikace §554 obch. zák. provedeno. Žalobce jako zhotovitel proto dne 26. září 2000 povinnost provést dílo splnil, což má ten důsledek, že od tohoto dne již nemohlo trvat jeho prodlení a ani žalovanému vzniknout nárok na smluvní pokutu. Za této situace postupoval podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně, považoval-li za důvodný jednostranný projev žalovaného směřující k započtení jeho nároku na smluvní pokutu proti zažalované pohledávce v rámci obrany pouze v rozsahu částky 182.663,- Kč, což odpovídá prodlení žalobce s dokončením a předáním díla v trvání 26 dnů, a žalobě v rozsahu částky 628.782,15 Kč vyhověl se zdůvodněním, že žalobce jako zhotovitel dílo pro žalovaného provedl, žalovaný ho převzal, avšak část dohodnuté ceny nezaplatil.
Rozsudek odvolacího soudu v obou jeho výrocích napadl žalovaný dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Podle názoru dovolatele řeší napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem a rozdílně v porovnáním s judikaturou dovolacího soudu, přičemž vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.
Podle přesvědčení dovolatele je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním závěru, že po předání nedokončeného díla nemá žalovaný nárok na smluvní pokutu, a proto nemůže nic započítat proti nároku na úhradu kupní ceny. Uvedl, že dílo nebylo dokončeno včas a že nejméně do 20. března 2001, kdy dílo vykazovalo vady, byl žalobce v prodlení s dokončením díla. Podle názoru dovolatele se účastníci ve smlouvě odchylně od §554 odst. 1 obch. zák. nedohodli, nýbrž pouze v jejím článku IX. blíže upřesnili způsob předání a převzetí díla. Za této situace nelze proto převzetí díla s vadami považovat za dokončení díla, jelikož závazek dokončit dílo zaniká až uspokojením nároků vzniklých z vadného plnění. Dovolatel tak dovozuje, že žalobce byl v prodlení s dokončením díla dle smlouvy nejméně do 20. března 2001, a to i přesto, že dílo předtím předal. Byla-li proto v článku VI. smlouvy sjednána smluvní pokuta za nedodržení termínu dokončení díla, vznikl mu na ni do uvedeného data nárok, jím provedený jednostranný úkon směřující k započtení nároku na smluvní pokutu proti žalobcově nároku na doplatek ceny díla je důvodný a žalobní pohledávka tak zanikla započtením.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, poté aby ho zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O tento případ však v posuzované věci nešlo, jelikož odvolací soud nezrušil usnesením ze dne 12. listopadu 2004 v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. října 2003 pro jiný právní názor na posuzovanou věc, nýbrž z důvodu věcné nepříslušnosti Krajského soudu v Plzni, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Dovolání tak podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není přípustné.
Dovolání je však v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam v řešení otázky vzniku práva žalovaného na smluvní pokutu a jejího následného zápočtu proti žalobnímu nároku na zaplacení části ceny díla, kterou odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem, neboť zcela pominul rozdíl mezi povinností zhotovitele řádně ukončit dílo a jeho povinností předat předmět díla objednateli ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.). Tyto vady však dovolatel nenamítal a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval především správností právního posouzení věci [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] zpochybňovaného dovolatelem.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ze spisu vyplývá, že dílo bylo předáno s vadami, které byly zaprotokolovány v zápise o předání a převzetí díla ze dne 26. září 2000. Odvolací soud založil závěr o splnění povinnosti zhotovitele provést dílo uvedeným dnem na úvaze, že jsou-li v protokole o předání a převzetí zaprotokolovány jen vady a nedodělky a je u nich uvedeno, že nebrání užívání díla k daným účelům, bylo dílo ve smyslu smluvní modifikace §554 obch. zák. provedeno.
Podle zjištění soudů obou stupňů byla v předmětné smlouvě o dílo sjednána smluvní pokuta „pro případ nedodržení termínu dokončení díla dle této smlouvy“. Je tedy zcela nepochybné, že sjednaná smluvní pokuta tak nezajišťovala ani povinnost zhotovitele provést dílo, ani jeho povinnost předat předmět díla objednateli, nýbrž jen povinnost dílo dokončit.
Z ustanovení §554 odst. 1, věty první, obch. zák., podle něhož zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem, plyne, že povinnost provést dílo je splněna, jsou-li současně splněny obě povinnosti zhotovitele – jednak povinnost dílo řádně dokončit a dále povinnost předmět díla předat objednateli, přičemž splnění každé z těchto povinností může být ve smlouvě zajištěno smluvní pokutou.
Podle §324 odst. 1 obch. zák. závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně. Podle §324 odst. 3 obch. zák. jestliže dlužník poskytne vadné plnění a věřitel nemá právo odstoupit od smlouvy nebo tohoto práva nevyužije, mění se obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění, a závazek zaniká jejich uspokojením.
Smluvní ujednání účastníků, že „v případě výskytu vad a nedodělků bránících řádnému užívání díla objednatelem v termínu předání a převzetí, nebude dílo převzato až do jejich odstranění“, lze sice ve shodě s oběma soudy vykládat tak, že dílo může být předáno s drobnými vadami a nedodělky, které nebrání užívání díla, ale nikoli tak, že se tímto ujednáním strany odchýlily od povinnosti řádně ukončit dílo stanovené v §554 odst. 1, větě první, obch. zák. a už vůbec ne tak, že se předáním díla zhotovitel zprostil své povinnosti řádně ukončit dílo. Sjednání podmínek, za kterých bude dílo předáno, samo o sobě nemění nic na zákonné povinnosti zhotovitele dílo řádně ukončit. Nejvyšší soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích (srov. například rozsudek ze dne 12. března 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, rozsudek ze dne 17. května 2006, sp. zn. 32 Odo 576/2006, 32 Odo 760/2005, rozsudek ze dne 30. května 2006, sp. zn. 32 Odo 495/2004, a rozsudek ze dne 13. května 2008, sp. zn. 32 Odo 1531/2006) vysvětlil, že převzetí předmětu díla a splnění povinnosti provést dílo nespadá vždy v jedno a že pokud má provedené dílo vady (byť nebránící jeho užívání), není řádně ukončeno, ani když je objednatel převezme (samozřejmě za předpokladu, že od úpravy povinnosti řádně ukončit dílo dle §554 odst. 1, věty první, obch. zák. se strany neodchýlily, jak tomu bylo i v posuzované věci). V takovém případě povinnost zhotovitele provést dílo nezaniká, ale její obsah se mění způsobem, který odpovídá právům objednatele vzniklým z vadného plnění (srov. §324 odst. 3 obch. zák.).
Jestliže se účastníci v soudy citovaných částech smlouvy od povinnosti zhotovitele řádně ukončit dílo stanovené v §554 odst. 1, větě první, obch. zák. neodchýlili, je třeba z toho dovodit, že předáním předmětu díla s vadami a nedodělky (byť nebránícím jeho užívání) nemohlo dojít současně ke splnění povinnosti zhotovitele řádně ukončit dílo. Na tomto základě je pak třeba i posuzovat otázku vzniku práva žalovaného na smluvní pokutu a účinky jeho následného kompenzačního projevu.
Lze proto uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl v souzené věci naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (a v závislých výrocích o nákladech za řízení před soudy obou stupňů) zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je ve vyhovujícím výroku ve věci samé (a v závislém výroku o nákladech řízení mezi účastníky) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu