ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.43.2006.1
sp. zn. 32 Odo 43/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Dagmar Novotné ve věci žalobkyně P. a.s., proti žalované A. CZ s.r.o., o zaplacení částky 2 737 001 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 36 Cm 113/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2005 č. j. Ncp 1631/2005-60, takto:
Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2005 č. j. Ncp 1631/2005-60 se zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. září 2005 č. j. Ncp 1631/2005-60 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 113/2005 jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. Současně poučil účastníky, že proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítla, že Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“) měl rozhodnout nikoliv o tom, který stupeň soudu je příslušný k projednání věci, nýbrž o tom, zda je Krajský soud v Hradci Králové místně příslušným soudem.
V posuzované věci rozhodoval vrchní soud o věcné příslušnosti soudu postupem podle §104a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když řízení bylo zahájeno u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích. Podle §104a odst. 2 o. s. ř. má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popř. soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednávání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle §104a odst. 5 o. s. ř. obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení.
Usnesení vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu je přitom konečné (nelze proti němu podat odvolání, dovolání ani žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost) a závazné ve výroku o určení, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni; znamená to mimo jiné, že v dalším řízení (včetně řízení odvolacího nebo dovolacího ) nemůže být otázka věcné příslušnosti znovu důvodně nastolena.
Žalobkyně své podání proti předmětnému rozhodnutí vrchního soudu označila jako dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu lze, pokud to zákon připouští, napadnout dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.). Rozhodnutí vrchního soudu vydané podle §104a o. s. ř. je však rozhodnutím konečným a nelze proti němu, jak výše uvedeno, podat žádný opravný prostředek, přičemž vrchní soud současně nemá při uvedeném rozhodování postavení soudu odvolacího ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř.; v důsledku toho není dána ani funkční příslušnost Nejvyššího soudu k projednání odvolání proti tomuto rozhodnutí vrchního soudu. Občanský soudní řád přitom pro takovou situaci neupravuje funkční příslušnost ani jiného než Nejvyššího soudu, schází tak základní podmínka řízení ve smyslu §104 odst. 1 věty první o. s. ř. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto pokud je dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu podáno, je třeba řízení o něm podle §243c odst. 1 ve spojení s 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. února 2006
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu