ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.499.2004.1
sp. zn. 32 Odo 499/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce T. H., proti žalované B. p. V. s.r.o., o vrácení vzájemného plnění ze smlouvy o dílo a náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 10 C 76/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2003 č. j. 29 Co 579/2003-301, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2003 č. j. 29 Co 579/2003-301, pokud jím byl výrokem pod bodem II změněn výrok pod bodem II rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. května 2003 č. j. 10 C 76/2001-247 tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 77 863 Kč s 8% úrokem z prodlení p.a. od 16. července 2001 do zaplacení, se zamítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 665 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. J. M., advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 29. května 2003 č. j. 10 C 76/2001-247 uložil žalované zaplatit žalobci částku 1 579 757 Kč s 8% úrokem z prodlení od 16. 7. 2001 do zaplacení a částku 268 806,30 Kč (výrok pod bodem I), do částky 77 863 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok pod bodem II), uložil žalobci vydat žalované odstraněné části stavby domu popsané v rozsudku, tedy materiál odstraněný ze stavby v hodnotě 41 259 Kč a moravskou tašku značky BRAMAC v hodnotě 36 604 Kč (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body IV a V). Soud prvního stupně zjistil. že účastníci uzavřeli 1. srpna 2000 podle §536 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) smlouvu o dílo, v níž se žalovaná zavázala zhotovit projekt a provést pro žalobce stavbu rodinného domku na pozemku ve vlastnictví žalované (správně žalobce) za cenu dohodnutou podle rozpočtu ve výši 3 162 153 Kč; z této ceny uhradil žalobce žalované formou záloh celkem částku 1 905 398 Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto dokončení a předání díla do 6 měsíců od zahájení prací (tj. do 13. května 2001); v oddíle XI smlouvy byly sjednány podmínky pro odstoupení od smlouvy tak, že strany jsou oprávněny odstoupit od smlouvy v případě podstatného porušení smluvních povinností, za něž se považuje mj. prodlení zhotovitele se splněním termínu dokončení díla o více jak 30 kalendářních dnů. Dále zde bylo sjednáno, že práce zhotovitele, které vykazují již v průběhu provádění nedostatky nebo odporují smlouvě, musí zhotovitel nahradit bezvadnými pracemi. Pokud zhotovitel neodstraní tyto vady v dohodnuté lhůtě a neučiní ani po opětovné výzvě objednatele opatření směřující k nápravě, má objednatel právo odstoupit od smlouvy. Smlouvu o dílo bylo možno měnit pouze písemně, přičemž v této formě ke změně smlouvy nedošlo. Za změnu smlouvy nelze považovat záznam zhotovitele na listu 048212 stavebního deníku z kontrolního dne. Žalobce odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 19. června 2001 z důvodu nedodržení termínu provedení díla a z důvodu neodstranění vad díla, které žalobce opakovaně reklamoval ve stavebním deníku - šlo o vadu základové desky, která byla odstraněna pouze částečně a existovala i v době odstoupení od smlouvy a vadu hydroizolace po obvodové zdi provedenou v rozporu s projektem. Kromě toho stavba domu i garáže vykazovala oproti projektu podstatnou odchylku ve výškovém uspořádání, přičemž u této vady žalovaný nezvažoval odstranění vady řádným způsobem, ale navrhoval žalobci estetické řešení optickým snížením stavby tak, že by fasádu domu barevně upravil příčným pruhováním a dále tím, že by zajistil nastavení krokví, čímž by došlo k prodloužení střechy. Přesné datum, kdy žalovaná tento dopis obdržela, není známo, je však nesporné, že odstoupení od smlouvy jí bylo doručeno, neboť na to reagovala svým dopisem ze dne 9. července 2001. Soud prvního stupně shledal odstoupení od smlouvy ze strany žalobce v souladu se smlouvou [oddíl XI, odstavec 1.a) a 1.b)] a s obchodním zákoníkem, když dílo nebylo dokončeno a předáno ani do třiceti dnů ode dne 13. května 2001 a vykazovalo vady, které nebyly odstraněny ani po opakované výzvě žalobce. Žalobce prostřednictvím svého stavebního dozoru kontroloval způsob provádění díla, opakovaně upozorňoval na zjištěné nedostatky, požadoval jejich odstranění, přičemž žalovaná vytčené závady v přiměřené lhůtě neodstranila a smluvní ujednání ignorovala. Žalobce tedy postupoval podle §550 ObchZ, podle něhož je objednatel oprávněn kontrolovat provádění díla. Zjistí-li objednatel, že zhotovitel provádí dílo v rozporu se svými povinnostmi, je objednatel oprávněn dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil vady vzniklé vadným prováděním díla a dílo prováděl řádným způsobem. Jestliže zhotovitel díla tak neučiní ani v přiměřené lhůtě mu k tomu poskytnuté a postup zhotovitele by vedl nepochybně k podstatnému porušení smlouvy (§345 odst. 2 ObchZ), je objednatel oprávněn od smlouvy odstoupit. Při posouzení vad díla vycházel soud prvního stupně z obecné definice vad, která je dána ustanovením §560 ObchZ, podle kterého má dílo vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. V dané věci zanikl odstoupením od smlouvy závazek z důvodu, za který žalobce jako objednatel neodpovídá, a podle §544 ObchZ mu tak vznikla povinnost uhradit žalované jako zhotoviteli díla to, oč se zhotovováním věci obohatil, to znamená cenu materiálu, který se stal součástí zhotovované věci. Soud prvního stupně na základě skutkového zjištění o výši ceny části zhotoveného díla užívané objednatelem, jež učinil na základě znaleckého posudku a shodného tvrzení stran, zavázal žalovanou vrátit žalobci částku 1 579 757 Kč (žalobce zaplatil žalované na cenu díla zálohu ve výši 1 905 398 Kč, přičemž pro objednatele jsou využitelné stavební práce a materiál v hodnotě 247 778 Kč). Žalobce má podle závěru soudu prvního stupně také nárok na náhradu nákladů, které vynaložil na konečnou úpravu základové desky a na odstranění vad díla. Jedná se o částku ve výši 268 806,30 Kč, která představuje náhradu škody ve smyslu §436 odst. 4 ObchZ.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. prosince 2003 č. j. 29 Co 579/2003-301 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I, III, IV a V potvrdil, změnil tento rozsudek ve výroku pod bodem II tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 77 863 Kč s 8% úrokem z prodlení od 16. 7. 2001 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se v podstatě i s jeho právními závěry vycházejícími z podřazení smluvního vztahů účastníků pod §536 a násl. ObchZ. Taktéž odvolací soud shledal odstoupení od smlouvy učiněné žalobcem jako postup odpovídající smluvním podmínkám i zákonné úpravě. Obsah práva žalobce jako věřitele odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy dané ustanovením §345 odst. 1 ObchZ byl podle závěru odvolacího soudu dostatečně určitě vymezen v oddílu XI smlouvy o dílo, podle jejíhož oddílu 1.a) bylo za podstatné porušení smlouvy chápáno prodlení žalované jako zhotovitele se splněním termínu dokončení díla o více jako 30 kalendářních dnů. Právo žalobce jako objednatele odstoupit od předmětné smlouvy bylo v uvedené smlouvě sjednáno také v článku 1.b) pro případ, že práce zhotovitele budou již v průběhu provádění díla vykazovat nedostatky, které i po opětovné výzvě zhotovitel neodstraní. K naplnění uvedených podmínek pro odstoupení od smlouvy v dané věci skutečně došlo, když dílo mělo být předáno a převzato 13. května 2001, což se nestalo, a dílo vykazovalo vady uvedené ve stavebním deníku, které nebyly do data odstoupení od smlouvy odstraněny. Listinu ze dne 7. 3. 2001, v níž je konstatováno nedodržení technologických postupů a nedodržení harmonogramu stavby, nelze považovat za změnu termínu dokončení stavby. V listině je pouze konstatováno, že harmonogramy budou předloženy v dubnu a hovoří se zde pouze o předpokládaném termínu. Došlo tak k podstatnému porušení smlouvy zhotovitelem a žalobce jako objednatel odstoupil od smlouvy po právu. V případě odstoupení od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy a strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí. Vrací-li strana, která odstoupila od smlouvy, plnění, má podle §351 odst. 2 ObchZ nárok na úhradu nákladů s tím spojených. Odstoupením smlouva zaniká k okamžiku účinnosti odstoupení, v daném případě nejpozději ke dni 9. července 2001. K odstoupení od smlouvy došlo za situace, kdy byla poskytnuta část plnění. Toto plnění bylo nutno vypořádat. K této otázce byl vypracován znalecký posudek ke stavu stavby ke dni 31. srpna 2001. Žalobci byla rovněž přiznáno právo na náhradu škody. Výše škody odpovídá nákladům na odstranění vadného díla a konečnou úpravu základové desky. Pochybení soudu prvního stupně shledal odvolací soud pouze ve výroku o zamítnutí žaloby do částky 77 863 Kč, neboť soud žalobci současně uložil vydat žalované materiál odstraněný ze stavby v částce 41 259 Kč – desky CETRIS a v hodnotě 36 604 Kč – tašky BRAMAC.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ], které spatřuje v posouzení otázky oprávnění objednatele odstoupit od smlouvy o dílo a žádat vrácení plné ceny díla oproti vrácení části předmětu díla, který byl zničen. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně vyhodnotil zápis z jednání ze 7. 3. 2001 (č. l. spisu 27), kterým byl podle jejího názoru sjednán nový termín dokončení a předání díla na červenec 2001. Dále namítla, že odvolací soud pochybil v tom, že nepřihlédl ke skutečnosti, že žalobce svým jednáním znemožnil žalované odstranit vady díla ve lhůtě jím stanovené (12. 6. 2001), když ještě před uplynutím lhůty k odstranění vad jí znemožnil přístup na staveniště (dne 11. 6. 2001) a tím jí znemožnil dokončit dílo v dohodnutém termínu červenec 2001. Žalobce tedy nebyl oprávněn odstoupit od smlouvy. V rozporu s §544 odst. 1 ObchZ je také závěr odvolacího soudu, že žalovaná je povinna převzít demolovaný stavební materiál oproti své povinnosti vrátit žalobci veškeré uhrazené zálohy na cenu díla a zaplatit mu i náklady na demolici stavby. Soud prvního stupně svůj závěr, který převzal i soud odvolací, že žalovaná jako zhotovitlka má právo pouze na náhradu materiálu, který se stal součástí stavby, neopřel o žádné zákonné ustanovení, a to z toho důvodu, že takové neexistuje. Odstraněním hrubé stavby došlo k zániku hodnoty, které se žalobci na základě smlouvy o dílo od žalované dostalo. Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl tak nastolen stav, kdy žalobce zůstal i nadále v rozporu s §457 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) bezdůvodně obohacen, a to proto, že hodnota materiálu vráceného žalované je v porovnání s hodnotou hrubé stavby zhotovené dovolatelkou podle smlouvy o dílo žalobci mizivá. V průběhu soudního řízení nebylo prokázáno, že stavební materiál a části nějaké dřevostavby předkládané žalobcem jako plnění vzájemného závazku pocházejí ze stavby prováděné žalovanou. Naopak bylo prokázáno, že část stavby, která byla svévolně zdemolována žalobcem, byla zničena či odcizena a že stavební materiál a části nějaké dřevostavby v žádném případě nemohou být použity ke stavebním účelům. Odvolací soud tedy nepostupoval podle §544 odst. 1 ObchZ, podle něhož měla žalovaná právo na úhradu toho, o co se žalobce obohatil, a to byla hodnota hrubé stavby. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k novému rozhodnutí ve věci.
Žalobce ve vyjádření k dovolání odmítl názor dovolatelky, že by sepsáním listiny ze dne 7. 3. 2001 došlo k dohodě o změně termínu dokončení stavby. K tomu mohlo dojít pouze formou písemného dodatku ke smlouvě o dílo a takový dodatek uzavřen nebyl. Od smlouvy žalobce odstoupil v souladu s §550 ObchZ i smlouvou o dílo – jejím bodem 1.a) a 1.b) článku XI, když nebyl ze strany dovolatelky dodržen termín předání díla nejpozději do 13. června 2001, tzn. 13. května + 30 dnů a současně bylo dílo prováděno v rozporu s projektovou dokumentací. Dovolatelka tím porušila svůj závazek ve stanoveném termínu dokončit a předat žalobci sjednané dílo, když toto dílo nemělo vlastnosti stanovené smlouvou a projektovou dokumentací. K otázce vypořádání vzájemných plnění po zániku smlouvy o dílo odkázal žalobce na znalecký posudek, který byl vypracován ke stavu stavby k 31. 8. 2001, jímž byla zjištěna cena rozestavěného rodinného domu, resp. toho, co bylo zbudováno, což byla nosná konstrukce. Jednotlivé prvky, které bylo možno demontovat, pak byly uskladněny, znalcem dvakrát prohlédnuty a jím potvrzeno, že se jedná o díly z předmětu díla. Odstranit nebylo možno pouze základní desku stavby, kterou bylo nutno navíc opravit. Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání mimo část napadající měnící výrok odvolacího soudu co do výše 77 863 Kč s příslušenstvím, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., směřuje proti rozhodnutí, proti němž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Odvolací soud vyšel z §550 ObchZ, podle kterého je objednatel oprávněn kontrolovat provádění díla a zjistí-li, že zhotovitel provádí dílo v rozporu se svými povinnostmi, je oprávněn dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil vady vzniklé vadným prováděním a dílo prováděl řádným způsobem. Jestliže zhotovitel díla tak neučiní ani v přiměřené lhůtě k tomu poskytnuté a postup zhotovitele by vedl nepochybně k podstatnému porušení smlouvy (§345 odst. 2 ObchZ), je objednatel oprávněn odstoupit od smlouvy. Odvolací soud dále vyšel ze smlouvy o dílo uzavřené mezi stranami, podle jejíhož článku XI si strany sjednaly, že jsou oprávněny od smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení smluvních povinností. Za podstatné porušení smlouvy se považuje prodlení zhotovitele se splněním termínu dokončení díla o více než 30 kalendářních dnů a dále je za podstatné porušení smlouvy považováno vadné provádění díla a neodstranění vad v dohodnuté lhůtě ani po opětovné výzvě. K námitce dovolatelky, že podle listiny ze dne 7. března 2001 došlo mezi účastníky k dohodě o prodloužení termínu dokončení a předání díla na červenec 2001, učinil odvolací soud závěr, že listinu nelze považovat za změnu termínu dokončení stavby vzhledem k tomu, že pokud by došlo ke změně termínu dokončení stavby, muselo by tak být učiněno formou písemného dodatku ke smlouvě o dílo, tak jak je sjednáno v článku XII smlouvy o dílo a nikoliv pouhým konstatováním, že nebyly dodrženy technologické postupy a harmonogram stavby a že nový harmonogram bude předložen v dubnu. Pokud je v této listině zmiňován termín dokončení díla, je označen pouze jako předpokládaný termín. S tímto názorem se dovolací soud ztotožňuje, jako dohodu o změně termínu dokončení díla nelze předmětný dokument posoudit ani při použití výkladových pravidel stanovených v §266 ObchZ.
Odvolací soud nepochybil ani ve svém dalším závěru. Strany si ve smlouvě (oddíl IV bod 1.3/) sjednaly, že dílo bude dokončeno a předáno do šesti měsíců od zahájení prací (v případě zahájení stavby v měsících prosinec, leden nebo únor měl zhotovitel právo lhůtu na dokončení a předání díla posunout o dva měsíce). Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně byly stavební práce zahájeny dne 13. listopadu 2000. Dílo tedy mělo být dokončeno a předáno do 13. května 2001. Za podstatné porušení smlouvy ve smyslu oddílu XI bodu 1.a) je proto nutno považovat stav, kdy dílo nebylo dokončeno a předáno do 13. června 2001, tzn. sjednaný termín dokončení a předání díla - 13. květen 2001 plus 30 kalendářních dnů podle uvedeného ustanovení smlouvy o dílo. Dílo v tomto termínu provedeno nebylo. Pokud tedy žalobce od smlouvy odstoupil dopisem z 19. června 2001, který byl dovolatelce doručen nejpozději 9. července 2001, učinil tak v souladu s §345 ObchZ a smlouvou o dílo pro podstatné porušení smlouvy. I kdyby totiž dílo nevykazovalo žádné vady, bylo toto porušení smlouvy dostačujícím důvodem k odstoupení od smlouvy. Pokud dovolatelka namítá, že jí žalobce znemožnil dokončit dílo ve smluveném termínu, neboť jí dne 11. června 2001 zakázal přístup na staveniště, je nutno konstatovat, že podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, jež učinil na základě listinného důkazu - znaleckého posudku znalce V. B., znaleckého posudku zpracovaného společností s ručením omezeným D. s., zápisů ve stavebním deníku, videozáznamu provedeného žalobcem a fotografií rozpracovaného díla byly k tomuto datu provedeny práce v rozsahu 20 – 30 %, přičemž tyto práce navíc vykazovaly shora označené vady. Konkrétně byly provedeny základy a základová deska bez izolace proti zemní vlhkosti, byl rozpracován obvodový plášť stavby, stropní konstrukce, krov, hrubé rozvody a kanalizace procházející základy. Z tohoto zjištění vyplývá nepochybný závěr, že za dva dny, tj. od 12. 6. 2001 do 13. 6. 2001, nebylo možno stavbu řádně dokončit a předat žalobci. Námitka žalované, že jí žalobce znemožnil dokončit dílo ve sjednaném termínu červenec 2001, je tedy neopodstatněná. Závěr odvolacího soudu, že žalobce oprávněně odstoupil od smlouvy, je tedy správný, přičemž dovolací soud již nemusel zkoumat, zda kromě tohoto důvodu existoval i další důvod k odstoupení od smlouvy podle oddílu XI bodu 1.b) smlouvy, tj. existence vad díla, jež by nebyly v průběhu výstavby odstraněny ani po opakované výzvě objednatele ve smyslu tohoto ustanovení smlouvy.
Dovolatelka dále napadá rozsah plnění, které je podle napadeného rozsudku po zániku smlouvy o dílo povinna vrátit žalobci, neboť má za to, že žalobce zůstává i nadále bezdůvodně obohacen, což hodnotí jako stav v rozporu s §457 ObčZ.
Tento názor dovolatelky rovněž není opodstatněný.
Podle ustanovení §351 odst. 1 ObchZ zanikají odstoupením od smlouvy všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy, ani smluvních ustanovení týkajících se volby práva nebo volby tohoto zákona podle §262, řešení sporů mezi smluvními stranami a jiných ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle §502 ObchZ. Vrací-li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má nárok na úhradu nákladů s tím spojených.
Není-li možné plnění vrátit (navrátit v předešlý stav), aplikuje se ustanovení §544 odst. 1 ObchZ, podle něhož má-li ke zhotovované věci vlastnické právo objednatel a věc nelze vzhledem k její povaze vrátit nebo předat zhotoviteli, je objednatel povinen uhradit zhotoviteli to, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil, jestliže závazek zanikl z důvodu za který objednatel neodpovídá (jak je tomu v dané věci).
V daném případě byla předmětem smlouvy o dílo uzavřené mezi stranami stavba rodinného domu s příslušenstvím. Dovolatelce je třeba dát za pravdu, že tuto stavbu žalované vrátit nelze; při vypořádání plnění vzniklého v důsledku stavebních prací je proto nutno při stanovení rozsahu peněžité náhrady, kterou je povinen poskytnout ten, pro něhož byly stavební práce provedeny, vyjít z toho, o co se obohatil. Není přitom rozhodující, jakou hodnotu pozbyl ten, kdo stavební práce prováděl, ale o kolik se zvýšil majetek povinného. Odvolací soud v této souvislosti správně vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného společností s ručením omezeným D. s., z něhož vyplynulo, že tato hodnota činí 247 778 Kč. Soud poté zúčtoval tuto hodnotu s platbami, jež žalovaná od žalobce obdržela (1 905 398 Kč) a správně dovodil, že žalovaná je povinna žalobci vrátit částku 1 657 620 Kč. Soud prvního stupně i odvolací soud navíc přiznaly žalobci právo na náhradu škody ve výši 268 806,30 Kč, jež odpovídá nákladům na demolici předmětné stavby. I tomuto závěru nelze nic vytknout, neboť pokud podle znaleckého posudku byl zbývající výsledek stavebních prací pro žalovanou nepoužitelný, nelze zpochybnit závěr soudu, že žalobci přísluší náhrady škody odpovídající nákladům na demolici nepoužitelných částí stavby.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III, jímž bylo žalobci uloženo, aby vydal žalované v tomto výroku specifikované odstraněné části stavby a moravskou tašku zn. BRAMAC, dovolání žalované není subjektivně přípustné, neboť tímto výrokem jí nebyla způsobena újma na jejích právech, která by byla odstranitelná tím, že by dovolací soud toto rozhodnutí zrušil. Povinnost žalované vrátit žalobci částku 1 657 620 Kč podle znění výroku rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně není vázána na splnění povinnosti žalobce stanovené v bodu III výroku rozsudku soudu prvního stupně; částka, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci odpovídá hodnotě žalobcem poskytnutých úhrad po odečtení hodnoty, kterou podle znaleckého posudku žalobce získal provedenými stavebními pracemi.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud nepochybil v právním posouzení věci, napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam; dovolání proto není v části napadající výrok rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ze stejných důvodů neshledal Nejvyšší soud dovolání v části, v níž je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., důvodným. V části, ve které odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III, není dovolání žalované přípustné podle §218 písm. b) o. s. ř.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřujícím proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu týkajícím se náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Ustanovení §237 o. s. ř. zakládá přípustnost dovolání jen proti usnesení ve věci samé a ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání v této části proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2, věty před středníkem, odst. 5 ,věty první, a §218 písm. b) a c) o. s. ř. v části, ve které směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém jím byl výrokem pod bodem II změněn výrok pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 77 863 Kč s 8% úrokem z prodlení p.a. od 16. července 2001 do zaplacení, zamítl, ve zbývajícím rozsahu toto dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 15 590 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně 30. května 2006
JUDr. Zdeněk D e s, v. r.
předseda senátu