ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.761.2003.1
sp. zn. 32 Odo 761/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce A. R., proti žalované B. , spol. s r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 126 175 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 236/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2003 č. j. 10 Co 51/2003 - 206, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2003 č. j. 10 Co 51/2003 – 206 a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. listopadu 2002 č. j. 15 C 236/2001 - 177 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 29. listopadu 2002 č. j. 15 C 236/2001 - 17 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 126 175 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 4. 10. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná jako vlastnice objektu v K. V., ul. 5. k. č. 9 se se žalobcem dne 11. 9. 1995 předběžně dohodla na pronájmu nebytových prostor v předmětném objektu. Žalobce na základě souhlasu žalované provedl opravu sklepních prostor, které rekonstruoval na prodejnu, a dále se se žalovanou finančně podílel na vybudování přístavby objektu. Účastníci se dohodli, že náklady vynaložené žalobcem na rekonstrukci sklepních prostor budou postupně odečteny z nájemného, které by v případě uzavření nájemní smlouvy na dobu 5 let platil žalobce žalované. K uzavření nájemní smlouvy však nedošlo a žalobce prodejnu provozoval pouze 3 měsíce. Za provedenou rekonstrukci sklepních prostor zaplatil žalobce částku 126 175 Kč, na kterou vystavil žalované fakturu ze dne 19. 9. 1997. Ze znaleckého posudku Ing. J. L. soud prvního stupně zjistil, že náklady na rekonstrukci sklepních prostor byly vynaloženy účelně, nebyly nadhodnoceny s tím, že hodnota provedených prací byla vyčíslena celkovou částkou 139 550 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není možné provést ohodnocení nemovitosti s přihlédnutím k provedené rekonstrukci, neboť v současné době jsou nebytové prostory ve zcela jiné podobě než byly v době, kdy byla žalobcem rekonstrukce dokončena, a dovodil, že hodnota nemovitosti se zvýšila nejméně o hodnotu provedených prací tak, jak byla znalcem zjištěna, tj. o 139 550 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, který vynaložil náklady na rekonstrukci sklepních prostor, rekonstruované nebytové prostory neužíval, a to nejméně ve výši investic vložených do cizí nemovitosti (§451 obč. zák.).
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. března 2003 č. j. 10 Co 51/2003 - 206 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že nárok žalobce uplatněný žalobou nebyl vypořádán dohodou o narovnání uzavřenou mezi účastníky dne 1. srpna 1997, protože předmětem této dohody nebyl nárok žalobce, který mu vznikl v souvislosti s rekonstrukcí sklepních prostor. Předmětem dohody byly pouze investice žalobce vynaložené v souvislosti s přístavbou prodejny, na které se podílel společně se žalovanou. Rozsah bezdůvodného obohacení, vzniklého žalované na základě plnění žalobce bez právního důvodu - investicí vlastních prostředků do věci žalované, posoudil podle §458 odst. 1 obč. zák. tak, že v posuzovaném případě musí být poskytnuta peněžitá náhrada (obohacení záleželo ve výkonech), odpovídající výši nákladů, které by bylo potřeba vynaložit na získání stejného plnění. Výše těchto nákladů na rekonstrukci sklepních prostor byla kvalifikovaně vyčíslena znalcem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je tudíž dán dovolací důvod podle §241a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně spatřuje v nesprávném právním posouzení rozsahu bezdůvodného obohacení vlastníka nemovitosti v případě, kdy někdo jiný než vlastník do nemovitosti investoval své prostředky. Podle dovolatelky měl znalec určit zhodnocení nemovitosti, nikoliv rozsah a cenu provedených prací. Odvolací soud rovněž nesprávně vyložil dohodu o narovnání, neboť předmětná dohoda zahrnovala veškeré zhodnocení nemovitosti ve vlastnictví žalované, tedy nejen vypořádání závazků z přístavby, ale i další zhodnocení nemovitosti opravami a úpravami, jež jsou uvedeny v čl. 2 dohody. Pokud rozsah bezdůvodného obohacení spočívá ve zhodnocení nemovitosti oproti předcházejícímu stavu, je třeba dovodit, že čl. 3.3 předmětné dohody, kde je uvedeno „obě strany prohlašují, že si nečiní jakýchkoli dalších vzájemných nároků z předmětných právních vztahů“, obsahuje vypořádání zhodnocení nemovitosti veškerými investicemi žalobce do nemovitosti žalované (včetně rekonstrukce sklepních prostor), tedy nikoli pouze zhodnocení nemovitosti přístavbou. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem, řádně zastoupeným advokátem (srov. §241 o. s. ř.). Zabýval se proto nejprve otázkou, zde je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná, neboť odvolací soud nezrušil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně pro jiný názor v posuzované věci, ale pro procesní nedostatky, kterých se soud prvního stupně dopustil (Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. října 2001 č. j. 1 Cmo 96/2001 - 119 zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. prosince 2000 č. j. 28 Cm 420/98 - 97, kterým zamítl žalobu, a věc postoupil Okresnímu soudu v Karlových Varech jako soudu věcně příslušnému).
Dovolání je však přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, a to jak procesně, tak hmotněprávních; jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají.
Dovolací soud je podle §242 odst. 3 o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím důvodem /§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./, a to i z hlediska jeho obsahového vymezení v dovolání.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný předpis, než který měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Dovolateka dovozuje, že vlastníku nemovitosti, která byla zhodnocena investicí jiné osoby, vzniká bezdůvodné obohacení v rozsahu zhodnocení nemovitosti oproti předcházejícímu stavu, nikoliv ve výši prostředků investovaných do nemovitosti.
Podle §451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle §458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
Plněním bez právního důvodu mohou být i investice vynaložené na cizí věc (srov. Správu o zhodnocení úrovne rozhodovania súdov SSR vo veciach zodpovednosti za neoprávnený majetkový prospech podle §451 a násl. obč. zák., prejednanej a schválenej občianskoprávnym kolégiom Najvyššieho súdu SSR, Cpj 37/78 z 21. 12. 1978, která byla publikována pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1979), jestliže neexistoval právní důvod (např. smluvní ujednání s vlastníkem apod.), aby někdo jiný než vlastník do věci investoval své prostředky. Vlastníku nemovitosti v tom případě vzniká prospěch v rozsahu, v němž se nemovitost provedenou investicí oproti předchozímu stavu zhodnotila, nikoliv v rozsahu vynaložených investic.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu (správnost skutkových zjištění dovolatelka nenapadá, ta ostatně vzhledem k přípustnosti dovolání - §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - nepodléhají dovolacímu přezkumu), že žalobce provedl ze svých prostředků rekonstrukci skladových prostor a přístavbu k nemovitosti ve vlastnictví žalované, aniž by s ní uzavřel dohodu o provedení investic, případně o povinnosti vlastnice k náhradě výdajů. Soudy obou stupňů pak nesprávně dovodily, že rozsah vydání bezdůvodného obohacení spočívá v rozsahu investic - nákladů žalobce do rekonstrukce sklepních prostor nemovitosti žalované.
Smyslem zákonné úpravy bezdůvodného obohacení je poskytnout ochranu tomu, kdo pozbyl (za zákonem stanovených podmínek) určité majetkové hodnoty. Zákon však nepočítá s tím, že by je měl dostat zpět v plném rozsahu, ale pouze v takové výši, o kterou se jimi obohatil jiný subjekt. Není tedy rozhodující, jakou hodnotu pozbyl oprávněný (z bezdůvodného obohacení), ale o kolik se tím zhodnotil majetek povinného.
Pokud podle §458 odst. 1 obč. zák. má být vydáno „vše co bylo nabyto“, má tím zákon na mysli vše, co bylo povinným získáno (nikoli to, co bylo oprávněným vydáno).
V daném případě proto žalobce nemůže požadovat to, co do domu žalované vložil, tedy hodnotu investic, jak dovodily soudy obou stupňů, nýbrž to, oč se těmito investicemi při rekonstrukci sklepních prostor zvýšila hodnota nemovitosti žalované. Pouze v tomto rozsahu se žalovaná bezdůvodně obohatila a do dané výše je povinna takovéto bezdůvodné obohacení žalobci vydat - v daném případě poskytnutím peněžité náhrady. Zhodnocení nemovitosti k okamžiku, kdy k tomuto zhodnocení (zlepšení kvality či charakteru věci) došlo, tedy kdy se majetkový stav vlastníka zvýšil o hodnotu odpovídající zvýšení hodnoty věci, je možné zjistit, i když v současné době je nemovitost ve zcela jiné podobě než v době, kdy byly rekonstrukční práce žalobcem provedeny. Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení odvolacím soudem i soudem prvního stupně je nesprávné. Tím je naplněn jak dovolací důvod podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., tak i podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §237 odst. 3 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelka ve svém dovolání dále namítala, že dohodou o narovnání byl nárok žalobce, uplatněný touto žalobou, vypořádán. Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s právním závěrem odvolacího soudu, že tato dohoda nemohla vypořádat nároky žalobce vzniklé v souvislosti s rekonstrukcí sklepních prostor nemovitosti žalované. Předmět dohody je vymezen v bodě 2 tak, že odkazuje na bod 1.1., ze kterého vyplývá, že řeší sporné nároky, které vznikly v souvislosti se stavebními pracemi (charakteru oprav a úprav) na přístavbě prodejny žalovaného, a že tyto práce byly provedeny na základě stavebního povolení. Bod 2.1 dále odkazuje na fakturu, která neobsahovala náklady spojené s rekonstrukcí sklepních prostor, nýbrž nároky vzniklé žalobci v souvislosti s přístavbou. Právní posouzení dohody o narovnání odvolacího soudu je správné.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil podle §243b odst. 3 o. s. ř. i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. října 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu