ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.826.2004.1
sp. zn. 32 Odo 826/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce L.K., proti žalované P.S. a.s., o 1 604 084,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 54/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2002, č.j. 9 Cmo 315/2002-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. E.M., advokátky se sídlem v P.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. listopadu 2001, č.j. 36 Cm 54/99-39, výrokem I. zamítl žalobu na zaplacení částky 1 604 084,60 Kč s příslušenstvím, výrokem II. zamítl vzájemný návrh žalované o zaplacení 20 000 Kč a dalšími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 7. listopadu 1997 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění pro případ poškození nebo zničení věci živelnou událostí. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva je ve smyslu §39 občanského zákoníku neplatná, neboť odporuje svými účinky a účelem zákonné úpravě pojištění (§788 a násl. občanského zákoníku, platného ke dni uzavření smlouvy- dále jen obč. zák.), když není možné plnit z pojistné smlouvy žalobci, který není vlastníkem v pojistné smlouvě uvedené a požárem zničené nemovitosti, a předmětná pojistná smlouva nesplňuje náležitosti smlouvy ve prospěch třetí osoby. Na tento závěr neměla vliv ani soudem zjištěná skutečnost, že žalovaná při uzavření pojistné smlouvy porušila povinnost stanovenou v §415 obč. zák. tím, že si nepočínala tak, aby nedocházelo ke škodám, když vědomě uvedla jako vlastníka předmětu pojištění žalobce, ačkoliv jím nebyl. Vzájemný návrh žalované zamítl s ohledem na žalobcem vznesenou námitku promlčení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. listopadu 2002, č.j. 9 Cmo 315/2002-58, potvrdil odvoláním napadený zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně a zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že pokud požárem zničený objekt nebyl v době této živelné události ve vlastnictví žalobce, nemohla se uzavřená pojistná smlouva stát základem nároku žalobce na zaplacení pojistného plnění. Neztotožnil se s názorem soudu I. stupně o neplatnosti žalobcem předložené pojistné smlouvy, podle mínění odvolacího soudu není vyloučeno uzavírání pojistných smluv o pojištění věcí, které pojištěný v době uzavírání pojistné smlouvy ještě nenabyl do vlastnictví, ale u kterých lze právem předpokládat, že v časově krátké době se stanou vlastnictvím pojištěného. Shodl se soudem I. stupně, že předložená pojistná smlouva nesvědčí o ujednání pojištění ve prospěch třetího (vlastníka nemovitosti) a uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno o existenci pojistné smlouvy jako základu uplatněného nároku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, jestliže vychází z nesprávného právního posouzení věci a je v rozporu s hmotným právem upravujícím pojištění v době uzavření smlouvy. Dovolatel poukazuje, že podle tehdy platného §787 a násl. obč. zák. předmětná pojistná smlouva obsahovala všechny potřebné náležitosti, byla uzavřena v písemné formě, byl sjednán předmět plnění a oběma účastníkům bylo známo, že pojištěný není vlastníkem předmětu pojištění. Domnívá se, že mu nemůže být k tíži, že pojistitel porušil svoji povinnost, když uvedl do pojistné smlouvy jako vlastníka osobu žalobce, který vlastníkem nebyl. Předmětem dohody účastníků bylo jednoznačně ujednání, že plnění v případě vzniku pojistné události dostane pojištěný a nikoliv stávající vlastník pojištěného objektu. Jestli tedy žalobce jako pojištěný řádně platil pojistné, má právo na pojistné plnění. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla zamítnutí dovolání s tím, že oba soudy rozhodly správně, přičemž zdůraznila, že podle Všeobecných pojistných podmínek, oddílu III., bodu 1 a 2, které byly součástí předmětné pojistné smlouvy, se pojištění vztahuje na věci, jejichž vlastníkem je pojištěný, nebo na věci cizí, je-li to ujednáno v pojistné smlouvě. Při sjednávání pojištění si žalobce byl vědom, že stane-li se vlastníkem nemovitosti, což se mělo stát záhy po sjednání pojištění, obdrží pojistné plnění při pojistné události, nestane-li se však vlastníkem, nebude mít na pojistné plnění nárok. Přes tuto vědomost, že není dosud vlastníkem pojišťovaných věcí, žalobce smlouvu uzavřel, žalované není tedy zřejmé, z jakého titulu se domáhá žalobce plnění.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, potvrdil-li rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud správně uzavřel, že smlouva je neplatná podle §39 obč. zák., protože svými účinky a účelem odporuje zákonné úpravě pojištění (§788 a násl. v tehdy platném znění obč. zák.), jestliže v době uzavření pojistné smlouvy vůle účastníků směřovala k pojištění věcí ve vlastnictví pojištěného, přičemž žalobce vlastníkem pojišťovaných věcí nebyl. Je třeba přisvědčit žalované, že podle Všeobecných pojistných podmínek, oddílu III., bodu 1 a 2, které byly součástí předmětné pojistné smlouvy, se pojištění vztahuje na věci, jejichž vlastníkem je pojištěný, nebo na věci cizí, avšak je-li to ujednáno v pojistné smlouvě. Ani jeden z možných případů ale na daný případ nedopadá.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem (§788 a násl. obč. zák., ve znění platném v době uzavření pojistné smlouvy), a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, není proti němu dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 7 575 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 14. června 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu