ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.873.2004.1
sp. zn. 32 Odo 873/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobkyně S. P. a.s., zastoupené, advokátem, proti žalované S. P. P. a.s. (dříve S. P. a.s.), zastoupené, advokátem, o ochranu obchodní firmy, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 81/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2004, č.j. 3 Cmo 95/2003-100, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v pořadí druhým rozsudkem ze dne 19. prosince 2002, č. j. 22 Cm 81/99-82, žalované uložil změnit svoji obchodní firmu nahrazením slova „S….“ jiným slovem nebo jinými slovy a podat u příslušného rejstříkového soudu návrh na zápis změněné obchodní firmy (první výrok), jakož i zaplatit žalobkyni náklady řízení (druhý výrok). Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. ledna 2002, č.j. 3 Cmo 394/2000-54, zrušil v pořadí jeho první rozsudek ze dne 17. dubna 2000, č.j. 22 Cm 81/99-26, a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2004, č.j. 3 Cmo 95/2003-100, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalovaná je povinna změnit svou obchodní firmu jejím doplněním nejméně o jedno dvouslabičné slovo, žalobu v rozsahu požadavku na nahrazení slova „S….“ zamítl a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (první věta výroku). Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů žádnému z účastníků (druhá věta výroku).
Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, byť z jiných důvodů než v něm uvedených. Ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně byla do obchodního rejstříku zapsána dne 1. dubna 1992 pod obchodní firmou (tehdy obchodním jménem) S…. P. a.s., IČ … a žalovaná byla do téže evidence zapsána dne 1. května 1992 pod obchodní firmou (tehdy obchodním jménem) S….. P. a.s. Dále bylo skutkově zjištěno, že v roce 1999 S…. P. a.s. změnila obchodní firmu (dále též jen „firma“) na S…. G. a.s. z důvodu, že vkladem části podniku založila obchodní společnost S…. P. a.s., IČ … s tím, že původní firmu převedla na tuto nově založenou společnost, jež byla do obchodního rejstříku zapsána dne 31. srpna 1999. Žalovaná, jež byla do obchodního rejstříku zapsána později než právní předchůdkyně žalobkyně, je sice právní nástupkyní státního podniku S…. P., který byl do uvedené evidence zapsán již v roce 1990, ten však firmu na žalovanou nepřevedl, ponechal si ji a existuje jako tzv. zbytkový státní podnik do doby vyřízení restitučních nároků.
Odvolací soud vyšel z ustanovení §10 odst. 1 obchodního zákoníku v platném znění (dále též jen „obch. zák.“), podle něhož nesmí být obchodní firma zaměnitelná s firmou jiného podnikatele. Pokládaje pro posouzení zaměnitelnosti zapsané obchodní firmy účastníků sporu za rozhodné zjištění, že ve vztahu mezi nimi to byla právní předchůdkyně žalobkyně, která jako první použila v kmeni obchodní firmy slovo S…., se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že obchodní firma žalované oproti starší obchodní firmě právní předchůdkyně žalobkyně (i žalobkyně) požadavek nezaměnitelnosti nesplňuje. Ze znění obou obchodních firem vyplývá, že jejich kmen je zčásti – v dominantním slově S…. totožný, přičemž zde není výrazněji rozlišující prvek, za který nelze považovat uvedení sídla žalované ve znění obchodní firmy. Za této situace se jedná o závadný stav, a žalobkyně se proto právem domáhá jeho odstranění postupem podle §12 obch. zák.
Za právně nerozhodnou pro posouzení žalobního nároku odvolací soud označil částečnou shodu předmětu podnikání obou účastníků řízení, neboť §10 odst. 1 obch. zák. již nerozlišuje zaměnitelnost firem účastníků, kteří se setkávají nebo nesetkávají v hospodářské soutěži.
Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož lze sjednat nápravu onoho závadného stavu pouze tím, že žalovaná nahradí ve své firmě slovo S…. jiným slovem nebo slovy. Stav zaměnitelnosti znění firem obou účastníků lze podle odvolacího soudu odstranit i tím, že žalovaná doplní znění své stávající obchodní firmy o další nejméně dvouslabičné slovo tak, aby zákonný požadavek kladený na znění obchodních firem byl splněn. Uvedl, že takový postup je v souladu i s právním závěrem formulovaným Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 1 Odon 5/97, podle něhož je obecný, striktní zákaz používat slovo či slovní kmen v jakékoli podobě a kombinaci neodůvodněně široký, jelikož lze sestavit kombinace slova či kmenu, které zaměnitelné s jiným obchodním jménem nejsou. Podle odvolacího soudu je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobkyně svůj nárok bezprostředně po vzniku závadného stavu neuplatnila a po řadu let ho tolerovala a že žalovaná pod svou firmou obsahující slovo S…. po celé období působila a budovala své postavení na trhu. Proto vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil změnit svou obchodní firmu doplněním minimálně o jedno dvouslabičné slovo a ve zbývající části, pokud šlo o nahrazení slova S…. jiným slovem či slovy, žalobu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Podle názoru dovolatelky není rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se zákonným požadavkem (§10 odst. 1 obch. zák.), aby obchodní firma nepůsobila klamavě. Tvrdí, že dovoláním napadený rozsudek toleruje existenci klamavé obchodní firmy žalované, jelikož ponechání slova S…. v její obchodní firmě i po doplnění o nové dvouslabičné slovo musí u běžného soutěžitele či spotřebitele minimálně vyvolávat mylnou představu o shodné koncernové příslušnosti obou účastníků řízení. Ponechání slova S…. v obchodní firmě žalované je podle dovolatelky v rozporu s ustanovením §11 odst. 6 obch. zák., z něhož dle jejího názoru vyplývá, že obchodní firmy podnikatelů, jejichž podniky nenáleží ke stejnému koncernu, shodné prvky obsahovat nemohou. Jelikož podnik žalované nepatří ke koncernu, jehož součástí je i podnik žalobkyně, nemůže obchodní firma žalované obsahovat dominantní prvek shodný s takovým prvkem, který je součástí obchodní firmy žalobkyně a součástí obchodních firem osob, jejichž podniky spolu se žalobkyní tvoří koncern.
Za nepřípadný dovolatelka označila odkaz odvolacího soudu na v odůvodnění citovaný judikát Nejvyššího soudu s poukazem na to, že je v něm posuzován případ zaměnitelnosti obchodních firem používajících označení „strategie“, tj. označení běžně a obecně používané v mnoha oblastech lidské činnosti, zatímco slovo S…. je specifické označení, jež je typické pro podnikání v oblasti projektové činnosti (jde o zkrácený název dřívějšího S. ú. d. p.). Kromě toho má dovolatelka za to, že odvolacím soudem formulovaný výrok ukládající žalované povinnost doplnit svou obchodní firmu pouze jakýmkoliv dvouslabičným slovem nemůže odstranit závadný stav, neboť si lze představit mnoho takových slov, které žalovaná může použít k doplnění své obchodní firmy, aniž by však tím odstranila zaměnitelnost obou obchodních firem, případně aby vyloučila klamavé působení své obchodní firmy.
V závěru dovolání pak dovolatelka k argumentaci odvolacího soudu namítá, že žádný právní předpis nesnižuje úroveň práva na ochranu obchodní firmy, je-li toto právo uplatněno s odstupem času, jakož i za situace, kdy porušitel právního předpisu po určitou dobu budoval své postavení na trhu jako nositel zaměnitelné a klamavé obchodní firmy.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni – oddíl B, vložka 199 dovolací soud zjistil, že dne 3. listopadu 2004 byla vymazána obchodní firma žalované „S…. P. a.s.“ a téhož dne zapsána její nová obchodní firma „S…. P. P. a.s.“
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je v dané věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.), dovolatelka netvrdila a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Předmětem dovolacího přezkumu bude posoudit, zda odvolacím soudem stanovený způsob odstranění zjištěného závadného stavu v označení (obchodní firmě) žalované naplňuje zákonné požadavky jeho nezaměnitelnosti s firmou žalobkyně a zda netoleruje existenci klamavé obchodní firmy žalované, jak tvrdí dovolatelka.
Podle §8 odst. 1 věty první obch. zák. je obchodní firma (dále jen „firma“) název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku.
Podle §10 odst. 1 věty první obch. zák. nesmí být firma zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě.
Podle §11 odst. 6 obch. zák. firmy podnikatelů, jejichž podniky příslušejí k témuž koncernu (§66a odst. 7), mohou obsahovat shodné prvky, obsahují-li dodatek o příslušnosti ke koncernu a jsou-li dostatečně navzájem rozlišitelné.
S názorem dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu toleruje existenci klamavé obchodní firmy žalované, dovolací soud nesouhlasí. Odvolací soud vyšel správně ze skutečnosti, že v zákoně nelze najít žádnou oporu pro předepsání žalované, které konkrétní slovo má doplnit do kmene své obchodní firmy či z něho vypustit (jak rozhodl soud prvního stupně). To je věcí žalované s tím, že volba jí zvoleného znění obchodní firmy je limitována zákonným požadavkem §10 odst. 1 věty první obch. zák. Jí zvolené znění obchodní firmy tedy nesmí být zaměnitelné s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. Byť odvolací soud žalované neurčil, které slovo (či slova) má doplnit do kmene své obchodní firmy, vycházel z toho, že dostatečně rozlišujícím prvkem, jenž by se měl stát natolik dominantním, aby převážil nad stávající částí, slovem S…., dosud ve znění obchodní firmy žalované dominujícím, nebude slovo jednoslabičné. Tento právní názor odvolacího soudu je s ustanovením §10 odst. 1 obch. zák. zcela v souladu, a proto mu žádné právní pochybení v tomto směru vytknout nelze.
Argumentace dovolatelky ustanovením §11 odst. 6 obch. zák. rovněž neobstojí. Z jeho znění je nepochybné, že toto ustanovení umožňuje (neukládá však povinnost) užívání shodných prvků ve firmách podnikatelů příslušejících do téhož koncernu za situace, kdy obsahují dodatek o příslušnosti ke koncernu a jsou-li navenek dostatečně navzájem rozlišitelné. To znamená, že příslušnost k určitému koncernu dávají podnikatelé najevo dodatkem k obchodní firmě, jenž je uveden za (před) kmenem obchodní firmy. Tento dodatek má stejnou povahu jako dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání u firmy fyzické osoby (srov. §9 odst. 1 větu druhou obch. zák.) nebo dodatek označující právní formu právnických osob (např. a.s., s.r.o., atd.) u jejich firmy (srov. §9 odst. 2 větu třetí obch. zák.). Za situace, kdy obchodní firmy účastníků neobsahují dodatek o příslušnosti k určitému koncernu, není ani důvod takovou příslušnost k určitému koncernu dovozovat ze znění kmene obchodní firmy a ze shodnosti jednoho prvku z víceslovných kmenů obchodních firem účastníků, jak činí dovolatelka. Pokud tedy odvolací soud svým rozhodnutím připustil, aby si žalovaná v kmenu své obchodní firmy slovo S…. ponechala, nelze mu vytýkat, že by postupoval s ustanovením §11 odst. 6 obch. zák. v rozporu, jelikož z tohoto slova, jak bylo shora vysvětleno, příslušnost žalované ke koncernu, do něhož patří žalobkyně, vysledovat nelze.
Taktéž odkaz odvolacího soudu na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Odon 5/97 za nepřípadný nelze označit. Pokud odvolací soud v jeho intencích zvažoval, zda zákonnému požadavku nezaměnitelnosti obchodních firem účastníků vyhoví doplněním kmene obchodní firmy žalované o další slovo (když označení obcí – P., P. k tomu svou shodnou povahou ještě nepostačovalo) s tím, že dosavadní dominantnost prvku S…. potlačí, nepochybil. Význam slov „Strategie“ (podle cit. judikátu) a „S….“ pro kmen obchodní firmy byl totožný a není zde v jejich povaze rozdílu. Dovolatelkou tvrzená specifičnost označení S…. není z hlediska významu tohoto slova pro kmen firmy relevantní. Rozhodným v souzené věci je pouze to, zda nezaměnitelnosti obchodních firem účastníků lze dosáhnout pouze vypuštěním dominujícího prvku ze stávajícího znění obchodních firem (jak rozhodl soud prvního stupně) či zda postačuje doplnění znění obchodní firmy žalované o další slovo. Jestliže odvolací soud při své úvaze, za stavu, kdy znění obchodních firem účastníků již bylo víceslovné a kdy oprávněná (žalobkyně) strpěla po léta užívání stávajícího znění obchodní firmy žalovanou, se přidržel postupu podle citovaného judikátu, pak postupoval správně.
K námitce dovolatelky proti argumentaci odvolacího soudu, že žalobkyně po léta trpěla užívání závadné firmy žalovanou, je třeba uvést, že tato skutečnost byla podle odůvodnění napadeného rozsudku pro rozhodnutí odvolacího soudu jen hlediskem doplňujícím, nikoli rozhodným. Poukázání na uvedený fakt vypovídá pouze o ucelenosti úvahy soudu o možnostech nápravy trvajícího závadného stavu, o tvrzení žalobkyně k intenzitě zásahu, faktickým projevům záměny účastníků, atd. na straně jedné a k tvrzení žalované o dosud pokojném stavu společné existence účastníků a dlouhodobém budování jejího postavení na straně druhé, pro konečné posouzení zákonného nároku žalobkyně a oprávněných zájmů obou účastníků spojených s jejich prosazováním na trhu, a tedy i s jejich obchodní firmou.
Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud svým rozhodnutím, kterým žalované uložil odstranit závadný stav v jejím označení tím, že změní svou obchodní firmu doplněním nejméně o jedno dvouslabičné slovo a v rozsahu požadavku na nahrazení slova S…. žalobu zamítl, postupoval správně, a proto mu žádné právní pochybení, jak činí dovolatelka, vytýkat nelze. Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §142 odst. 1, §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo v části zamítnuto a v části odmítnuto, žalované však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. března 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu