ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.894.2002.1
sp. zn. 32 Odo 894/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně Z. a.s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému E. R., podnikateli, zastoupenému, advokátem, o 114.830,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp. zn. 7 C 301/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. června 2002, č.j. 51 Co 140/2002-94, takto:
Rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 23. listopadu 2001, č.j. 7 C 301/2000-66, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. června 2002, č.j. 51 Co 140/2002-94, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 23. listopadu 2001, č.j. 7 C 301/2000-66, tak, že žalobu o zaplacení částky 114.830,- Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 214.830,- Kč od 10. července 1996 do 26. listopadu 1996 a s 18% úrokem z prodlení z částky 114.830,- Kč od 27. listopadu 1996 do zaplacení, představující nedoplatek ceny díla, zamítl a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud po opakování dokazování smlouvou o dílo ze dne 5. května 1996 včetně listiny označené „základní údaje pro akci M. l. O.“ a fakturou na částku 214.830,- Kč dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, byť z jiných než jím namítaných důvodů. Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle §536 a násl. obchodního zákoníku, v níž se žalobkyně zavázala zhotovit pro žalovaného ve smlouvě specifikované dílo a žalovaný se zavázal uhradit cenu za jeho provedení. Rovněž shodně se soudem prvního stupně posoudil její ujednání v bodu VII.1. o úhradě dílčích faktur s podmínkou jejich předchozího odsouhlasení třetí osobou jako sjednání zálohových plateb vázaných na odkládací podmínku dle ust. §36 odst. 2, věta prvá občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), přičemž za rozhodující shledal vyřešení otázky platnosti uvedené podmínky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nestanovení formy zmíněného souhlasu třetí osoby s fakturou, bližších podmínek a důvodů pro případný nesouhlas, jakož i nemožnost žalobkyně případný nesouhlas rozporovat a domáhat se nápravy, má za následek neplatnost uvedené podmínky pro neurčitost, jakož i pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku. Odvolací soud se se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti uvedené podmínky pro neurčitost neztotožnil, neboť předmětná podmínka, jakožto vedlejší ujednání právního úkonu, všechny požadavky uvedené v ust. §37 odst. 1 obč. zák., tj. včetně určitosti úkonu splňuje. Přisvědčil však tomu závěru soudu prvního stupně, že absence jím vytýkaných nedostatků sjednané podmínky má za následek neplatnost uvedeného ujednání pro rozpor s dobrými mravy dle ust. §39 obč. zák. ve spojení s ust. §3 obč. zák., neboť předmětné ujednání by znamenalo možnost absolutní libovůle osoby, na jejíž souhlas by byla dílčí platba vázána, zda takový souhlas poskytne či nikoli, čímž by byla výrazným způsobem narušena právní jistota účastníků smlouvy.
Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl však odvolací soud k závěru, že neplatnost sjednané podmínky má za následek i neplatnost podmíněné části právního úkonu, tj. té části smlouvy o dílo, která se vztahuje k dohodě o úhradách dílčích faktur za dílčí plnění. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, když v posuzované věci žalobkyně neprokázala, že jí vznikl nárok na úhradu ceny díla, ani to, že by mezi účastníky byla platně sjednána povinnost žalovaného hradit žalobkyni částku odpovídající dílčímu plnění – vypracování projektu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ust. §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Namítla, že odvolací soud dospěl k závěru o neplatnosti podmíněné části právního úkonu, aniž zkoumal, zda lze neplatnou podmínku oddělit od ostatního obsahu právního úkonu. Podle dovolatelky nemůže argumentace odvolacího soudu o neplatnosti podmíněné části právního úkonu v důsledku neplatnosti sjednané podmínky obstát, neboť smlouva o dílo obstojí i bez ujednání o dílčích platbách i s tímto ujednáním, aniž by byly tyto platby jakkoli podmíněny. Při posuzování, zda je při neplatnosti sjednané podmínky neplatná i podmíněná část právního úkonu, je třeba respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vycházejíc z jednání žalovaného, který část úhrady žalobkyni poskytl, bylo podle dovolatelky vůlí účastníků právního úkonu sjednat podmínky úhrady díla tak, že dílo bude placeno na základě dílčích vyúčtování v návaznosti na realizované práce, což je u děl obdobného rozsahu obvyklé. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně stěžejní námitce žalovaného, že žalobkyně nesplnila povinnost, pro kterou by bylo možné dílčí platbu provést, nepřisvědčil, bylo povinností žalovaného, s ohledem na neplatnost podmínky o vázanosti úhrady dílčích faktur na přivolení třetí osoby, žalobkyni dílčí platbu poskytnout.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, přičemž vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady řízení dovolatelka nenamítala a z obsahu spisu se ani nepodávají.
Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou a dovolacímu přezkumu tak podrobil právní závěr odvolacího soudu o neplatnosti podmínkou podmíněné části právního úkonu.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. se jedná v případě, kdy odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Řešení otázky, zda lze neplatnou podmínku oddělit od ostatního obsahu podmíněné části právního úkonu, k níž se tato podmínka vztahuje, má význam pouze tehdy, jde-li v případě ujednání druhé věty bodu VII.1. smlouvy o dílo č. 6/96 ze dne 5. května 1996 uzavřené mezi účastníky (dále též jen „smlouva o dílo“) o podmínku ve smyslu §36 obč. zák.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil bod VII.1. smlouvy o dílo o úhradě dílčích faktur s podmínkou jejich předchozího odsouhlasení jako sjednání zálohových plateb vázaných na odkládací podmínku dle ust. §36 odst. 2, věta prvé obč. zák.
Ustanovení bodu VII.1. smlouvy o dílo zní takto: „Dílčí faktury budou vystavovány v souladu s postupem prací na díle a do maximální výše dle zpracovaného kalendáře technologických etap výstavby, který bude doložen položkovým harmonogramem dodávek strojní technologie. Jejich úhrada je vázána předchozím odsouhlasením ing. O. Ž.“.
Podle §36 odst. 1 obč. zák. lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti vázat na splnění podmínky, přičemž k podmínce nemožné, na kterou byl vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.
Podle §36 odst. 2 obč. zák. je podmínka odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou a podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.
Podmínka je vedlejším ustanovením v právním úkonu, kterým se účinnost právního úkonu, tj. skutečný vznik, změna či zánik subjektivních občanských práv a povinností, činí závislým na skutečnosti, která je subjektům právního úkonu v době jeho učinění neznámá a je pro ně nejistá.
Význam odkládací podmínky spočívá v tom, že právní účinky právního úkonu, tj. subjektivní občanská práva a povinnosti, nastanou až jejím splněním. Do jejího splnění, nesplnění či zmaření existuje stav nejistoty, kdy se neví, zda učiněný právní úkon (který je jinak platný, a závazný a perfektní, a tedy splňuje zákonem stanovené či účastníky smluvené předpoklady svého vzniku, avšak není ještě účinný), nabude vůbec právní účinky. Jakmile se podmínka splní, právní úkon nabude účinnosti, a to od okamžiku splnění podmínky (ex nunc), ledaže bylo stanoveno účastníky úkonu něco jiného. Tehdy je teprve naplněna vůle zamyšlená účastníky právního úkonu. Naproti tomu nesplnění odkládací podmínky má za následek, že právní úkon, který dosud nenabyl účinnosti, této účinnosti již nenabude ani v budoucnu.
Podmínku podle §36 obč. zák., na jejímž splnění závisí účinnost jinak perfektního právního úkonu, je však třeba odlišovat od podmínky, kterou si účastníci právního úkonu sjednají jako předpoklad (náležitost) pro vznik smluvního nároku (subjektivního práva a jemu odpovídající povinnosti), v dané věci pro vznik práva na zálohové platby ceny díla, resp. povinnosti je hradit.
Vedle předpokladu souladu dílčích faktur s postupem prací na díle, jejich maximální výše s doložením harmonogramu dodávek smluvní technologie, si účastníci smlouvy pro vznik povinnosti tyto dílčí faktury hradit sjednali též další podmínku – předchozí odsouhlasení těchto faktur třetí osobou (zástupcem budoucího uživatele). Takto sjednaná podmínka však neodkládá účinnost platně a závazně vzniklého práva na zaplacení záloh (resp. platnou a závaznou povinnost k jejich úhradě), naopak je smluveným předpokladem pro vznik nároku na úhradu záloh.
Lze tedy uzavřít, že předmětné ujednání „úhrada je vázána předchozím odsouhlasením ing. O. Ž..“ pojmové znaky odkládací podmínky vymezené v §36 odst. 1 a 2 obč. zák. nenaplňuje, neboť se jím účinnost žádného právního úkonu ve smyslu tohoto ustanovení neodkládá. Je však třeba je vyložit jako další sjednaný předpoklad pro nárok na zaplacení dílčích faktur vystavovaných v souladu s postupem prací na díle a do maximální výše dle zpracovaného kalendáře technologických etap výstavby, který bude doložen položkovým harmonogramem dodávek strojní technologie.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, dovolací soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta prvá o. s. ř.) podle ust. §243b odst. 2, věty za středníkem, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243 odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu