ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.976.2002.1
sp. zn. 32 Odo 976/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce M. V., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému A. H., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 80 296 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 11 C 301/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2002 č. j. 10 Co 1129/2001-275, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2002 č. j. 10 Co 1129/2001-275, rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 7. srpna 2001 č. j. 11 C 301/96-236, pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 59 774 Kč a pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 16. srpna 2002 č. j. 11 C 301/96-280 se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně - pobočce ve Valašském Meziříčí k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 7. srpna 2001 č. j. 11 C 301/96-236 (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 12. března 1998 č. j. 11 C 301/96-108 Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. února 1999 č. j. 10 Co 1127/98-149 zčásti zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení) uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 59 774 Kč, zamítl návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 20 522 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce jako kupující uzavřel dne 26. 2. 1996 s žalovaným jako prodávajícím kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla značky LIAZ za sjednanou kupní cenu 160 000 Kč. V kupní smlouvě bylo uvedeno, že se jedná o ojeté vozidlo s počtem najetých kilometrů 44 229 a byla na něm provedena generální oprava motoru, po které bylo na vozidle ujeto 5 000 km s tím, že vozidlo nemá vady. Dne 12. 6. 1996 bylo vozidlo pro neschopnost pokračovat v jízdě přijato do opravy, která stála 11 883,70 Kč a posléze k dalším opravám v ceně 50 118 Kč a 16 704,30 Kč. Dne 16. 8. 1996 pak žalobce vytkl žalovanému skrytou vadu motoru, neboť podle znaleckého posudku mělo vozidlo najeto v době poruchy nejméně 200 000 kilometrů a nebyla na něm prováděna žádná generální oprava motoru. V důsledku nadměrného opotřebení motoru došlo k jeho zadření. Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, jež učinil ze znaleckého posudku znalce Ing. J. S., mělo ke dni uzavření smlouvy vozidlo najeto minimálně 150 000 km a na vozidle nebyla provedena generální oprava motoru. Soud prvního stupně věc posoudil tak, že žalobce jako kupující má podle §597 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) právo na přiměřenou slevu ze sjednané kupní ceny, odpovídající povaze a rozsahu vady – zadření motoru, když tato vada dodatečně vyšla najevo a žalovaný jako prodávající žalobce na tuto vadu neupozornil. Příčinou zadření motoru byl stav motoru i vyšší počet najetých kilometrů K tzv. postupnému přidírání motoru docházelo již delší dobu. Reklamaci žalobce posoudil jako včasně uplatněnou podle §599 ObčZ, neboť podle skutkového zjištění dopis žalobce, kterým vytkl vadu automobilu, předala pošta dne 20. 8. 1996 S. M. a ta ho předala přede dnem 26. 8. 1996, tedy před uplynutím šestiměsíční prekluzivní lhůty pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady podle §599 odst. 1 ObčZ, buď žalovanému či jeho manželce. Při určení výše slevy vyšel podle znaleckého posudku Ing. J. S. z rozdílu ceny vozidla bez vytýkané vady a ceny vozidla s vadou. Soud prvního stupně přiznal dále žalobci podle §598 ObčZ právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady, tj. na úhradu cenu znaleckého posudku ve výši 2 390 Kč vypracovaného k posouzení vad automobilu. Co do částky 20 522 Kč žalobu zamítl, neboť tato částka představuje hodnotu, o kterou se opravou cena předmětného vozidla zvýšila, když zároveň tato částka nepředstavuje přiměřenou slevu z ceny vozidla.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. června 2002 č. j. 10 Co 1129/2001-275 potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 59 774 Kč a zrušil výroky o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a taktéž právní hodnocení věci posoudil jako správné. Týká se to zejména včasnosti vytčení vad vozidla žalobcem a také oprávněnosti výše slevy z kupní ceny. Úvaha soudu prvního stupně o tom, že sleva je představována rozdílem tržní ceny vozidla před destrukcí motoru a tržní cenou vozidla s vyčíslenou skrytou vadou motoru, jak byla stanovena znaleckým posudkem, je podle názoru odvolacího soudu odpovídající a nebylo nutno k otázce vyčíslení těchto částek provádět další dokazování.
Usnesením ze dne 16. srpna 2002 č. j. 11 C 301/96-280 pak soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, resp. jeho výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Dovolatel shledal rozpor se spisy především v hodnocení výpovědi svědkyně M., která byla podle dovolatele neurčitá a svědkyně si na doručení zásilky obsahující vytčení vad nevzpomínala. To, že nedošlo k doručení této zásilky, vyplývalo podle dovolatele i ze svědectví svědka S. Dovolatel napadl také skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce vycházel při koupi automobilu jen z údajů ve smlouvě, když ve skutečnosti měl k dispozici protokol o technické kontrole a technický průkaz vozu. Za nesprávné označil dovolatel právní posouzení podstaty vady v napadeném rozsudku. Vadou může být podle jeho názoru pouze stav vozidla v okamžiku prodeje rozdílný od smluvních ujednání, nikoliv to, co se stane s vozidlem za několik měsíců provozu. Oba soudy tak svými chybnými závěry zaměnily odpovědnost za vady prodané věci za záruku, která nebyla v dané věci sjednána. Dovolatel zastává názor, že zadření motoru po čtyřech měsících provozu vozidla není vadou, tou je pouze vyšší počet ujetých kilometrů. Zásadní právní význam spatřuje dovolatel v posouzení právní otázky, jakým způsobem musí být prokázáno doručení vytčení vad, když by se mělo opírat o jasné a konkrétní údaje, nikoliv vycházet z „obdobných“ případů doručení. Za další otázku zásadního právního významu označil výklad jednání žalobce, který byl jako kupující obeznámen se stavem kupované věci a přesto žádal doplnit do smlouvy odlišné údaje, což je v rozporu s dobrými mravy. Dovolatel navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že není dána přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně v daném případě nerozhodl jinak z důvodu vázanosti právním názorem odvolacího soudu ale pouze konkretizoval a upřesnil na základě znaleckého posudku výši požadované náhrady škody. Není dána ani přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pokud se týká otázky doručení zásilky, kterou byly vytčeny vady automobilu, žalobce podotýká, že vytčení vad písemnou formou bylo již opakovanou reklamací žalobce, když před tím reklamoval vady věci osobním jednáním, což je potvrzováno svědky. Pro reklamaci vad věci není přitom stanovena písemná forma. Rovněž svědkyně M. takto doručovala žalovanému doporučený dopis pouze v jednom případě, jinak šlo vždy o poštu obyčejnou. Se stanoviskem žalovaného, jak je prezentováno v dovolání, proto nelze souhlasit. Naopak za pochybnou a účelovou lze pokládat výpověď svědka S. Tvrzené jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy není ničím v důkazním řízení prokazováno, naopak žalovaný ovlivňoval znalce při zpracovávání znaleckého posudku, jak vyplývá z výpovědi znalce před soudem.Vada dané věci je jednoznačně znalci popsána, rovněž tak důsledky, jež tato vada způsobila a jejím vznikem není jednoznačně vyšší počet najetých kilometrů, jak prezentuje žalovaný. Stávající legislativou je otázka vady věci jednoznačně vykládána a nelze souhlasit s tím, že by soudy vdané věci tuto otázku posoudily nesprávně. Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaného bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, se zabýval nejprve otázkou, zda je dovolání přípustné. V případě rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, stanoví občanský soudní řád přípustnost dovolání v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c).
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, neboť soud prvního stupně po zrušení jeho dřívějšího rozsudku odvolacím soudem v novém rozsudku nerozhodl odlišně od svého předchozího rozhodnutí, neboť žalobě opět vyhověl, byť v menším rozsahu přiznaného nároku.
Dovolání je však přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. V daném případě odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem otázku vady předmětného automobilu ve smyslu §597 ObčZ.
Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci.
V dovolacím řízení platí zásada vázanosti dovolacího soudu skutkovými zjištěními, která učinil odvolací soud. Vyplývá to z charakteru dovolacího řízení, které má výlučně přezkumnou povahu. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení proto nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Z tohoto hlediska a také s ohledem na to, že v situaci, kdy je přípustnost dovolání založena podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., není Nejvyšší soud oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami; k námitkám dovolatele, které se týkaly skutkových zjištění odvolacího soudu, Nejvyšší soud nepřihlížel. Jedná se správnost hodnocení výpovědí svědků M. a S. z hlediska skutkového zjištění, kdy byla písemnost žalobce obsahující vytčení vady prodaného automobilu předána žalovanému, resp. jeho manželce.
Dovolací soud poté přistoupil k přezkoumání napadeného rozsudku z hlediska správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že je dána jeho odpovědnost za vadu předmětného automobilu spočívající v zadření motoru, když tato vada nastala až po jeho několikaměsíčním užívání žalobcem.
Při posouzení této otázky je nutno vyjít z ustanovení §499 ObčZ, podle něhož ten, kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady. Na posuzovanou věc se dále vztahuje §597 odst. 1 ObčZ, který stanoví, že pokud dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že kupující má stejná práva, jestliže prodávající kupujícího ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým.
Občanský zákoník pojem vady přímo nedefinuje; zásadně je však nutno za vadu považovat nedostatek takové vlastnosti, která se u věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá a jejíž neexistencí je možnost využití věci podstatně snížena. Při prodeji použité věci je třeba rozlišovat, zda jde skutečně o vadu věci, nebo jen o projev běžného opotřebení. Odpovědnost prodávajícího se vztahuje na vady, které existovaly v době uzavření kupní smlouvy (popř. v době převzetí koupené věci, byla-li sjednána pozdější doba plnění), i když vyšly najevo až dodatečně. Odpovědnost se však nevztahuje na vady, které vznikly později. Není zde totiž zákonná záruka jako při prodeji v obchodě.
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že v kupní smlouvě o prodeji předmětného automobilu bylo uvedeno, že se jedná o ojeté vozidlo se 44 299 najetých kilometrů a že na něm byla provedena generální oprava; okolnost, že posléze došlo k zadření motoru vyžadující opravy a byla zjištěna nepravdivost uvedených údajů ve smlouvě, posoudil odvolací soud podle §597 odst. 1 ObčZ. Právní závěr odvolacího soudu o odpovědnosti žalovaného za vadu vozidla, který na základě uvedených skutkových zjištění odvolací soud učinil, je však částečně nesprávný. Odvolací soud totiž pominul, že vada musí existovat již v době plnění. Takovou vadou byla nepochybně vada spočívající v tom, že vozidlo nemělo najeto 44 229 kilometrů, nýbrž minimálně 150 000 km a nebyla provedena generální oprava jeho motoru, jak ujistil žalovaný v kupní smlouvě žalobce. To však neplatí pro následné zadření motoru vozidla a jeho vyřazení z provozu. K poškození motoru totiž došlo až po době plnění a za toto poškození tedy žalovaný z titulu odpovědnosti za vady neodpovídá.
Je totiž nutno rozlišovat vady věci, které existovaly v době plnění (v době převzetí věci kupujícím), za které nese prodávající odpovědnost, a dále vady, které vznikly až po této době. Není přitom rozhodující, že k projevu vady došlo až po době plnění, rozhodující vždy je, zda uplatněná vada zde byla již v době plnění. Pokud však v důsledku vady, která existovala v době plnění, došlo následně k dalšímu poškození věci, prodávající za tuto vadu neodpovídá z titulu odpovědnosti za vady; v úvahu přichází (při splnění zákonem stanovených předpokladů) odpovědnost za škodu. K takové situaci může dojít zejména při poškození motoru automobilu, k němuž došlo až po době plnění v důsledku vady, která existovala v době převzetí automobilu kupujícím.
Soud prvního stupně i odvolací soud však při stanovení výše slevy podle §597 odst. 1 ObčZ vycházely z vady zadření motoru.
Řízení navíc trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Podle §157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Soudy obou stupňů se však v daném případě nevypořádaly s námitkou žalovaného, že výkon práv žalobce je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 ObčZ), neboť žalobce při uzavírání smlouvy z technického průkazu a protokolu o technické prohlídce ze dne 12. 2. 1996 věděl o skutečném počtu najetých kilometrů. V důsledku této skutečnosti je proto rozsudek odvolacího soudu v této části nepřezkoumatelný.
Správný je však právní závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce uplatnil vadu prodaného vozidla včas. Podle §599 odst. 1 ObčZ musí kupující vady uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců. V daném případě podle skutkového zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu [jímž je dovolací soud v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vázán] byl dopis žalobce (resp. jeho zástupce) ze dne 16. 8. 1996 předán žalovanému či jeho manželce přede dnem 26. 8. 1996. Tento dopis se tedy dostal do dispoziční sféry žalovaného před uplynutím šestiměsíční prekluzivní lhůty podle §599 odst. 1 ObčZ počítané od převzetí vozidla žalobcem.
Nejvyšší soud vzhledem ke shora učiněným závěrům rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci částku 59 774 Kč a pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (současně zrušil i závislé usnesení soudu prvního stupně ze dne16. srpna 2002 č. j. 11 C 301/96-280, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2004
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu