ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1244.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1244/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. J. F. , zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, nám. starosty Pavla 40, proti žalovanému L. H. , zastoupenému JUDr. Danuší Pollákovou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, o 383.854,- Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 324/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 6. 12. 2010, č.j. 18 Co 501/2010-259, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil ve věci samé (a ve výroku o nákladech řízení státu) rozsudek ze dne 5. 5. 2010, č.j. 8 C 324/2006-236, jímž Okresní soud v Pardubicích zamítl žalobu o zaplacení 383.854,- Kč s úroky z prodlení oproti vydání osobního vozidla, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“ (soud prvního stupně sice rozhodoval – poté, co jeho první rozsudek odvolací soud zrušil – znovu, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozsudku /v obou případech žalobu zamítl/), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (toto ustanovení Ústavní soud zrušil nálezem z 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, až uplynutím 31. 12. 2012); napadený rozsudek nemá totiž po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Soudní praxe je jednotná v tom, že lhůta šesti měsíců od převzetí věci, v níž musí kupující vytknout vady, aby si zachoval právo domáhat se nároků z odpovědnosti za vady u soudu, je lhůtou prekluzivní, s jejíž marným uplynutím je spojen zánik práva (§599 odst. 1, §504, věta třetí, §583 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), že jen pro ty vady, které byly vytknuty ve stanovené lhůtě, může uplatňovat práva z odpovědnosti za vady a že nestačí obecné oznámení kupujícího, že prodaná věc trpí vadami, nýbrž vadu je třeba konkrétně označit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 22. 9. 1970, sp. zn. 2 Cz 36/70, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 1973, sp. zn. 12 Co 6/73, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45, roč. 1974, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2175/2000). Posuzoval-li odvolací soud platnost jednostranného právního úkonu z 28. 4. 2003, kterým žalobce odstoupil od kupní smlouvy uzavřené s žalovaným dne 16. 12. 2002, jen z pohledu vad, resp. absence vymíněných vlastností, které žalobce ve lhůtě uvedené v §599 odst. 1 obč. zák. vytknul, aniž se zabýval těmi vadami, které vyšly najevo až v průběhu řízení, zejména v rámci znaleckého dokazování, vycházel ze shora uvedených závěrů; jim se vymyká i námitka žalobce, že (obecným) poukazem na celkový nedobrý technický stav vozidla řádně uplatnil vady, které způsobily, že se stalo nepojízdným.
I když občanský zákoník pojem vady věci výslovně nedefinuje, lze za faktickou vadu věci považovat nedostatek jejích vlastností nebo projevů, které zejména vzhledem k obsahu kupní smlouvy, prohlášení prodávajícího o zaručených vlastnostech nebo ustanovení právních předpisů či technických norem měla prodaná věc mít. Za faktickou vadu věci lze pokládat i nedostatek takové vlastnosti nebo projevu, které se u věcí tohoto druhu obecně předpokládají (srov. zhodnocení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 12. 1982, Cpj 40/1982, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1983 pod č. 22). Právní vadou se rozumí taková závada, která způsobuje, že nabyvatel nezískal k předmětu smlouvy takové právní postavení, jaké měl na základě smlouvy nabýt. Názor odvolacího soudu, že „nesrovnalosti“ ve VIN kódech na jednotlivých dílech vozidla (VIN řídící jednotky motoru je odlišný od ostatních kódů jiných částí vozidla), nepředstavují vadu předmětu prodeje, je v souladu s výše uvedenými závěry, neboť – jak bylo v řízení před soudy obou stupňů zjištěno – v době schvalování vozidla podle tehdy platných právních předpisů výměna řídící jednotky nepodléhala ohlašovací povinnosti ve vztahu k registru silničních vozidel.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalovanému, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu