ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1357.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 1357/2018-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně L. K. , zastoupené JUDr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem Křížkovy schody 67, 293 01 Mladá Boleslav, proti žalovanému S. K., zastoupenému Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem Vladislavova 1390/17, 110 00 Praha 1, o zaplacení 165.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 104/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2017, č. j. 28 Co 176/2017-126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. června 2017, č. j. 28 Co 176/2017-126, potvrdil rozsudek (pro zmeškání) ze dne 1. července 2014, č. j. 27 C 104/2013-40, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 165.000 Kč se specifikovaným příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje, neboť z něho nevyplývá, které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. má žalovaný za splněné. Otázkou naplnění kritérií uvedených v §237 o. s. ř. se totiž v dovolání vůbec nezabýval a omezil se na pouhé konstatování, že „ …podává s odkazem na ust. §241a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. §237 o. s. ř. proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, neboť toto rozhodnutí, stejně tak rozsudek soudu prvního stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení věci“ . Vymezení přípustnosti dovolání pak nelze dovodit ani z jeho obsahu; žalovaný v dovolání interpretuje napadený rozsudek a rozsudek soudu prvního stupně, předestírá vlastní skutkovou verzi spolu s kritikou postupu soudů obou stupňů při vydání rozsudku pro zmeškání.
Dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat přípustnost dovolání nad rámec stanovený zákonem (§§237 až 239 o. s. ř.). Absence vylíčení předpokladů přípustnosti zatěžuje dovolání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit; Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu