ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1475.2008.1
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce JUDr. L. J., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o 78.477,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 99/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, č.j. 28 Co 359/2007-68, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, č.j. 28 Co 359/2007-68, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 16. 5. 2007, č.j. 8 C 99/2005-49, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 78.477,50 Kč s 5,5 % úroky z prodlení
od 8. 6. 2002 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Po zjištění, že se účastníci v roce 1994 dohodli na tom, že žalobce (advokát) poskytne žalovanému právní pomoc při vymáhání jeho pohledávky 415.000,- Kč s příslušenstvím, uzavřel, že příkazní smlouva (§724 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) byla ukončena až doručením rozhodnutí Ústavního soudu dne 5. 4. 2002. Vzhledem k tomu, že promlčecí doba je tříletá a žaloba byla podána
21. 12. 2004, není námitka promlčení, kterou vznesl žalovaný, důvodná.
Rozsudkem ze dne 14. 11. 2007, č.j. 28 Co 359/2007-68, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, zejména s tím, že účastníci uzavřeli jedinou příkazní smlouvu, na jejímž základě žalobce zastupoval žalovaného v trestním řízení a posléze v občanském soudním řízení. Podle odvolacího soudu mohl žalobce poprvé uplatnit právo na zaplacení odměny za zastupování po posledním úkonu vykonaném v každém jednotlivém řízení (tj. v řízení odvolacím a v řízení o mimořádném opravném prostředku), neboť „při posuzování návaznosti úkonů je třeba posuzovat každé řízení zvlášť, i když spolu souvisí.“ Vzhledem k tomu, že žalobce mohl o splnění dluhu požádat žalovaného již po doručení rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé (20. 8. 2001), je uplatněný nárok promlčen (§101 obč. zák.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), oponuje závěru odvolacího soudu, že poslední úkon právní pomoci (služby) v každém jednotlivém řízení je – při existenci jediné příkazní smlouvy – tím okamžikem, kdy mohl vyvolat splatnost závazku. Podle dovolatele je takovým okamžikem dokončení posledního úkonu právní pomoci (služby) ve věci, která byla předmětem smlouvy
o poskytování právních služeb. Činnost žalobce pro žalovaného neskončila – jak se mylně domnívá odvolací soud – doručením rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání v občanském soudním řízení. Z ustanovení §730 odst. 2 obč. zák. dovolatel dovozuje, že splatnost odměny nastala ukončením činnosti příkazníka; tehdy lze zjistit výsledek jeho činnosti. Smlouva o poskytování právní pomoci (služeb) byla ukončena posledním řízením, v němž žalobce žalovaného zastupoval, tj. doručením usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 136/02 (5. 4. 2002). S odkazem na ustanovení §241a odst. 2
písm. a/ o.s.ř. dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že bez opakování důkazů vyšel z jiného skutkového zjištění stran obsahu ujednání o skončení smlouvy o poskytování právních služeb. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné.
Předmětem dovolacího přezkumu z pohledu důvodu vymezeného ustanovením
§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je otázka promlčení práva uplatněného žalobou.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud vyšel z následujícího skutku.
Žalobce (příkazník) a žalovaný (příkazce) uzavřeli v roce 1994 příkazní smlouvu (smlouvu o poskytnutí právní pomoci), kterou se žalobce (advokát) zavázal poskytnout žalovanému (klientu) právní pomoc při uplatňování práva na zaplacení 415.000,- Kč s příslušenstvím. Zvláštní způsob úhrady odměny si smluvní strany nesjednaly.
Na základě uvedené smlouvy žalobce zastupoval žalovaného (mimo jiné) i v občanském soudním řízení proti J. L. vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn.
9 C 145/97. V tomto řízení (zahájeném 21. 6. 1996) Krajský soud v Plzni rozsudkem
ze dne 20. 6. 2001, č.j. 14 Co 839/2000-86, který byl žalobci (advokátu) doručen
20. 8. 2001 (a tentýž den nabyl právní moci), potvrdil rozsudek ze dne 28. 6. 2000, č.j.
9 C 145/97-69, jímž Okresní soud v Chebu žalobu zamítl. Dovolání proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 12. 2001, č.j. 25 Cdo 2072/2001-104, pro opožděnost odmítl (usnesení bylo doručeno žalobci 30. 1. 2002). Stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2001, č.j. 14 Co 839/2000-86, kterou v zastoupení klienta žalobce podal, Ústavní soud usnesením ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. IV. ÚS 136/02, odmítl. Rozhodnutí Ústavního soudu bylo žalobci doručeno 5. 4. 2002. Na základě příkazní smlouvy udělil žalovaný žalobci plné moci, a to 3. 3. 1996
(pro nalézací řízení), 18. 9. 2001 (pro dovolací řízení), 12. 2. 2002 (pro zastupování
ve všech úkonech spojených s ústavní stížností). Daňovým dokladem z 28. 5. 2002 (faktura č. 1-101/2002 splatná 7. 6. 2002) žalobce vyúčtoval žalovanému odměnu
a náklady právního zastoupení ve výši 78.477,50 Kč.
Podle ustanovení §724 obč. zák. se příkazní smlouvou zavazuje příkazník,
že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.
Podle ustanovení §728 obč. zák. je příkazce povinen, není-li jinak dohodnuto, poskytnout příkazníkovi předem na jeho žádost přiměřené prostředky nezbytné
ke splnění příkazu a nahradit příkazníkovi potřebné a užitečné náklady vynaložené
při provádění příkazu, a to i když se výsledek nedostavil.
Podle ustanovení §730 obč. zák. je příkazce povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestliže byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka (odstavec 1/). Příkazce je povinen poskytovat odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením povinnosti příkazníka (odstavec 2/).
Podle ustanovení §731 obč. zák. se pro zánik příkazní smlouvy použijí přiměřeně ustanovení o zániku plné moci (§33b).
Podle ustanovení §20 odst. 1 zákona č. 128/1990 Sb., o advokacii (ve znění účinném v době, kdy účastníci uzavřeli smlouvu), poskytuje advokát právní pomoc zpravidla za odměnu; má právo žádat od klienta přiměřenou zálohu. Obdobně stanoví
§22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, který nabyl účinnosti 1. 7. 1996. Způsob určení odměny a náhrad advokáta, případně i jejich výši stanoví advokátní tarif (vyhláška č. 270/1990 Sb. účinná do 30. 6. 1996, vyhláška č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinná od 1. 7. 1996, dále jen „advokátní tarif“).
Podle ustanovení §100 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odstavec 1/). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení §105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka (odstavec 2/).
Promlčecí doba – není-li uvedeno jinak – je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (srov. §101 obč. zák.).
Není pochyb o tom (a ani účastníci výtky v tomto směru nevznášeli), že smlouva o poskytování právní pomoci (služeb), kterou účastníci uzavřeli za účinnosti zákona
č. 128/1990 Sb., o advokacii, je (typově) smlouvou příkazní ve smyslu ustanovení §724 a násl. obč. zák. Odměna advokáta, který poskytuje právní služby za úplatu (srov. §1 odst. 1, §20 odst. 1 zákona č. 128/1990 Sb., §1 odst. 2, §22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb.), se řídí smlouvou s klientem, případně ustanoveními advokátního tarifu. Právo
na odměnu a právo na náhradu nákladů spojených s činností příkazníka jsou majetkovými právy, které se promlčují (§100 odst. 2 obč. zák.), a to ve tříleté promlčecí době podle §101 obč. zák. (nárok na odměnu), resp. v (subjektivních a objektivních) promlčecích dobách podle §107 odst. 1, 2 obč. zák. (nárok na náhradu nákladů vynaložených advokátem za klienta).
Se zřetelem k tomu, jak byl obsahově vymezen dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., zůstává spornou otázka, od kdy běží doba, jejímž uplynutím
se promlčí právo na zaplacení odměny (§101 obč. zák.).
V závazkovém právním vztahu založeném smlouvou o poskytování právní pomoci (služeb) jsou – pokud jde o odměnu – advokát věřitelem a klient dlužníkem (srov. §488 obč. zák.). Okolnost, kdy žalobce – při absenci jiného určení doby plnění (zákony č. 128/1990 Sb. a č. 85/1996 Sb., advokátní tarify, ani jiný právní předpis dobu plnění nestanoví a tato nebyla určena ani rozhodnutím) – vyzval žalovaného k zaplacení odměny a učinil ji tak splatnou (§563 obč. zák.), není z hlediska promlčení určující. Promlčecí doba totiž začne běžet již den poté, co právo na odměnu (objektivně) vzniklo, protože tímto dnem mohl žalobce své právo vykonat, tj. odůvodněně je uplatnit žalobou u soudu. Odvolací soud z tohoto pojetí počátku běhu promlčecí doby (které ostatně vyplývá z ustálené judikatury, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 28/84) sice vycházel, ovšem jeho závěr, že první možný okamžik věřitele (žalobce) právo uplatnit je „poslední úkon v každém jednotlivém řízení“, není správný.
Zánik závazkového právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právní pomoci (služeb) se řídí jednak speciálními zákony (zde zákonem o advokacii), jednak – chybí-li zvláštní úprava – obecným právním předpisem, jímž je občanský zákoník. V projednávaném případě zanikl právní vztah žalobce (advokáta) a žalovaného (klienta) splněním, tedy tím, že žalobce provedl příkaz. Vykonání činnosti, k níž se příkazník zavázal (poskytnout právní pomoc při uplatňování nároku na zaplacení 415.000,- Kč s příslušenstvím), je způsobem zániku příkazu, který je upraven obecným předpisem
(§731, §33b odst. 1 písm. a/ obč. zák.). Uplatňování pohledávky žalovaného nebylo – jak vyplývá ze shora podaného skutku – účastníky omezeno jen na určité právní jednání; žalobce byl zavázán provádět vše, co bylo pro splnění příkazu nezbytné, tedy nejen
za žalovaného činit hmotněprávní úkony, ale (a to především) zastupovat jej v řízení před soudy nebo jinými státními orgány. Okolnost, že žalovaný udělil žalobci několik plných mocí, nemění nic na tom, že žalobce stále jednal v mezích příkazu založeného smlouvou o poskytování právní pomoci (služeb). Plné moci – ať ve vztahu k třetím osobám nebo ve vztahu k soudu – jsou totiž jen jednostrannými právními úkony příkazce, jimiž příkazník prokazuje oprávnění jednat jménem příkazce.
Právo na odměnu vzniklo žalobci zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právní pomoci (služeb), tj. splněním. Příkaz byl splněn v okamžiku, kdy byl najisto postaven výsledek řízení o ústavní stížnosti, tj. doručením usnesení Ústavního soudu žalobci jako zmocněnci žalovaného. Uplatnil-li žalobce své právo v řízení zahájeném 21. 12. 2004, je závěr o jeho promlčení nesprávný.
Odlišné právní posouzení, k němuž dospěl odvolací soud, tedy správné není
a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn po právu. Nejvyšší soud proto – aniž se zabýval dovolatelem tvrzenou vadou (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) – napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
V dalším řízení soudy nepřehlédnou, že žalobcem není – jak omylem v záhlaví svých rozhodnutí uvedly – Mgr. J. J., nýbrž JUDr. L. J.
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu
i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu