ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1570.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 1570/2018-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) A. P. , bytem XY, b) J. P. , bytem XY, c) J. P. , bytem XY, všech zastoupených JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem v Dačicích, Komenského 6, proti žalované VERMONT Properties s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Pohořelec 114/22, identifikační číslo 24291277, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, o zaplacení 2.355.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 37/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2017, č. j. 58 Co 268/2017-159, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 33.604,12 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Antonína Tunkla, advokáta.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 10. 2016, č. j. 20 C 37/2014-118, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 1.177.500 Kč, a žalobcům b) a c) každému částku 588.750,- Kč, všechny s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které není přípustné.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatelka povinna v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. musí dovolatelka vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatelka vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinna uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolatelka má své dovolání za přípustné, neboť odvolací soud nesprávně posoudil věc po právní stránce a „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla dosud vyřešena v rozhodování odvolacího soudu a otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak ve smyslu §237 o. s. ř.“ Pouze ve vztahu k řešení otázky, zda je platné ustanovení smlouvy, které odporuje předchozím ujednáním stran a které bez vědomí a povšimnutí stran a v rozporu s jejich vůlí formuloval z vlastní iniciativy právní zástupce jedné strany, má zato, že jde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešenou. K dalším dvěma formulovaným otázkám individuálně a kvalifikovaně nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání; dává Nejvyššímu soudu na výběr, aby tyto právní otázky posoudil buď jako dosud neřešené nebo jako otázky, „které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak.“
Argument dovolatelky, podle něhož má být právní otázka posouzena dovolacím soudem jinak, významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Spatřuje-li dovolatelka naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. v řešení otázky (ne)platnosti smluvního ujednání o společné úhradě daně z převodu nemovitostí, pak k tomuto závěru dospívá na základě odlišného skutkového stavu a hodnocení důkazů, tzn. procesně neregulérním způsobem, neboť prosazuje (skutkový) závěr, že dotčené smluvní ujednání bylo do smlouvy zakomponováno v rozporu s předchozím ujednáním smluvních stran, navíc „bez vědomí a povšimnutí stran a v rozporu s jejich vůlí ji formuloval z vlastní iniciativy právní zástupce jedné ze stran.“
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 věty druhé, §11 odst. 1 písm. k), a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 27.472,- Kč (součet odměn – v případě prvního žalobce z částky 1.177.500 Kč = 10.416 Kč, v případě druhého žalobce z částky 588.750 Kč = 8.528 Kč a totéž v případě třetí žalobkyně = 8.528 Kč). Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 5.832,12 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu