ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.1784.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1784/2022-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. L. V. , bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Ladislavem Robotkou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 155/86, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46 (identifikační číslo 618 60 069), zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o 101.166,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 258/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. 25 Co 196/2021-107, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.630,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ervína Perthena, MBA, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobou ze 4. 12. 2019 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 101.166,99 Kč, tj. částky představující plnění vymožené na základě rozhodčího nálezu v exekuci, která byla zastavena proto, že rozhodčí smlouvu shledal exekuční soud neplatnou. Rozhodl-li rozhodce – argumentuje žalobce – tak, že mu uložil povinnost uhradit žalované dluh, pak tím, co bylo v exekuci do doby jejího zastavení ve prospěch věřitelky vymoženo, se žalovaná bezdůvodně obohatila.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 13. 10. 2020, č. j. 41 C 258/2019-41, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o zaplacení 101.166,99 Kč s 10 % úroky z prodlení od 3. 12. 2019, a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení (22.829,08 Kč); žalované současně přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.261,60 Kč. Po právní stránce odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že vady rozhodčího řízení či neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) mohly být jen důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu v řízení podle §31 a násl. zákona č.216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“). Nevyužil-li žalobce tohoto procesního institutu, má rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a představuje „právní důvod pro přijetí plnění“ (§28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). Předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované podle §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), proto nejsou splněny. Rozhodčí nález nelze podle odvolacího soudu označit za „nicotný akt“ , neboť tento pojem spadá především do oblasti správního práva.
Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100731437 ze 17. 6. 2013 se žalobce (dlužník) zavázal vrátit žalované poskytnuté peněžní prostředky ve dvaačtyřiceti měsíčních splátkách po 2.552 Kč. Protože žalobce byl v prodlení s úhradou sjednaných splátek, podala žalovaná na základě ujednání rozhodčí smlouvy návrh na zahájení rozhodčího řízení o peněžité plnění. Rozhodce JUDr. Jiří Kolařík nálezem z 9. 2. 2015, č. j. 102 Rozh 10095/2014-7, návrhu vyhověl a Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou – na návrh věřitelky – pověřil nařízením a provedením exekuce pro vymožení pohledávky s příslušenstvím Mgr. Marcelu Petrošovou, soudní exekutorku, která příkazem z 9. 12. 2015, č. j. 160 EX 2497/15-31, nařídila exekuci srážkami ze mzdy žalobce. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením z 26. 10. 2018, č. j. 15 EXE 1336/2015-126, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě z 12. 6. 2019, č. j. 72 Co 10/2019-218, exekuci podle §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. zastavil. Soudy dovodily, že výběr rozhodce z taxativně stanoveného počtu osob uvedených v rozhodčí smlouvě byl transparentní a že na překážku není ani „formulářovost či absence individuálního sjednání smlouvy“ . Úvěrová smlouva a spolu s ní mezi účastníky sjednaná rozhodčí smlouva jsou neplatnými právními úkony (§39 obč. zák.), takže rozhodce k vydání rozhodčího nálezu neměl pravomoc. Do zastavení exekuce byla vymožena a žalované vyplacena částka 101.166,99 Kč. Předžalobní výzvou z 20. 11. 2019 vyzval žalobce žalovanou k vrácení uvedené částky.
Podle rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu je třeba rozlišovat dvě situace.
Vydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, nemůže být akceptovatelný výsledek rozhodčího řízení. Takový rozhodčí nález, jemuž předcházela neplatná rozhodčí smlouva (§39 obč. zák.), není způsobilým exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. c/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož by mohla být nařízena exekuce. V takovém případě platí, že rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona č. 216/1994 Sb. pravomoc (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2011, ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 92/2013, a ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77/2016, nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, a ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 1624/12).
V případě, že rozhodčí smlouva (doložka) uzavřena byla, byť – z jiného důvodu než „netransparentnosti“ výběru rozhodce – neplatně (§39 obč. zák.), je pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena; obrana strany rozhodčího řízení by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu v řízení vedeném podle §31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006, a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83/2011).
Dovolatelem předestřenou otázku, zda plnění exekučně vymožené na základě exekučního titulu, jímž byl rozhodcem vydaný nález, který nebyl v řízení podle §31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb. zrušen, lze považovat za bezdůvodné obohacení věřitelky, vyřešil odvolací soud v souladu s tím, co je uvedeno shora. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 1. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu