ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1848.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1848/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. E., proti žalovanému M. H., zastoupenému advokátem, o zaplacení 14.342,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 241/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2008, č. j. 49 Co 341/2008-230, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. září 2008, č. j. 49 Co 341/2008-230, změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. července 2008, č. j. 54 C 241/2002-202, ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobci uložil povinnost „zaplatit žalovanému na náhradě nákladů doplnění rozsudku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že „bylo vydáno na základě nedodržení dobrých mravů ze strany senátu KS 49 Co“ a že „obsahuje vážná pomýlení a vnitřní zmatečnost“. Připomíná, že se svým nárokem
na zaplacení 11,- Kč byl plně úspěšný a přesto byl uznán povinným hradit žalovanému náklady řízení. Navíc je přesvědčen, že advokát, který žalovaného v řízení zastupoval, „není oprávněn přijímat za žalovaného jakékoli finanční plnění“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve výroku I. zrušil a ve výroku II. změnil tak, že žalovaný bude uznán povinným zaplatit mu na nákladech odvolacího řízení 75,- Kč.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo sice podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení
o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť napadené výroky, tedy výrok, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a výrok, jímž rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř.
ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu