ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.208.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 208/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně JUDr. J. J., zastoupené JUDr. Ing. Milanem Mlezivou, advokátem se sídlem Plzeň, Heyrovského 8, proti žalované O. Š., zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Praha 1, Lazarská 6, o 39.984,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 220/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. července 2008, č. j. 13 Co 302/2008-110, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. července 2008, č. j. 13 Co 302/2008-110, v části výroku, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. února 2008, č. j. 6 C 220/2007-72, tak, že byla zamítnuta žaloba o zaplacení 39.984,- Kč s 9,5 % úroky z prodlení od 9. 4. 2007 do zaplacení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. února 2008, č. j. 6 C 220/2007-72, se v části výroku, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 39.984,- Kč s 9,5 % úroky z prodlení od 9. 4. 2007 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou v konečném znění domáhala po žalované zaplacení 56.628,- Kč s příslušenstvím představujících nedoplatek její odměny za zastupování žalované v řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“).
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 21. února 2008, č. j. 6 C 220/2007-72, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 56.628,- Kč s úroky z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 9. 4. 2007 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 12. 10. 2006 udělila žalobkyni plnou moc k zastupování v řízení o vypořádání SJM vedeném u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 197/2006, které bylo zahájeno k návrhu bývalého manžela žalované F. M.; odměnu za zastupování si přitom nesjednaly. Žalobkyně v této věci učinila dva úkony právní služby - převzetí a přípravu zastoupení a sepis písemného vyjádření k žalobě. Oproti žalobě, v níž F. M. určil hodnotu nemovitostí patřících do SJM ve výši 4,800.000,- Kč a závazků ve výši 2,800.000,- Kč s tím, že movité věci předmětem vypořádání neučinil, žalovaná ve vyjádření k žalobě rozšířila předmět vypořádání o další věci a pohledávky a uvedla, že hodnota všech věcí nemovitých a movitých včetně hodnoty pohledávek a závazků činí 16,000.000,- Kč. Žalovaná složila žalobkyni zálohu na odměnu ve výši 40.000,- Kč. Poté, co žalovaná smlouvu o poskytování právních služeb vypověděla, vyúčtovala jí žalobkyně za zastupování 96.628,- Kč představujících mimosmluvní odměnu za dva úkony právní služby po 40.300,- Kč z tarifní hodnoty 8,000.000,- Kč, dva režijní paušály po 300,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 19 % (dále jen „DPH“). Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni vzniklo právo na mimosmluvní odměnu za dva úkony právní služby (§11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, v rozhodném znění - dále jen „advokátní tarif“). Mimosmluvní odměnu ve výši 40.300,- Kč za každý úkon právní služby vyčíslil z tarifní hodnoty 8,000.000,- Kč vycházející z hodnoty vypořádacího podílu, který byl předmětem řízení. Protože žalobkyni vzniklo za právní služby poskytnuté žalované právo na odměnu a náhradu výdajů včetně DPH v celkové výši 96.628,- Kč a žalovaná jí zaplatila jen 40.000,- Kč, dluží jí 56.628,- Kč.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. července 2008, č. j. 13 Co 302/2008-110, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 16.644,- Kč s příslušenstvím potvrdil, co do částky 39.984,- Kč s 9,5 % od 9. 4. 2007 do zaplacení jej změnil tak, že žalobu v této části zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, přisvědčil mu, že žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na odměnu a náhradu, jelikož jako advokátka na základě plné moci převzala zastoupení žalované v řízení o vypořádání SJM, které skončilo vypovězením plné moci žalovanou. Se soudem prvního stupně se shodl i v tom, že žalobkyně má právo na mimosmluvní odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu týkající se věci samé), na náhradu hotových výdajů podle advokátního tarifu a DPH. Od soudu prvního stupně se však odlišil v posouzení tarifní hodnoty, jejíž výše je určující pro vyčíslení mimosmluvní odměny advokáta (§7 a §8 odst. 1 a 6 advokátního tarifu). Zdůraznil, že předmět řízení určuje především žalobce. Jestliže bývalý manžel žalované učinil předmětem řízení o vypořádání SJM nemovitosti v hodnotě 4,800.000 Kč a závazky ve výši 2,800.000,- Kč, činila tarifní hodnota pro výpočet mimosmluvní odměny za každý ze dvou úkonů právní služby 3,800.000,- Kč. Konstatoval totiž, že pro stanovení tarifní hodnoty je určující, co bylo předmětem soudního řízení v okamžiku započetí právního úkonu. I když vyjádření k žalobě sepsané žalobkyní obsahovalo rozšíření předmětu vypořádání, v okamžiku započetí tohoto úkonu právní služby byl předmět vypořádání vymezen jen žalobou; teprve poté, co žalovaná podáním vyjádření k žalobě rozšířila předmět soudního vypořádání, činila tarifní hodnota pro výpočet mimosmluvní odměny za případné další úkony právní služby učiněné po tomto rozšíření 8,000.000,- Kč, tj. polovinu hodnoty všech věcí, pohledávek a závazků, které Filip Martin a žalovaná učinili předmětem řízení o vypořádání. Při sazbě mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 23.500,- Kč z tarifní hodnoty 3,800.000,- Kč (§7 bod 6., §8 odst. 6 advokátního tarifu) náleží žalobkyni za dva úkony právní služby 47.000,- Kč, za náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč a 9.044,- Kč odpovídající 19 % DPH (§23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), celkem 56.644,- Kč. Po odpočtu zálohy 40.000,- Kč dluží žalovaná žalobkyni 16.644,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že v případě úkonu převzetí zastoupení žalované nebylo předmětem této právní služby jen převzetí věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech, ale „převzetí komplexního vypořádání SJM podle pokynů klientky.“ Obsahem druhého úkonu právní služby bylo písemné podání soudu, které bylo sice označeno jako „vyjádření ve věci samé k žalobě“, nicméně tímto podáním byl rozšířen předmět vypořádání o další majetek náležející do SJM. Je přesvědčena, že v posuzovaném případě tarifní hodnota pro vyčíslení mimosmluvní odměny za úkony právní služby je dána obsahem právní služby, kterou žalované poskytla. Obsahem právní služby, který vymezila sama žalovaná, přitom bylo vypořádání SJM v hodnotě 16,000.000,- Kč s uplatněným požadavkem na vyplacení vypořádacího podílu 8,000.000,- Kč. I nadále má za to, že jí za oba úkony právní služby náleží mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty 8,000.000,- Kč, tj. poloviny ceny věcí, pohledávek a závazků, které žalovaná učinila předmětem vypořádání. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu, neboť žalobkyně neprokázala uzavření dohody o poskytování právních služeb v tvrzeném rozsahu. Vyjádřila názor, že hodnota předpokládaná §8 odst. 6 advokátního tarifu musí být stanovena objektivně a nemůže být předmětem volné úvahy účastníků, jak to činí žalobkyně. Ta hodnotu věcí nesprávně směšuje s hodnotou vypořádacího podílu, která je odlišná. Poukazuje na to, že žalobkyně neprokázala tvrzení, že hodnota věcí pohledávek a závazků činí 8,000.000,- Kč. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako zjevně bezdůvodné odmítl.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu legitimovanou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.) se proto zaměřil na posouzení, zda je též důvodné.
Žalobkyně v dovolání nenamítá, že řízení je zatíženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Protože existence těchto vad nevyplývá ani z obsahu spisu, dovolací soud se zabýval jen dovolacími námitkami, jak je žalobkyně obsahově vymezila.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně zpochybnila závěr, že v posuzovaném případě tarifní hodnotou pro výpočet mimosmluvní odměny za poskytnutí právních služeb žalované v řízení o vypořádání SJM je polovina hodnoty věcí a závazků, které manžel žalované učinil předmětem vypořádání v jím podané žalobě.
Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže soud použil na správně zjištěný skutkový stav nesprávnou právní normu, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzovaném případě nebylo zpochybňováno, že účastnice si nesjednaly odměnu za poskytnutí právních služeb. Nebyla-li odměna žalobkyně takto určena, řídí se ustanoveními advokátního tarifu o mimosmluvní odměně (§1 odst. 1 advokátního tarifu). Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (§6 odst. 1 advokátního tarifu).
Podle §7 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty: do 500,- Kč 300,- Kč, přes 500,- Kč do 1.000,- Kč 500,- Kč, přes 1.000,- Kč do 5.000,- Kč 1.000,- Kč, přes 5.000,- Kč do 10.000,- Kč 1.500,- Kč, přes 10.000,- Kč do 200.000,- Kč 1.500,- Kč a 40,- Kč za každých započatých 1.000,- Kč, o které hodnota převyšuje 10.000,- Kč, přes 200.000,- Kč do 10,000.000,- Kč 9.100,- Kč a 40,- Kč za každých započatých 10.000,- Kč, o které hodnota převyšuje 200.000,- Kč, přes 10,000.000,- Kč 48.300,- Kč a 40,- Kč za každých započatých 100.000,- Kč, o které hodnota převyšuje 10,000.000,- Kč.
Podle §8 odst. 1 advokátního tarifu, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku.
Podle §8 odst. 6 advokátního tarifu ve věcech vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a závazků, které strany učinily předmětem vypořádání.
Ustanovení §8 advokátního tarifu určuje tarifní hodnotu v případech, kdy lze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích; tarifní hodnota je v těchto případech odvozena od ceny věci nebo práva (jak pohledávky, tak závazku) a jejich příslušenství, které jsou předmětem konkrétního úkonu právní služby. Jestliže je předmětem poskytované právní služby věc (nikoli peněžité plnění), a účastníci se nedohodnou na výši tarifní hodnoty, je třeba za tarifní hodnotu považovat obvyklou cenu věci stanovenou podle §2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska časového je pak pro určení tarifní hodnoty rozhodné, jakou obvyklou cenu měla věc v okamžiku započetí úkonu právní služby. Tyto zásady platí i pro případy vypořádání společného jmění manželů (před 1. 8. 1998 - kdy nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů - bezpodílového spoluvlastnictví manželů), na něž se vztahuje právní úprava obsažená v §8 odst. 6 advokátního tarifu. Podle tohoto ustanovení je pro výši tarifní hodnoty určující, co učinily strany předmětem vypořádání a jakou hodnotu tyto jednotlivé věci, pohledávky a závazky měly v okamžiku započetí úkonu právní služby, který se jich týkal. Není-li mezi stranami dohoda o tarifní hodnotě, platí, že za tarifní hodnotu se považuje polovina obvyklé ceny jednotlivých věcí a polovina hodnoty pohledávek a závazků, které strany učinily předmětem vypořádání.
V daném případě žalobkyně učinila dva úkony právní služby - převzetí a přípravu zastoupení žalované v řízení o vypořádání SJM, které zahájil bývalý manžel žalované Filip Martin podáním žaloby u Okresního soudu v Rokycanech (§11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), a písemné podání soudu týkající se věci samé - vyjádření k žalobě, v němž žalovaná zároveň rozšířila předmět vypořádání o další věci a pohledávky (§11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu). Odvolací soud dovozoval tarifní hodnotu jen z nemovitostí a závazků, které předmětem vypořádání učinil F. M. v podané žalobě, a výši tarifní hodnoty ztotožnil s polovinou hodnot těchto nemovitostí a závazků, jak byly uvedeny v žalobě. Konstatoval, že v době započetí obou úkonů právní služby, které žalobkyně učinila, byl předmět řízení vymezen pouze žalobou. Tomuto názoru však nelze zcela přisvědčit. Výčet jednotlivých věcí, pohledávek a závazků, které strany učinily předmětem vypořádání, se totiž v průběhu zastupování žalované žalobkyní měnil a měnila se tudíž i jejich celková hodnota; z toho plyne, že ani tarifní hodnota nemohla zůstat beze změny. Zatímco v případě úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení byla tarifní hodnotou polovina hodnoty nemovitostí a závazků, které učinil předmětem vypořádání F. M., v případě úkonu právní služby podání písemného vyjádření k žalobě byla tarifní hodnotou polovina hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a závazků, které učinily předmětem vypořádání obě strany sporu. Žalovaná totiž svým podáním nesledovala pouhé vyjádření k žalobě, nýbrž účelem tohoto podání bylo též rozšíření předmětu vypořádání o další věci a pohledávky. Je-li pro tarifní hodnotu rozhodný okamžik započetí úkonu právní služby, pak je třeba při určení její výše vycházet nejen z ceny věcí a závazků, které učinil předmětem vypořádání F. M., ale i z ceny věcí a pohledávek, které tímto úkonem učinila předmětem vypořádání žalovaná. Předmětem úkonu právní služby totiž bylo rozšíření vypořádání o další položky v písemném podání, které bylo určeno soudu a týkalo se věci samé; okolnost, kdy bylo vyjádření podáno u soudu, je pak již z hlediska mimosmluvní odměny za úkon poskytnuté právní služby nerozhodná.
Potud lze přisvědčit opodstatněnosti námitek uplatněných žalobkyní v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. S její další argumentací, že jí za úkony právní služby náleží mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty 8,000.000,- Kč, se již však není možno ztotožnit. Jestliže součástí zjištěného skutkového stavu věci nebylo zjištění, že se účastnice dohodly na výši tarifní hodnoty, pak pro její určení je třeba vycházet z obvyklé ceny jednotlivých věcí, a z hodnoty pohledávek a závazků, jež byly předmětem vypořádání v okamžiku započetí úkonu právní služby, za který přísluší mimosmluvní odměna. Z vyložených důvodů ovšem nemůže obstát ani právní posouzení tarifní hodnoty odvolacím soudem, který její výši stanovil na základě nesprávného výkladu §8 odst. 6 advokátního tarifu.
Namítá-li žalobkyně, že předmětem právní služby bylo „převzetí komplexního vypořádání SJM podle pokynů klientky,“ jedná se o nové tvrzení ve věci, jímž se dovolací soud nemůže zabývat (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Protože se žalobkyni podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadeném měnícím výroku, dovolací soud jej v tom rozsahu zrušil - včetně akcesorického výroku o nákladech řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Jelikož důvod, pro který bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud ve stejném rozsahu i je včetně výroku o nákladech řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. března 2011
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu