Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2016, sp. zn. 33 Cdo 2181/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2181.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2181.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2181/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce Z. K. , zastoupeného JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, proti žalovanému R. G. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Kružíkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 27/2a, o 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 221 C 52/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2015, č.j. 15 Co 223/2015-61, takto: Dovolání se odmítá . Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.100,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ludvíka Ševčíka ml., advokáta. Odůvodnění: V dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 30. 3. 2015, č.j. 221 C 52/2014-42, kterým Městský soud v Brně uložil žalovanému zaplatit žalobci 350.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) a na náhradě nákladů řízení 65.900,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nejsou vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání a důvod dovolání (§241a odst. 1, 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 /srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./, dále jeno.s.ř.“); o tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tyto (kvalifikované) vady nelze pokračovat. Podle §241a odst. 2 o.s.ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolací důvod, kterým je pouze nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, vymezí dovolatel tak, že uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (srov. §241a odst. 1, 3 o.s.ř.). Podle §237 o.s.ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobce předal 25. 6. 2012 žalovanému 350.000,- Kč. Po provedeném dokazování – listinami, emailovou korespondencí a výpověďmi účastníků – uzavřel, že právním titulem přenechání peněžní částky byla půjčka (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jenobč. zák.“). Žalovaný, který uzavření smlouvy o půjčce zpochybnil, nenavrhl (vyjma své výpovědi, z níž jiný účel přenechání peněz soudy obou stupňů nezjistily) žádné důkazy k prokázání svého tvrzení. Uvedl-li dovolatel, že „dovolání je přípustné … z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud jednak odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu a jednak je tato otázka řešena dovolacím soudem rozdílně“ , aniž by onu otázku hmotného a procesního práva jakkoli identifikoval, nedostál požadavkům na způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (odkaz na rozsudek ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, je nepřípadný, protože Nejvyšší soud jím řešil otázku rozložení důkazního břemene stran pravosti soukromé listiny - kupní smlouvy). Stejně tak neuplatnil jediný možný dovolací důvod, kterým je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Z obsahu dovolání se podává, že žalovaný oponuje skutkovému stavu, který zjistil po provedeném dokazování soud prvního stupně a odvolací soud převzal, a na základě své skutkové verze věc po právní stránce hodnotí jinak. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. však není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o.s.ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.) Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně 11. 11. 2016 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/11/2016
Spisová značka:33 Cdo 2181/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2181.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014
§237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:01/06/2017
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 162/17
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13