Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.05.2016, sp. zn. 33 Cdo 2201/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2201.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2201.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2201/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně SPOKOJENÝ ZÁKAZNÍK a. s . se sídlem v České Lípě, Klášterní 244/12, identifikační číslo 27318095, zastoupené Mgr. Martinem Slimákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Olivová 6, proti žalované RNDr. E. V. , zastoupené JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., advokátem se sídlem v Neratovicích, Na Výsluní 1234, o 108.900,- Kč s příslušenstvím,vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 504/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016, č. j. 55 Co 434/2015-63, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 6.909,60 Kč k rukám JUDr. Jaromíra Štůska, LL.M., advokáta. Odůvodnění: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jeno. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.). Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak. Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalobkyně v dovolání v podstatě pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud formuloval své právní závěry, jak postupoval po procesní stránce a z jakých důkazů vycházel, resp. zda dodržel zásady důkazně hodnotícího procesu. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí záviselo, a které odvolací soud posoudil odlišně od jejich řešení dovolacím soudem (jeho ustálené rozhodovací praxe), které dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, které jsou senáty Nejvyššího soudu posuzovány odlišně, nebo které, již dříve vyřešené, mají být dovolacím soudem posouzeny opětovně, ale jinak. Dovolatelka tak požadavku §241a odst. 2, 3 o. s. ř. nedostála. Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 25. května 2016 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/25/2016
Spisová značka:33 Cdo 2201/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2201.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:čl. 237 o. s. ř.
čl. 241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 2701/16
Staženo pro jurilogie.cz:2016-08-09