ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2213.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2213/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně CC Telemarketing s.r.o. se sídlem v Praze 4, Pod Vinicí 794/12, zastoupené Mgr. Jurajem Koprdou, advokátem se sídlem v Praze 2, Korunní 957/35, proti žalované J. D. , o zaplacení 17.345 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 8 C 11/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2012, č. j. 12 Co 494/2012-43, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2012, č. j. 12 Co 494/2012-43, a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 9. května 2012, č. j. 8 C 11/2012-23, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 17.345 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 29. 6. 2009 smlouvu o zajištění služeb mobilního operátora (konkrétně společnosti Vodafone Czech Republic a. s.), v níž se žalovaná zavázala jejím prostřednictvím hradit ve prospěch mobilního operátora ceny za poskytnuté služby. Vyúčtované služby však nezaplatila.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. prosince 2012, č. j. 12 Co 494/2012-43, potvrdil usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 9. května 2012, č. j. 8 C 11/2012-23, kterým bylo řízení v posuzované věci zastaveno a věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. Stejně jako soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že smlouvou o zajištění služeb mobilního operátora se žalobkyně zavázala pro žalovanou zajišťovat služby mobilního operátora – společnosti Vodafone Czech Republic a.s., že se jednalo o služby elektronických komunikací (volání prostřednictvím mobilní sítě, zasílání SMS apod., včetně administrativního poplatku za připojení do VPN ve výši 90 Kč měsíčně bez DPH) a že žalobkyně žalované vyúčtovala na základě této smlouvy služby elektronických komunikací souvisejících s telefonními čísly za období měsíců květen až červenec 2010. Přisvědčil soudu prvního stupně, že pokračování v soudním řízení brání nedostatek pravomoci soudu a že věc náleží do pravomoci Českého telekomunikačního úřadu. Žalovaná částka totiž představuje neuhrazené poplatky za služby elektronických komunikací, přičemž je nerozhodné, zda byl původní věřitel přímým dodavatelem telekomunikačních služeb či jejich pouhým zprostředkovatelem. Vycházel přitom z ustanovení §7 odst. 1 a 3 o. s. ř. a z §129 odst. 1 zákona č. 1274/2005 Sb., z nichž dovodil, že pravomoc Českého telekomunikačního úřadu je věcně vymezena předmětem sporu tak, že se má týkat povinnosti uložené tímto zákonem nebo na jeho základě.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká nesprávné právní posouzení věci. S odkazem na argumentaci uvedenou v usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, sp. zn. Konf 72/2010, prosazuje názor, že ve věci není dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu, nýbrž soudu.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnila žalobkyně právní závěr, že k projednání a rozhodnutí posuzované věci není dána pravomoc soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle §129 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon“), Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku. Podle §7 odst. 1 zákona jsou komunikačními činnostmi a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací a c) provozování přístrojů. Podle §2 písm. a) a b) zákona je účastníkem každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb, a uživatelem každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. Podle §64 odst. 1 zákona je účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.
Otázkou pravomoci soudu (resp. Českého telekomunikačního úřadu) se v obdobné věci zabýval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve věci vedené pod sp. zn. Konf 72/2010. Dovodil, že aby byla dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu rozhodovat v posuzovaném případě, musely by být kumulativně splněny dvě podmínky: jedná se o spor mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem, resp. uživatelem na straně druhé (osobnostní vymezení sporu), a spor se týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě (věcné vymezení). Ve sporech souvisejících s poskytováním služeb elektronických komunikací může být pravomoc úřadu k rozhodování sporů (§129 odst. 1 zákona) dána tehdy, jedná-li se o poskytování toliko veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Nejde o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, pokud jsou účastníku poskytovány služby elektronických komunikací, a tento účastník je na základě smlouvy dále zpřístupní třetí osobě. V takovém případě vystupuje tento účastník vůči třetí osobě jako zprostředkovatel služeb elektronických komunikací a třetí osoba jako jejich uživatel. Nejedná se proto o poskytování služeb elektronických komunikací, nýbrž o určitý typ tzv. dealerské smlouvy. Spor z takové smlouvy tedy není sporem o zaplacení ceny za poskytnutou službu elektronických komunikací ve smyslu §64 odst. 1 zákona, nýbrž sporem vzniklým na základě soukromoprávního závazkového vztahu. V takovém případě není splněna podmínka osobnostního ani věcného vymezení sporu podle §129 odst. 1 zákona a k řízení o něm je tak podle §7 odst. 1 o. s. ř. pravomocný soud.
V posuzované věci ze zjištěných skutečností vyplývá, že žalobkyně na základě smlouvy ze dne 29. 6. 2009 zajišťovala žalované služby mobilního operátora Vodafone Czech Republic a.s. jako zprostředkovatel těchto služeb, nikoli jako jejich poskytovatel. Pravomoc vést řízení v dané věci tak náleží soudu, nikoli Českému telekomunikačnímu úřadu.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolací soud je proto v celém rozsahu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu