ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2237.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2237/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně PETERKA & PARTNERS v.o.s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15, zastoupené Mgr. Barborou Israeljan Mokrošovou, advokátkou se sídlem Praha-Štěrboholy, Andersenova 8, proti žalované SAS LORINVESTISSEMENT, zjednodušené akciové společnosti se sídlem 4 Route de Embruziere, 85670 Falleron, Francouzská republika, identifikační číslo 444513022, zastoupené JUDr. Sylvou Rychtaříkovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Kodaňská 521/57, o zaplacení 36.794,50 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 37/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2008, č. j. 8 Cmo 327/2008-103, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2008, č. j. 8 Cmo 327/2008-103, se v části, jíž byl změněn rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2008, č. j. 48 Cm 37/2007-54, tak, že se zamítá žaloba o „zaplacení částky EUR 36.794,50 a úroků z prodlení z ní, jakož i z částky EUR 3.600,- od 1. 2. 2007 do 7. 2. 2007“, a ve výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 40.394,50 EUR s příslušenstvím. Uváděla, že podle smlouvy poskytla žalované v období od dubna do prosince 2004 právní služby související se založením a vytvořením podmínek pro zahájení činnosti její dceřiné společnosti. Přestože svou sjednanou odměnu za poskytnuté právní služby žalované řádně vyfakturovala, žalovaná faktury z 1. 10. 2004, 12. 11. 2004, 14. 12. 2004 a 14. 1. 2004 neproplatila a dluží jí odměnu v celkové výši 40.394,50 EUR.
Krajský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. dubna 2008, č. j. 48 Cm 37/2007-54, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 40.394,50 EUR se zde specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2008, č. j. 8 Cmo 327/2008-103, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 3.600,- EUR s úroky z prodlení od 8. 2. 2007 do zaplacení v sazbě 3 % p. a., zrušil jej co do 3 % úroku z prodlení z částky 3.600,- EUR do 31. 1. 2007, přičemž v tomto rozsahu řízení zastavil, a změnil jej ohledně částky 36.794,50 EUR a úroků z prodlení z této částky, jakož i z částky 3.600,- EUR od 1. 2. 2007 do 7. 2. 2007 tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že účastnice uzavřely nejprve ústní a posléze dne 13. 10. 2004 i písemnou smlouvu o poskytování právních služeb spočívajících v založení „pobočky“ (resp. dceřiné společnosti) žalované a vytvoření podmínek pro její činnost v podobě sjednání nájmu nebytových prostor, obstarání povolení pobytu představitele žalované v České republice, uzavření nájemní smlouvy k bytu pro představitele žalované, v uzavření smluv o dodávkách médií a dalších „souvisejících“ smluv. Sjednávané právní služby směřovaly k tzv. „usazení žalované“ v České republice. Právní služby se žalobkyně zavázala poskytovat přímo nebo prostřednictvím svých společníků (advokátů), substitučních advokátů, advokátních koncipientů, daňových poradců, spolupracovníků a zaměstnanců. Smlouva o poskytování právních služeb určovala konkrétní osoby, jejichž prostřednictvím bude probíhat komunikace mezi účastnicemi a doručování zadávaných instrukcí žalované pro žalobkyni a zpětné odevzdávání příslušných výstupů. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že vztah mezi účastnicemi se řídí českým právem a případné spory ze smluvního vztahu se svěřují do pravomoci českých soudů. Odměna za poskytnuté právní služby byla sjednána paušálně za zřízení pobočky (resp. dceřiné společnosti) žalované a za obstarání povolení k pobytu jejího zástupce, a za ostatní právní služby hodinově, v rozpětí 200 až 280 EUR za práci advokátů a 80 až 200 EUR za práci jiných právníků žalobkyně. Bylo dohodnuto, že spolu s fakturací bude žalované zasílán vždy i podrobný rozpis poskytnutých právních služeb. Žalovaná vystavila pro žalobkyni 6 písemných plných mocí k zastoupení v jednotlivých případech a 1 písemnou generální plnou moc. Žalobkyně právní služby podle pokynů žalované poskytla v rozsahu, který byl uveden v příloze faktur; každá faktura byla doprovázena podrobným rozpisem jednotlivých úkonů s datem jejich provedení, časovou délkou úkonu, osobou provádějící úkon a vymezením předmětu úkonu. Žalovaná žalobkyni neproplatila faktury č. 140491 z 1. 10. 2004 na částku 9.329,25 EUR splatnou 15. 10. 2004, č. 140586 z 12. 11. 2004 na částku 21.571,42 EUR splatnou 6. 12. 2004, č. 140651 ze 14. 12. 2004 na částku 7.525,- EUR splatnou 31. 12. 2004 a č. 140708 ze 14. 1. 2005 na částku 1.968,35 EUR splatnou 31. 1. 2005.
Na podkladě těchto zjištění soudy obou stupňů poměřovaly vztah účastnic ustanovením §566 a násl. obch. zák. Zatímco soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně splnila svůj závazek podle smlouvy, tj. poskytla žalované „komplex právních služeb podle jejích pokynů“, přičemž tato její činnost přinesla očekávaný výsledek (tj. došlo k založení a činnosti pobočky, resp. dceřiné společnosti žalované), a náleží jí proto odměna ve sjednané výši, odvolací soud uzavřel, že žalobkyni vznikl podle smlouvy z 13. 10. 2004 vůči žalované pouze nárok na odměnu ve výši 3.000,- EUR za právní službu spojenou se založením „nového subjektu“ (obchodní společnosti MECATHEYLOR s. r. o.) a nárok na odměnu ve výši 600,- EUR za právní službu spočívající v obstarání povolení pobytu J. L. - představitele žalované v České republice. Ostatní právní služby, za které žalobkyně požaduje odměnu v celkové výši 36.794,50 EUR, neposkytla žalobkyně žalované, nýbrž obchodní společnosti MECATHEYLOR s. r. o., která není součástí žalované (není její pobočkou); vykázané úkony pak nelze posoudit ani jako právní služby ve prospěch žalované, neboť obchodní společnost MECATHEYLOR s. r. o. je samostatným právním subjektem a služby jí byly poskytnuty na základě plných mocí, které žalobkyni udělil J. L., jednatel této společnosti, popř. druhý společník M. B. Žalobkyně proto nemá vůči žalované právo na zaplacení odměny za tyto služby.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu (a proti akcesorickým výrokům) podala žalobkyně dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že v rozporu s ustanovením §120 o. s. ř. nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože je tvrdila a k jejich prokázání nabízela důkazy, resp. že zcela pominul listinné důkazy (korespondenci účastnic) dokládající, jaká byla vůle smluvních stran (tj. že instrukce k poskytování právních služeb dostávala od žalované a že tyto služby poskytovala dceřiné společnosti žalované, tedy v její prospěch). Závěr odvolacího soudu, že právní služby nebyly poskytnuty žalované či učiněny v její prospěch, tudíž nemá oporu v provedených důkazech. Navíc odvolací soud vycházel ze zcela jiného skutkového základu nežli soud prvního stupně, aniž by ve smyslu ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř. „zopakoval veškeré důkazy, na nichž svá skutková zjištění založil“. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje žalobkyně rovněž v tom, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, neboť závěr, který odvolací soud uvedl „jen na okraj“ a v němž přisvědčuje žalované, že dohoda o odměně za poskytnutí právních služeb je neplatná pro neurčitost, nejasnost a nesrozumitelnost“, nebyl řádně (v intencích §157 odst. 2 o. s. ř.) zdůvodněn. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybňuje žalobkyně správnost výkladu smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 13. 10. 2004. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že ze smlouvy vyplývá závazek žalované zaplatit i za právní služby poskytnuté její dceřiné společnosti, tedy nově zřizovanému subjektu, s nímž je žalovaná majetkově i personálně propojena; v této souvislosti zdůrazňuje, že MECATHEYLOR s. r. o. byla v době založení pod přímou 75 % majetkovou účastí žalované a posléze žalovaná získala obchodní podíl ve výši 100 % a stala se jejím jediným společníkem. Pan J. L. byl oprávněn jednat jak za žalovanou (mateřskou společnost), tak za dceřinou společnost MECATHEYLOR s. r. o. V souvislosti s výkladem ve smlouvě užitého pojmu „filiale“ odkazuje žalobkyně na obecně uznávanou právní teorii i na judikaturu ESD a vytýká odvolacímu soudu, že tento pojem vyložil příliš úzce, aniž zohlednil smluvní ujednání ve všech jejich souvislostech. Žalobkyně je přesvědčena, že smlouva o poskytování právních služeb ze dne 13. 10. 2004 „odpovídá standardní situaci“ při poskytování právních služeb zahraničnímu subjektu v souvislosti se založením, registrací a fungováním jeho dceřiné společnosti. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že smluvní ujednání o odměně za zastupování není dostatečně určité. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl. Rekapitulujíc údaje vyplývající z podání žalobkyně přisvědčuje závěru odvolacího soudu, že podle smlouvy z 13. 10. 2004 měly být právní služby poskytovány žalované a popř. i jejím pobočkám, tj. organizačním složkám, které nemají právní subjektivitu. Pokud by financovala služby pro společnost MECATHEYLOR s. r. o., jednalo by se o bezdůvodné obohacení jiného a transakce by byla v rozporu jak se zásadou poctivého obchodního styku, tak s daňovými a účetními předpisy. Připomíná, že žalobkyně v řízení netvrdila, že sjednané právní služby měly a mohly být poskytnuty jiné právnické osobě. Protože smlouva o poskytnutí právní služby byla uzavřena podle českého práva, není namístě dovolávat se výkladu pojmu „filiale“ podle práva francouzského. MECATHEYLOR s. r. o. nelze považovat za pobočku žalované, neboť má odlišný název i předmět činnosti. Pro úplnost připomíná, že do základního kapitálu zmíněné společnosti vložila spolu s dalším společníkem peněžitý vklad 480.000,- Kč bez úmyslu tuto společnost dále financovat. Pakliže by bylo dovolání shledáno důvodným, trvá na námitkách týkajících se neurčitosti ujednání o odměně za poskytnuté právní služby.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném do 30. 6. 2009 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) při splnění podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a je přípustné podle §237 odst 1. písm. a/ o. s. ř.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně zpochybnila závěr odvolacího soudu, že jí nevznikl nárok na odměnu za právní služby poskytnuté v souvislosti se zahájením činnosti obchodní společnosti MECATHEYLOR s. r. o., k němuž odvolací soud dospěl výkladem smluvního ujednání obsaženého ve smlouvě o poskytování právních služeb uzavřené dne 14. 10. 2004. Nesouhlasí ani se závěrem, že smluvní ujednání o odměně za poskytovanou právní službu je podle §37 odst. 1 obč. zák. neplatné.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Smlouva je jednou ze základních právních skutečností vedoucí ke vzniku občanskoprávních vztahů. Obecně se uplatňující princip smluvní autonomie, znamená, že je ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah a jaká bude její forma.
„Smlouvu o poskytování právních služeb“ uzavřenou účastnicemi dne 14. 10. 2004, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně „poskytovat právní služby požadované žalovanou v souvislosti s její implantací v České republice a další právní služby požadované žalovanou nebo jejími pobočkami“ a závazek žalované zaplatit za to žalobkyni sjednanou odměnu, posoudily soudy obou stupňů jako smlouvu mandátní podle §566 a násl. obchodního zákoníku. Tento závěr nebyl dovolatelkou zpochybněn a nepodléhá tak revizi v dovolacím řízení.
Odvolací soud výkladem smlouvy podle §35 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k následnému chování smluvních stran dovodil, že žalované ze smlouvy uzavřené dne 14. 10. 2004 nevznikla povinnost platit žalobkyni odměnu za právní služby, které poskytla podle pokynů žalované (konkrétně jejího zástupce J. L.) obchodní společnosti MECATHEYLOR s. r. o., neboť tato společnost není „součástí“ (pobočkou) žalované, nýbrž samostatným právním subjektem, a nelze mít ani zato, že šlo o služby „ve prospěch žalované“. S tímto závěrem se dovolací soud neztotožňuje.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Citované ustanovení předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost, a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem, a to zejména gramatickým, logickým, systematickým a historickým. Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle účastníků v okamžiku uzavírání smlouvy. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. přitom nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Citovaná výkladová pravidla se uplatní zejména v situaci, kdy účastníci řízení interpretují obsah smluvních ujednání odlišným způsobem. Soud při úsudku o skutečné vůli účastníků smlouvy přihlédne zejména k účelu tohoto právního úkonu, k okolnostem, za jakých k němu došlo, a k následnému chování účastníků smlouvy.
V posuzovaném případě odvolací soud nepostupoval v souladu se shora popsanou metodou výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy, tedy obsah právního úkonu neinterpretoval správně podle jeho jazykového vyjádření a podle skutečné vůle těch, kdo právní úkon učinili, s přihlédnutím i k jejich následnému chování a k účelu tohoto právního úkonu. Je nepochybné, že účel, který účastnice smlouvy jejím uzavřením sledovaly, bylo umožnit žalované realizovat podnikatelské aktivity v České republice (slovy smlouvy „implantovat se“ v České republice). To předpokládalo nejen založit zde na náklady žalované subjekt, který bude vyvíjet zamýšlenou aktivitu (předmět podnikání), a umožnit zástupci žalované J. L., aby mohl v České republice jako jednatel nově vzniklého subjektu pobývat, ale rovněž vytvořit takto založenému subjektu (konkrétně obchodní společnosti MECATHEYLOR s. r. o.) podmínky pro jeho činnost („nasmlouvat“ pronájem nebytových a bytových prostor, dodávky médií apod.). Je-li ve smlouvě používán v její francouzské verzi pojem „la filiale“ či „les filiales“, resp. „ses filiales“ a v české verzi pojem „pobočka“ či „pobočky“, nelze než za pomoci logického a systematického výkladu smlouvy dovozovat, že tímto pojmem je smluvními stranami označován právě subjekt, jehož prostřednictvím se žalovaná zamýšlí realizovat („implantovat“) v České republice, jehož založení iniciovala i financovala, a s nímž je personálně a majetkově propojena, tedy tzv. dceřiná společnost žalované. Tuto úvahu podporuje především text článku II. smlouvy, v němž je smluvními stranami sjednávána odměna žalobkyně za poskytnutí právních služeb; hovoří se zde o paušální odměně za úkon spočívající ve zřízení „pobočky Klienta“ („la filiale du Client“) a za obstarání povolení pobytu pro pana L., „jednatele pobočky Klienta“ („gérant de la filiale du Client“) a dojednávána je hodinová sazba odměny žalobkyně za „ostatní právní služby požadované Klientem (žalovanou) a poskytované jemu či jeho pobočkám“. Pojem „la filiale“, resp. „les filiales“ je používán nejen ve významu pobočky, ale i dceřiné společnosti např. i v textu směrnice Rady 90/435/EHS z 23. 7. 1990, o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států. Jestliže se žalovaná ve smlouvě z 14. 10. 2004 zavázala zaplatit za právní služby požadované žalovanou v souvislosti s její implantací v České republice a za další právní služby požadované žalovanou nebo jejími pobočkami, je povinna zaplatit žalobkyni odměnu i za úkony právní služby poskytnuté obchodní společnosti MECATHEYLOR s. r. o. Nelze přisvědčit odvolacímu soudu, že úkony právní služby, za které žalobkyně požaduje odměnu ve výši žalované částky, nebyly poskytnuty podle smlouvy z 14. 10. 2004, nýbrž na základě plných mocí, které žalobkyni udělil J. L., jednatel MECATHEYLOR s. r. o. V článku IV. smlouvy je výslovně sjednáno, že „Klient“ (žalovaná) je povinen vystavit „Advokátní kanceláři“ (žalobkyni) plné moci nezbytné pro poskytování požadovaných právních služeb a J. L. byl nejen jednatelem MECATHEYLOR s. r. o., ale současně statutárním zástupcem žalované, který byl povolán - jak vyplývá z článku V. bodu 5.3. smlouvy - „zadávat“ úkoly žalobkyni a „přijímat výstupy“ její činnosti. Lze přisvědčit žalobkyni, že její nárok na odměnu za úkony právní služby, které vykonala podle pokynů J. L. (ať již vystupoval coby statutární zástupce žalované nebo MECATHEYLOR s. r. o.), vyplývá ze smlouvy uzavřené účastnicemi dne 14. 10. 2004. Námitka žalobkyně, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení, jestliže v něm odvolací soud dovodil, že nemá právo na zaplacení odměny za shora zmíněné úkony právní služby (konkrétně za úkony související se zápisem MECATHEYLOR s. r. o. do obchodního rejstříku, za sepis nájemních smluv a tzv. „souvisejících“ smluv) , je důvodná.
Důvodná je rovněž výhrada žalobkyně vůči závěru, který odvolací soud vyslovil sice „jen na okraj“, avšak přisvědčuje jím námitce žalované, že ujednání účastnic obsažené v článku II. bodě 2.1 c/ smlouvy o časové odměně žalobkyně za poskytnutou právní službu je neplatné „pro neurčitost, nejasnost a nesrozumitelnost“.
Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný (§37 odst. 1 obč. zák.).
Lze souhlasit s dovolatelkou, že závěr odvolacího soudu o neplatnosti ujednání účastnic o časové odměně žalobkyně za poskytnutou právní službu není náležitě zdůvodněn. Odvolací soud totiž především neuvedl, zda neplatnost zmíněného ujednání dovozuje z jeho neurčitosti (nejasnosti) nebo zda má za to, že toto ujednání je nesrozumitelné. Je přitom pojmově vyloučeno, aby smluvní ujednání bylo současně neurčité i nesrozumitelné. Právní úkon je nesrozumitelný, jestliže nelze zjistit, jaký obsah jím měl být vlastně vyjádřen, a neurčitý je tehdy, je-li vyjádření projevu sice srozumitelné, ale jeho obsah je neurčitý (má věcné nedostatky). Ať již měl odvolací soud na mysli kterýkoli z uvedených nedostatků právního úkonu, jeho závěr neobstojí.
Článek II. smlouvy uzavřené dne 14. 10. 2004 obsahuje ujednání účastnic o odměně za právní služby. Lze z něho spolehlivě dovodit, že účastnice se na výši odměny za poskytovanou právní službu dohodly (a jedná se tudíž o odměnu smluvní). Smluvní odměna je ujednáním mezi advokátem a klientem o částce, za niž bude právní služba poskytnuta, nebo o způsobu jejího určení.
Ujednání obsažená v článku II. smlouvy nedávají prostor k pochybnostem, že vůle účastnic směřovala k tomu, aby odměna žalobkyně za úkony právní služby spočívající v založení nové obchodní společnosti, jejímž prostřednictvím žalovaná mínila realizovat své podnikatelské aktivity v České republice, a v obstarání povolení k pobytu J. L. v České republice, byla stanovena pevnými částkami (paušálně); výše těchto částek je v bodě 2.1 a/ a b/ smlouvy výslovně uvedena. Z bodu 2.1 c/ uvedeného článku smlouvy pak nepochybně vyplývá (je vyjádřeno jednoduchým a srozumitelným jazykem), že pokud jde o všechny ostatní služby požadované žalovanou a poskytované jí či (jak bylo výše vyloženo) obchodní společnosti MECATHEYLOR s. r. o., zavazuje se žalovaná žalobkyni zaplatit časovou odměnu v konkrétně určeném rozpětí. Z textu ujednání zřetelně vyplývá, že bude-li právní služba poskytnuta advokátem – společníkem žalobkyně, smí si žalobkyně účtovat 200 až 280 EUR bez DPH za hodinu jeho práce a bude-li poskytnuta jiným právníkem, bude hodina práce této osoby účtována částkou od 80 do 200 EUR bez DPH. Nelze než dovozovat, že pohyb v tomto rozpětí ponechala žalovaná na vůli žalobkyně. Ta oproti tomu byla povinna - jak vyplývá z bodu 2.3. smlouvy - žalované poskytnout údaje, z nich by bylo možné dovodit (a zkontrolovat), zda sjednané rozpětí sazby časové odměny žalobkyně dodržela a zda účtovaná částka odpovídá odvedené práci. V požadovaných „rozpisech“ proto žalobkyně uváděla, která osoba úkon právní služby provedla, v čem úkon spočíval (popis vykonané práce) a kolik času bylo třeba na úkon vynaložit; tímto „rozpisem“ musela být provázena každá fakturace sjednané odměny. Lze proto uzavřít, že ujednání účastnic obsažené v článku II. bodu 2.1 písmenu c/ smlouvy splňuje kriterium určitosti i srozumitelnosti ve smyslu ustanovení §37 odst. 1 obč. zák.
Z uvedeného vyplývá, že dovodil-li odvolací soud, že žalobkyni ze smlouvy uzavřené dne 14. 10. 2004 nevyplývá nárok na odměnu za poskytnuté úkony právní služby, s výjimkou úkonů za založení obchodní společnosti MECATHEYLOR s. r. o. a obstarání povolení k pobytu J. L. v ČR, a posoudil-li ujednání této smlouvy o časové odměně žalobkyně jako neplatné, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl žalobkyní uplatněn opodstatněně. Je proto již nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími námitkami podřaditelnými pod dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř. a dovolacímu soudu nezbylo než rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení bude odvolací soud vázán právním názorem, který byl vysloven v tomuto rozsudku (§243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. července 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu